Chicago: maratón zábava pro statisíce

21.10.2006 23:00 hodin „chicagského“ ?asu.

Probouzím se a do rána již neusnu. ?áste?n? se na tom podílí ?asový posun, ale hlavn? je to nervozitou. Všechny v?ci, které budu pot?ebovat ráno, jsem si p?ipravil ješt? než jsem vlezl do postele. Ale to hlavní – co si vezmu na sebe a v ?em pob?žím, tak to jsem nevy?ešil a z?stalo to otev?ené do posledního okamžiku.

Velkým problémem a tématem ?íslo jedna všech b?žc? se totiž stalo po?así. Každý s kým jsem až dosud hovo?il si s ním d?lal v?tší ?i menší starosti. Do Chicaga se blížila studená fronta z Kanady. Ta s sebou m?la podle p?edpov?di p?inést v noci ze soboty na ned?li hnusné po?así s dešt?m a sn?hem, teplotami kolem nuly a silným v?trem. ?ili pro maratónce žádná radost.

Ráno v p?t jsem vyrazil p?ed hotel na pr?zkum po?así. Všude bylo mokro, foukal silný severák, ale nesn?žilo ani nepršelo a bylo asi o 4 stupn? tepleji než p?edpovídali. Rozhodl jsem se, že pob?žím v šortkách, triku s dlouhým rukávem, na to si vezmu tílko a navrch ješt? tenkou v?trovku. Na hlavu jsem si vzal ?elenku p?es uši, ?epici s kšiltem a na ruce tenké rukavice.

Na maratónu v Chicagu je skv?lé, že start a cíl je v jednom míst? a to v Grant Parku, který se nachází v samém centru m?sta. V?tšina velkých hotel? je odsud v dosahu ch?ze, a tak to b?žci mají s p?esunem na start a zp?t velice jednoduché. Z mého hotelu to bylo asi 20 minut rychlé ch?ze (cesta zp?t do hotelu trvala dvojnásob, ale k tomu se ješt? dostanu).

Vyrazil jsem v 6:45. Ranním šerem jsem se blížil ke startu a se mnou skupinky více ?i mén? zk?ehlých b?žc? tak, že od jisté chvíle se dav spojil v jednu mohutnou ?eku. Maratón v Chicagu byl teprve mým t?etím. První jsem zab?hnul za 4:03 a protože ?as druhého byl o 20 minut lepší, rozhodl jsem se, že v nastoleném trendu budu pokra?ovat a sv?j cílový ?as jsem si ur?il na 3 hodiny 20 minut.

Každý b?žec dostal startovní ?íslo, které ho ?adilo do ur?ité výkonnostní skupiny. Já jsem se bohužel dostal do skupiny 3:30 – 4:00. Všechny skupiny byly na startu od sebe odd?leny plotem a p?ístup do nich byl podle startovních ?ísel p?ísn? kontrolován. Abych nemusel b?žet sám a prodírat se davem pomalejších b?žc?, musel jsem se bezpodmíne?n? dostat do rychlejší skupiny.

Nejprve jsem se pokusil proklouznout kontrolou, ale byl jsem odhalen a nemilosrdn? vrácen zp?t. Po krátkém pr?zkumu terénu jsem si našel nehlídané místo a p?elezl plot. To jsem musel ud?lat celkem dvakrát. Od?el jsem si p?i tom koleno a natrhnul k?ži na dlani, ale to byly mali?kosti. Dostal jsem se tam, kam jsem pot?eboval a veškeré moje myšlenky se nyní soust?edily pouze na t?ch 42 a n?co kilometr?, které m? ?ekaly.

Do startu chyb?lo asi 20 minut a na tvá?ích všech okolo byla patrná vzr?stající nervozita. Asi 10 minut p?ed startem, který byl v 8:00, za?aly z davu ?ekajících b?žc? létat na chodníky ?ásti oble?ení, igelitové pytle a prázdné nebo nedopité lahve s ion?áky. ?lov?k musel dávat pozor, aby náhodou nedostal n?jakou tou lahví mezi o?i.

Zazn?la americká hymna a krátce na to zvuk rohu ohlásil start. Celá masa se zvolna dala do pohybu. V první linii vozí?ká?i, za nimi Ke?ané a pak všichni ostatní. Vyrážím v plánovaném tempu 4:45 min/km a kupodivu i p?es tu t?žko p?edstavitelnou masu lidí, která je všude kolem, se mi b?ží dob?e. Místa je tak akorát.

Davy divák?, které lemují trasu, vydávají ohlušující zvuky a ženou nás kup?edu. Asi po dvou kilometrech zjiš?uji, že b?žet ve v?trovce nebyl dobrý nápad. Sundávám ji a ovazuji kolem pasu, kde m? bude otravovat až do cíle. P?edbíhám prvního Elvise.

Trasa vede centrem m?sta a po n?kolika oto?kách se vydáváme na sever podél jezera Michigan. Držím se ve skupince, kterou vedou t?i vodi?i. Každý z nich má v ruce cedulku s nápisem 3:20.

Na osmém kilometru vbíháme do Lincoln parku, který se stane pro mnoho b?žc? a b?žky? o?ekávanou zastávkou ke zbavení nadbyte?ných tekutin. Každý strom a ke? v parku je bez milosti ozna?kován. Vracím se na trasu a doháním svou skupinku.

Protože p?edchozí dva maratóny m? provázely žalude?ní a st?evní problémy, které byly z?ejm? zp?sobeny nadm?rnou konzumací p?íliš hustých iontových nápoj?, pro tentokrát jsem se rozhodl, že budu pít hlavn? vodu a jen ob?as ji proložím ion?ákem. Ob?erstvovací stanice byly na každém druhém kilometru, takže s p?íjmem tekutin nebyl opravdu žádný problém.

Po prob?hnutí parkem b?žíme ješt? kus na sever a pak se otá?íme a vracíme se zp?t do centra. Nep?íjemný nárazový vítr d?lá ob?as problémy, ale jinak se mi b?ží skv?le. Probíháme ?eckou a mexickou ?tvrtí a všude kolem jsou davy ?voucích lidí, hrají kapely a atmosféra je prost? fantastická.

Stále ješt? mám dost sil, abych pozoroval okolí, ob?as si plácnul do nastavené ruky n?jakého fanouška a zkrátka si to užíval. Je mi ovšem jasné, že takhle jednoduché to až do cíle nebude. Vbíháme znovu do centra a jsme v p?lce trati. Odsud se vydáváme sm?rem na východ. Vodi?i drží ur?ené tempo se zhruba 30 sekundovým náskokem.

Držím se spíše vzadu a za?ínají m? bolet kolena a pravá ky?el. Projevuje se, že veškerou p?ípravu jsem absolvoval v lese a t?lo není zvyklé na asfalt. V davu b?žc? postupn? utichají veškeré konverzace a na tvá?ích se objevují výrazy soust?ed?ného úsilí. P?estává všechna legrace a za?íná jít do tuhého.

Na t?icátém kilometru vbíháme do China Townu. V zatá?ce registruji skupinu divák? v ?ínských maskách, typické draky a lampiony, ale jen po nich hodím okem a myšlenkami jsem již na dalším kilometru. 

U jedné ob?erstvova?ky dávají energetické gely. Beru si dva, ale jsem rozhodnut je použít pouze v p?ípad? absolutního vy?erpání. Nechci totiž riskovat zažívací problémy. S tím mám opravdu bohaté zkušenosti. Jsem rád, že maratonská tra? v Chicagu je rovinatá a nejvyšší p?evýšení má být (nebo možná už bylo) podle propozic pouhých 7,5 metr?.

Probíháme areálem Michiganského technologického institutu a do cíle nám zbývá asi 6 km. Cítím, že pomalu ztrácím tempo a vidím, jak se vodi?i i má skupina pomalu vzdalují. Navíc m? za?ínají chytat k?e?e do horní ?ásti lýtek. Nadávám si, protože v kapse v?trovky mám dv? tablety Penco AC Salts proti k?e?ím, které jsou mi te? ovšem k ni?emu. 

Do cíle se blížíme z jihu a proti nám vane silný severák, snad abychom si t?ch pár posledních kilometr? opravdu užili. Na poslední ob?erstvova?ce popadnu kelímek s Gatorade, p?ejdu do ch?ze, vypiji celý obsah a dám se znovu do b?hu. Za?ínám si p?e?íkávat svou mantru: „It’s all mental, it’s all mental, …“ po?ád dokola. A zdá se, že mi to pomáhá.

P?estávám myslet na bolest, zrychluji a míjím celou ?adu odpadlík? nebo pomalejších b?žc?. To mi dodává další síly. Najednou vidím zna?ku 800 metr?, mrknu na hodinky – do 3:20 chybí n?co p?es 3,5 minuty. Rozhoduji se, že to zkusím. 

Ješt? více zrychluji, najednou zatá?ka a most p?es ?eku, který je ve tvaru oblouku a tedy první p?lka do kopce – tak to jsem opravdu nepot?eboval. Vybíhám z posledních sil. Za ?ekou poslední zatá?ka a 400 metr? do cíle. Zabírám, kašlu na k?e?e, riskuji a jdu do sprintu. Probíhám cílem a vím, že poko?ení hranice 3:20 mi uniklo o pár sekund.

Z neoficiálních výsledk? se pozd?ji dozvídám sv?j ?as: 3:20:03. Takže to bylo o 3 vte?iny. A jak jsem si pozd?ji našel na internetu, o ty 3 vte?iny jsem nesplnil kvalifika?ní limit pro Bostonský maratón. Ale to m? v cíli po dob?hnutí netrápilo. Jsem na sebe hrdý, vždy? zlepšení osobáku o 20 minut je super. 

Po?adatelé nám strhávají ?ipy z bot, balí nás do p?ikrývek a každý dostáváme krásnou medaili. Na chvíli si sedám, ale pouští se do m? zima a tak se zvednu a pomalu se belhám z prostoru cíle. Cestou sbírám vše, co nám nabízejí k sn?dku. N?co jím hned a zbytek rvu do kapes. Vím totiž, že hlad se dostaví zanedlouho. 

U východu z b?žeckého koridoru vidím n?kolik po?adatel? jak drží ceduli s nápisem „Free phone calls“. Jen tak z legrace se zeptám, jestli to platí i pro mezinárodní hovory a ta milá žena mi odpoví, že samoz?ejm?. Nechávám si vyto?it ?íslo dom? a hovo?ím s manželkou a dcerou. Zuby mi drkotají zimou, sotva m?žu mluvit, ale jsem š?astný, že slyším své blízké.

Pak již pajdám do hotelu a snažím se nezmrznout. Dnes s n?kolikadenním odstupem vím, že to byl zážitek, který si budu pamatovat celý život a p?ál bych prožít n?co podobného každému b?žci. Závodu se zú?astnilo necelých 35000 lidí, do cíle jich dob?hlo 33633 a já jsem skon?il celkov? na 2805.míst? a ve své kategorii M40 na 421.míst?. 

V ulicích Chicaga nám v pr?b?hu závodu podél trati fandilo 1,5 miliónu divák?.

Plusy závodu:
· rychlá rovinatá tra?
· fantastická atmosféra a podpora divák?
· skv?lá a bezchybná organizace
· start a cíl v jednom míst? v blízkosti v?tšiny hotel?
· závodem doslova dýchá a žije celé m?sto 

Zápory:
· nevyzpytatelné po?así
· velká pravd?podobnost silného v?tru 

René Bruk