Ignorujte posměváčky

Hned na začátku naší cesty je třeba si uvědomit, že to, co se chystáme dělat, se chystáme dělat pro sebe. Tedy ne proto, co tomu řeknou druzí. Ne pro to, abychom druhé ohromili, ale protože už zkrátka a dobře chceme od života víc.

Někteří z nás si tuto otázku pokládají proto, že se nechce před druhými ztrapnit. Nebojte se, ať budete dělat cokoliv, vždy se najde pár „chytráků“, které hněte prostá závist, že vy děláte něco, o čem oni jsou schopni pouze snít nebo povídat. 

Nejjednodušší pak pro ně je vám vaši snahu znechutit. Třeba jen proto, že kdyby se jim povedlo vás odradit, měli by oni pro sebe výmluvu, proč o tom jen mluví a nikdy sami nezačnou. Pro ostatní by se pak v putyce stali velkými odborníky na všechno, protože oni to přece říkali, že na to nemáte.

Další skupinu tvoří ti, kterým už ve škole znechutili běhání, když měli za dobrou známku uběhnout 1500 m. Tím získali do života jeden nepříjemný zážitek a zároveň chybnou informaci o svých schopnostech. Informaci, že jsou, co se týče běhání, naprosto neschopní. Přitom běhání je nejpřirozenější způsob pohybu člověka. Dokonce přirozenější než chůze.

Problém běhání nespočívá v umění běhat, ale v umění zvolit správnou intenzitu. 

Zvolíte-li správnou intenzitu, tak se pro vás běhání stane činností, která vás naplní radostí, hrdostí a umožní vám poznat nepoznané. Poznat sama sebe. Poznat své skutečné možnosti. Poznat, že v podstatě není v životě nic, co byste nemohli dokázat. A všechno tohle začíná nebo někdy i končí tím, že zvolíte správnou či nesprávnou intenzitu svého běhu.

Když mluvím o běhu, tak je třeba si uvědomit, že někdy běhání začíná normální chůzí, pokračuje rychlou chůzí a joggingem. 

Hodně lidí má problém začít běhat, protože má pocit, že je pro jejich postavení nevhodné, aby je někdo viděl funět jako lokomotiva, valit se jako slon. Mají utkvělou představu, že se všichni po nich dívají a že jsou jim pro smích. 

To je také většinou důvod, proč začátečníci přeženou intenzitu běhu. Prostě si myslí, že když poběží pomaleji než 6 minut na kilometr, tak už to není běh. Tady se zase zeptám já: „Kdo krucinál lidem namluvil takovou blbost?“ V žádné knize o běhání se tento údaj nedočtete a přesto většina začátečníků takto smýšlí!

Zapomeňte na tempo, na rychlost a mějte na paměti jediné – cestu. Ta je vaším cílem. Tedy to, že vyjdete či vyběhnete na svůj pravidelný trénink a nenecháte si to ničím a nikým zkazit.

Ať vám bude na vaší cestě svítit nad hlavou slunce či měsíc, bude vám v uších sténat vítr, bude vás bičovat déšť či vás budou oslepovat sněhové vločky, mějte krásný den.

Miloš Škorpil