Běžec a sex v lese

Existují samozřejmě i trasy s umělým osvětlením, ale časem jsem se přesvědčil, že poměrně dobře vidím za šera. Na běh s sebou obvykle neberu naditou peněženku, funícího běžce v propoceném a občas zabláceném dresu nepovažuji ani za pravděpodobný terč sexuálního obtěžování. Proto se občas nevyhýbám ani místům, kam by osamělý chodec vstupoval s obavami. 

Psi z okolí si na mě už zvykli a tak už mě většina z nich lhostejně přehlíží. Od té doby, kdy jsem do své výbavy zařadil červené blikající světýlko, připadal jsem si úplně bezpečný. Na jedno riziko jsem ale přece jen zapomněl. Sám mohu být považován za útočníka.

Už se pomalu smrákalo, když jsem sbíhal na lesní cestu pár minut od domova. V nohách deset kilometrů, k tomu klesání, každý si dovede představit funění a dusot, který jsem produkoval. Zádům postavy před sebou, která se objevila za zatáčkou, jsem v první chvíli vůbec nevěnoval pozornost. Nějaká mladší žena si zkracuje cestu lesem. 

Cesta je v tom místě pro dva lidi dost pohodlná. Vidím, že ji snadno minu a tak jsem ani nepovažoval za nutné zvolnit nebo se vyhýbat příliš velkým obloukem. Jenomže když jsem se přiblížil na pár kroků, otočila se a vybafla. Čekala zřejmě, že ji chci přepadnout a vzpomněla si na starou dobrou poučku, že nejlepší obrana je útok. 

Naštěstí s sebou neměla ani pistoli, ani sprej, ani ostrý pilník na nehty. Naštěstí srdce i všechny ostatní orgány vydržely bez úhony. Zastavil jsem, popadl dech a zamumlal nějakou zmatenou omluvu. Když mě uviděla v klidu, hned pochopila, že ode mě velké nebezpečí nehrozilo. Rozesmála se a já raději pokračoval v běhu. 

Od té doby si dávám při míjení osamělých žen větší pozor, ale protože jisté riziko tu pořád zůstává, pokusím se alespoň ty, které si přečtou můj příspěvek, trochu uklidnit.Nemohu mluvit za všechny běžce, ale počítám s tím, že běžci, u nichž věci fungují jinak, se ozvou. 

Rád bych na úvod prohlásil, že za normálních okolností nemám v dané oblasti žádné problémy. Když ovšem běžím, má můj organismus jeden hlavní úkol. Přežít. Oběhový systém se snaží zásobit okysličenou krví svaly a mozek, na nějaké zbytečnosti už toho moc nezbývá. Pokud se k tomu ještě přidá chladné počasí, mám občas dojem, že by mě klidně vzali do kategorie běžkyň.

Ani hladina hormonů přítomných v těle během delšího vytrvalostního výkonu nedělá z běžce žádného sexuálního náruživce. I kdyby v té chvíli byla v dohledu sebeatraktivnější kráska, je mi hrozně líto, ale zřejmě bych byl byl maximálně schopen potvrdit známou pravdu, že jen vůle v některých případech nestačí. 

Obvykle je ve mně v podobných okamžicích potlačena i touha po majetku a tak nehrozí, že bych začal usilovat o cizí peněženku nebo kabelku.Z toho celého si dovolím učinit jeden závěr. Dámy, blíži-li se k vám běžec, hrozí od něho naprosto minimální nebezpečí. Zachovejte prosím opatrnost, ale také klid. Přestože běžci nepatří mezi chráněné druhy, neútočte na ně a nechte je žít. Za všechny běžce vám tímto děkuji.

Mirek Kratochvíl