PIM půlmaraton: Když komunikace vázne

Po cestě na seřadiště před startem vidím před sebou černého běžce s nádherně vypracovanými lýtky a startovním číslem 5. „Aha, tak to bude jeden z favoritů“ pomyslel jsem si. Zkusím se ho zeptat, jaký čas očekává v cíli.

„Hello. Are you going to win the race?“ (Vyhrajete dnešní závod?) Nic. Tak jinak. „You – the winner, yes?“ (Vy – vítěz, ano?) „Oh, yes, yes,“ odpověděl se smíchem. „And what time do you expect at the finish line?“ (Jaký čas očekáváte v cíli?). Pohlédl na hodinky a odpověděl: „It is ten to twelve.“ (Je za deset dvanáct).

Aha, jasně. „Good luck!“ rozloučil jsem se.

Na značce šestého kilometru jsem doběhl Vladimíra Špidlu. Jeho postavu nelze přehlédnout. Poznáte jej podle typicky zarputilého stylu běhu. Že se rozhovoru nebrání jsem věděl už z loňska.

„To máte při své práci ještě čas na trénink?“ ptám se. „Trénuju ráno před prací.“ „A na jaký čas letos běžíte?“ „Můj nejlepší čas je 1:49, ale letos budu rád, když to dám za dvě hodiny,“ odpověděl. Podíval jsem se na hodinky: 30:54. „Ježíšmarjá, já to chci letos dát alespoň za 1:45, jestli vy běžíte na dvě hodiny, tak to mám co dělat. Tak nashle.“

Po závodě v šatně znovu potkávám Vladimíra Špidlu. „Tak jak, pane Špidlo? Podařilo se vám doběhnout za dvě hodiny?“ „1:59, jsem spokojen.“

A moje stopky se v cíli zastavily na 1:46:03. Příště budu méně řečnit a možná si také splním svůj předstartovní cíl. Možná.

FOTOGRAFIE

ON-LINE VÝSLEDKY, TOP25

OFICIÁLNÍ PROPOZICE

PLÁNEK TRATI

PŘEVÝŠENÍ

ORGANIZAČNÍ PLÁNEK

ANIMACE TRATI (načítá se déle!)

DISKUSE NA FÓRU