Tvé maratonské výkony, včetně toho loňského ve Frankfurtu (2:25:33 z 25.10. 2009), který se zrodil po ne zcela ideální přípravě, tě pasují do role favorita letošního Mistrovství ČR v maratonu. Přijímáš tuto roli?

Přijímám roli spolufavorita. Maraton je těžký a svým způsobem zrádný. Dá se při něm nasekat spoustu fatálních chyb, které dokážou dostat na kolena. To se mi ale právě na něm líbí, je to něco jako horolezcův respekt pod horou svých snů. Kromě toho jsem se dva roky pořádně na maraton nepřipravil a měl jsem problémy i letos. V únoru a začátkem března mě téměř šestitýdenní výpadek nejdříve vyřadil z maratonu, u pořadatelů jsem už odvolal svoji účast, pak mě ale první tréninky nakoply tak, že jsem celou věc ještě jednou zvážil a rozhodl se udělat tělu „maratonský rychlokurz“. Něco podobného jsem už zkoušel dvakrát. Poprvé v roce 2003 a podruhé na jaře 2005. Tehdy jsem zaběhl 2:23:16 a 2:19:15 hod., tedy ne úplně špatné výkony. Věřím, že do třetice mi to vyjde opět.

Které české běžce řadíš mezi největší konkurenty?

Samozřejmě na prvním místě Róberta Štefka, je to pan běžec, velmi dobrý stratég. Mulugeta se prý připravuje speciálně a má osobák 2:18:01, takže žádné ořezávátko. Petr Pechek již zaběhl 2:24, pokud neudělá chyby z loňska, mohl by se zlepšit. Dále jsou tam 2–3 běžci, kteří můžou běžet hluboko pod 2:30, tedy pod hranici, kam až můžu spadnout, když mi to nevyjde.

Loni jsi v Praze neběžel. Jaký čas od sebe očekáváš letos?

Já si chci hlavně v cíli říct: „Běžel jsi nejlépe, jak to dnes šlo.“ Zkrátka mít dobrý pocit z výkonu, taktiky a ze svého celkového přístupu. I maraton si člověk může užít.

Jaký vývoj závodu ti nejvíce vyhovuje? Běh ve skupince nebo sólo běh?

Já běhám téměř výhradně sólo, rozkládám tempo jiným způsobem než většina mých soupeřů, a to mě k tomu vlastně odsuzuje. Jsem na to ale zvyklý a umím s tím pracovat. Pokud budu donucen s někým soupeřit o umístění a budu ještě mít nějaké síly, měl by soupeř počítat s mým maximálním tempem. Nebudu šetřit síly na finiš, ale budu se snažit rozhodnout dříve.

Jak probíhala letos příprava? Na kolik procent se ti podařilo ji splnit?

Jak už jsem říkal, do konce ledna a od druhé březnové dekády paráda. Těch 6 týdnů mi bude chybět, to je jasné. Kvalitativně to tam je na čas pod 2:20 hod., ale vytrvalostně ne. Dám všechnu svou zkušenost a intuici na to, abych správně rozložil tempo a pokud to vyjde co nejblíže ke 2:20 hod., budu spokojený.

Vím, že jsi v posledních několika týdnech trénoval na Šumavě. Šlo o individuální přípravu na Volkswagen Maraton Praha?

V rámci rychlokurzu jsem odjel na tři týdny na Šumavu. Postupně se ke mně připojovali kluci z ISRT (Ivan Svědík Running Team), které mám na starosti, a trénovali jsme společně. Tři z nich uvidíte i v Praze při maratonu, ostatní běhají kratší tratě.

Kde hledáš po tolika maratonech stále vnitřní motivaci k náročnému tréninku? Platí stále „Cíl Londýn 2012“?

Maraton je pro mě životní styl, baví mě připravovat tělo i mysl na takový výkon. Kromě toho mám velké zastání doma, čehož si velmi vážím, nemusím řešit ataky na své trénování, tak jak to někdy vidím ve svém okolí. Hanka se mnou byla na Šumavě dva týdny a užila si to tam také. Problém tedy není motivace, ale možnosti těla a z toho vyplývá i můj přístup k olympijskému limitu. Pokud budu zdravý, připravím se na jaro 2012 co nejlépe a nepoběžím na limit, ale na co nejlepší výkon.

Co ti v souvislosti s běháním v poslední době dělá radost a co naopak vrásky na čele?

Běhání je pro mne především krásný sport a bude mi dělat radost vždy. A když ne jako závodníkovi, tak jako divákovi. Chtěl bych to dělat v budoucnu jako můj táta. Ve svých 71 letech si vyhledává závody podle svého gusta, zajede si na ně, zazávodí si, cestou domů se třeba mrkne na nějaké památky a udělají si s Janou (manželkou) pěkný den… Nevidím nic, co by mi mohlo v tomto odvětví života dělat vrásky.

Jaké vlastnosti by měl mít běžec, který by chtěl běžet maraton v časech, jichž jsi dosahoval a dosahuješ ty?

Já nevím. Pro velmi talentovaného běžce moje výkony nebudou až takový problém, pro běžce bez talentu to může být nad stropem svých možností. Já trénuji běžce, kteří třeba nemají možnosti k pořádnému tréninku, ale baví mě je připravovat na co nejlepší výkon v rámci jejich možností. Domnívám se, že entuziasmus, zapálení pro věc je na prvním místě, protože maraton vyžaduje spoustu trpělivosti a cesta k vrcholu je dlouhá. Možná bych to mohl formulovat takto: Průměrně talentovaný běžec potřebuje k časům pod 2:20 zapálení, trpělivost, neústupnost a cit pro vlastní cestu, důslednost, vůli a k tomu i štěstí. Řekni si znovu všechny tyto vlastnosti, které si maratonskou přípravou tříbíme. Jak je pak důležité, jestli nakonec pod těch 2:20 hod. zaběhneme?

Děkuji za rozhovor a přeju hodně sil v neděli 9. května.

Pozn. redakce: V dlouhodobých tabulkách patří Pavlu Novákovi 20. místo mezi českými maratonci za výkon 2:17:11 z Prahy v roce 2001 (zdroj informace: atletika.cz).