>> darala, 22. 05. 2010 22:28:21

Úplný súhlas so všetkými,ale čo keď som napr.chorá a za každú cenu sa miusím trepať von odbehnúť si svojich 10,napriek teplote?To je už závislosť-nespokojnosť!Do­konca nie som ochotná mať také zamestnanie,kedy by som nemohla do denného rozvrhu zaradiť aj beh.Obetovať beh kvôli práci,to je potom vážne.Vždy som to sklbila dokopy,ale veru aj o 4:00 som vstávala,dá sa to rok dva,ale nie dlho.Teraz som doma zháňam prácu,ale zvažujem akú a kde,aby som mohla aj behať,všade totiš musím dochádzať a to berie čas.

>> Eviku, 23. 05. 2010 20:16:14

Vážně?To mě docela překvapuje.Já začala běhat vlastně kvůli tomu,že běh je idealní v tom , že nejsi ničím a nikým omezována.Minimálně náročný na pomůcky , čas , finance. Vyběhnout můžeš kdykoliv,kdekoliv a v podstatě k tomu potřebuješ jen dobré boty a když se to tak vezme , tak ani ty ne.

>> vosice, 23. 05. 2010 20:33:27

Problém je, že čím víc běháš, tím víc chceš běhat a za chvíli potřebuješ na zahnání běžeckýho absťáku těch hodin zatraceně víc, než v začátcích. A opravdu nejde vyběhnout kdekoliv a kdykoliv a musíš brát ohledy na okolí, do jaké míry je to neškodná zábava a kdy už je to forma sobectví.

>> pítros, 21. 05. 2010 19:13:33

Pěkně napsané. Kromě toho sázení je to jak kdyby někdo popsal můj život 

>> Majka1, 23. 05. 2010 21:43:37

Ve srovnání s ostatními sporty je určitě nejvíc přizpůsobivý . A co se závislosti týče,ztratí-li člověk kontrolu sám nad sebou , tak to nikdy nekončí dobře.

Pak je tu bohužel i druhá strana mince, kdy člověk běhat stále chce a potřebuje, ale nepřicházejí očekávané výsledky a časy, ať tomu obětuje sebevíc…potom už to moc o té pozitivní náladě a dobrém pocitu není. Mé okolí by mohlo poslední dobou vyprávět 

>> Matěj, 24. 05. 2010 09:24:41

Pokud běháš jen jako hobbík, tak časy asi nemá cenu moc řešit. Horší časy se ale dají brát i jako pěkná motivace ke tréninku.

Třeba se to brzo obrátí a časy se začnou lepšit.

>> Matěj, 24. 05. 2010 09:24:41 A co takhle dobrý pocit už jen proto,že vůbec můžeš běhat.Je spousta těch co nemohou..

Neboj,ono se to určitě zlomí.:-)

>> pítros, 21. 05. 2010 19:13:33

Chválím změnu nebezpečné závislosti za podle mě docela neškodnou. Kdyby to tak udělalo víc lidí, bylo by nám líp. Gratuluju a jen tak dál.

>> Matěj, 24. 05. 2010 09:24:41

Ahoj Matěji! Jistě, člověk je od přírody soutěživý tvor. Snaží se porovnávat s jinými, zlepšovat stále svoje výkony. To vše posunuje lidstvo jako takové vpřed. Ale každý má geneticky danou svoji určitou hranici výkonnosti.Tvoje výkony jsou více než slušné. Tak bych se tím až tak moc netrápil. Třeba to chce jen trochu upravit trénink a ještě nějaké zlepšení přijde. A když ne, neztrácej hlavu. Užívej si běh jako takový, vnímej při něm krásy přírody a přátelská setkání s kamarády při závodech.

Leontýnko a Sefe, díky za reakce, nebylo mi lehké to sem napsat čím jsem si prošel, ale můj život potřeboval rapidní změnu a já se teď raduju i z maličkostí, rád si vyběhnu do přírody a prostě sleduju její proměny v ročních obdobích a tak podobně.. to je pro mě největší bohatství když si můžu do tohoto světa vykročit během. Prostě vše co se nám nepovede má řešení, musí se jít dál, lituji lidí co to vzdali a upili se k smrti nebo rovnou život skončili, já ho vzal pevně „do nohou“, a když vím jak trenovat a rozmanitě plánovat své běhy, tak vím že se toho nevzdám. Krom klasických treninků si jednou týdně dám – na mě dlouhý- běh nad 30km a to skoro pokaždé jinde, dofrčim někam třeba vlakem a prostě si běžím, vždyť proto tu ten svět je..

Závislost? Asi ano – ale škodlivá? Proč? Já sportuji denně – jediným problémem pro mě v trenalovém plánu je den oddychu – ten řeším alespoň plaváním. Zatím mi to přináší samá pozitiva. Obětoval jsem tomu sice vše – kariéru, možnost založení rodiny i volný čas. Ale za ty pocity při sportu mi to stojí – nikdy jsem nelitoval a nikdy toho litovat nebudu – a to nesportuji na žádné špičkové úrovni. Potkal jsem spoustu super lidí, přestal chodit po večerech do hospody a našel smysl života 

Trošku vtipná historka: doktor mi jednou zakázal na 3 měsíce běhat (přetížené chodidlo), tak jsem vzal kolo a za tu dobu najezdil přes 5000 km. Do té doby (a ani od té doby)jsem na kole skoro nejezdil Někdo to může nazývat závislostí – já to nazývám skvělou zábavou 

Běhám z práce v úterý a pátek (P4 Budějovická) domů (D. Břežany) a obvzláště páteční běh je paráda. Tečka za pracovním týdnem naprosto dokonalá. Pod kopcem na Zbraslavi doplním tekutiny a vitamíny v podobě Koutského pivečka a domů přiběhnu v pohodě a uvolněný. To pivko dávám v dubnu – říjnu a v pohodě jsem i bez něj, ale chutná po cca 12km božsky 

Závislost na sportu? Možná…, ale ono jde pak všechno mnohem snáz! Vyčistím si hlavu, urovnám myšlenky, uklidním se. Jsem pak schopen všechno řešit v klidu a jen tak něco mě nerozhází, dokážu se lépe koncentrovat.

Díky sportu a především běhu jsem poznal spoustu skvělých (stejně postižených ) lidí různých věkových kategorií a výkonností, ale jedno máme společné – jazyk na vestě a úsměv od ucha k uchu po své dávce zátěže.

Jedno velice pěkné motivační video: http://www.youtube.com/watch?…

Jak to bylo na základce? …Dnešnímu cvičení zdar? Nazdar! 

Svoji závislost na sportu si uvědomuji hlavně v posledních 3 týdnech, kdy jsem doma na neschopence. Vycházky mám jen hodinu denně, což tak akorát stihnu udělat nákup a jinak jsem doma. Jsem „nemocný“ už jen z toho, že nikam nemohu a jsem protivný i už sám sobě. Jinak jsem rád, že jsem díky sportu poznal mnoho výborných lidí a díky tomu, že se stále pohybuji mezi mladými a pozitivně naladěnými lidmi si nijak neuvědomuji a neřeším svůj věk.

Chtel jenom rict, ze je mozny behat celkem dost(200km za mesic, 4×tydne trenink) a nebyt pritom behem determinovan. Ridim se vyrokem: Kdyz je clovek dostatecne stastnej neni na nicem opravdu zavislej… Protoze asi vidi i jiny moznosti… Ja beham opravdu rad, bezel jsem uz par maratonu a Brdskou stezku50km. Ale o zavislosti bych nemluvil. Byl jsem ted 10 dni ve Spanelsku a vetsinu dne jsem sedel a meditoval. Zadny nutkani, ze bych musel bezet se nedostavilo. Prijel jsem do CR a sel si zabehat, bylo to samozrejme krasny, ale kdyz clovek dela veci vedome a ne jako stroj, tak nema problem.

P.S: Jen takovej nazor do pranice :o)

Tak jsem poprve po osmi mesicich behani pocitila zavislost. V patek vecer jsem mela naplanovany hodinovy vybeh trenerem Suunto. Ale plany byly prekazene grilovackou a zranici u znamych. Domu jsem se dostala asi tak kolem 10 vecer a nedalo mi to a musela jsem vybehnout. Nebylo to nic moc s plnym brichem. Navic rano jsem musela brzy vstavat, ale nemohla jsem si pomoct. Myslim, ze me to dostalo – bez behani uz nemuzu byt.