Druhý ročník silničního Běhu za sedmizubým hřebenem byl velkou událostí pro jedenáctitisícové Boskovice a jejich široké okolí. Počtem startujících se rázem vyhoupl do čela statistik běhů na jižní Moravě: s dodatečnými přihláškami se aktivně zúčastnila více než tisícovka dětí a dospělých. Pro závod, který dopsal teprve svoji druhou kapitolu, věc naprosto nevídaná.

Vysokou sportovní úroveň zajistil boskovickému běhu opětovný start Dana Orálka, který je v okolí Brna živoucí legendou. Trochu unavený po cestě z italského Castel Bolognese, kde minulé úterý obsadil v tradičním ultramaratonu na 50 kilometrů třetí místo jako nejlepší Evropan, sice závodník Moravské Slavie Brno časem 37:36 neatakoval vlastní traťový rekord 36:52, ale nenechal si vzít suverénní vítězství téměř o dvě minuty před dalším Brňanem Rostislavem Puklem a kladenským veteránem Josefem Poduškou.

Závod žen letos postrádal výraznou osobnost, jakou byla loni maratonkyně Ivana Martincová. Pro vítězství si doběhla téměř místní Milada Barešová (Bambus Skalice nad Svitavou) časem 45:57, na dalších místech skončily Lucie Kolková z Brna a moravskokrumlovská Kateřina Doubková.

Do hlavního běhu dlouhého 10 500 metrů se přihlásilo 270 závodníků, další stovky zažívaly běžeckou euforii v rámcových bězích pro každého na 4 000 a 1 600 metrů, masových závodech školních dětí a rodiči obdivně sledovaném zápolení nejmenších předškoláků na historickém boskovickém náměstí.

Více místa než průběhu závodů a suchým výsledkům se však tentokrát sluší věnovat zákulisí akce, jež by mohla v mnohém ohledu sloužit jako učebnice pro nové organizátory, kterých každoročně přibývá.

„V Boskovicích v podstatě nemá atletika žádnou tradici,“ říká výkonný ředitel organizačního výboru Petr Bartošek. „Několik předchozích skromných pokusů nemělo dlouhé trvání. Naše občanské sdružení Sportuj s námi chce z tohoto závodu vytvořit trvalou součást sportovního a kulturního života ve městě, které bohužel leží mimo hlavní silnici a železniční trať, takže není v obecném povědomí občanů."

"Jako podnikatel v oblasti sportovních výrobků dobře vím, co znamená pro byznys právě dobrá propagace. Než mne pohltilo podnikání, působil jsem mezi mladými jako vychovatel na středním odborném učilišti. To byl úplně jiný svět než svět obchodu, a tak se mi časem trochu zastesklo po práci s živými lidmi. Naštěstí jsme nalezli plné pochopení u představitelů města, a to je pro takový projekt naprosto první a rozhodující podmínka. Když jsme před rokem při premiéře spočítali závodníky a došli k číslu 457, věděl jsem, že první krok byl šťastný – o akci se mluvilo po celých Boskovicích. Současně nás to ale hodně zavazovalo.“

Leckomu by se na první pohled mohl zdát časový rozpis běhů příliš rozvleklý: předškolní děti začínaly o půl desáté dopoledne, rámcové běhy odstartovaly krátce po poledni a závod na 10 500 metrů, současně vůbec první závod Salomon Trail Running Cupu, až v 15:20.

„Aby lidé zůstali na náměstí po většinu dne, museli jsme připravit bohatý a zajímavý kulturní program a s partnery domluvit jejich prezentaci. Zároveň jsme ale nechtěli, aby se z projektu stala show, a tak se akce rozrostla o humanitární rozměr: dobrovolnou sbírku pro postižené občany Boskovic. Lidé rádi přispějí nějakou korunou, pokud vědí, kam jejich peníze půjdou, a proto to byla sbírka Boskováků pro Boskováky,“ doplňuje členka organizačního výboru Irena Marková.

Ale tak rozsáhlá akce vyžaduje nasazení desítek, možná stovek dobrovolníků. Jak to boskovičtí dokázali bez jakékoliv tradice?

„Recept je poměrně jednoduchý: dnes tady pomáhá moje rodina a skoro všichni moji známí a známí těchto mých známých. O pomoci města hovořil už Petr, já bych ještě připomněla práci hasičů z Boskovic, které doplňují okolní dobrovolné sbory. Ti nám zajišťují bezpečnost běžců, protože část tratí vede po frekventovaných ulicích,“ objasňuje Irena Marková.

MAJÍ TRAILOVÉ ZÁVODY V ČESKU BUDOUCNOST?

Martin Dvořák, bývalý vynikající triatlet a několikanásobný železný muž, je duší nového pětidílného seriálu terénních běhů pro širokou veřejnost, který podporuje firma Salomon. Po závodě vysvětloval, proč byla nepříliš náročná trasa boskovického závodu zařazena do poháru.

„V našich podmínkách je skoro nemožné postavit trať, která by se blížila technickými parametry zahraničním trailům. Ty mohou v řadě případů využívat skoro panenské přírody, ještě lidmi nepříliš kultivované. Kromě toho zadání firmy znělo: připravte tratě tak, aby start a cíl byl dostupný co největšímu počtu diváků a návštěvníků. Právě tuto podmínku Boskovice splňovaly, mohli jsme se také spolehnout na maximálně vstřícné a moderně uvažující organizátory. Běh za sedmizubým hřebenem byl spíše zkouškou, jak se k seriálu postaví běžci, a proto se domnívám, že po relativně snadnějším prologu – i když tady také nechybí tři dosti náročná stoupání – si milovníci terénních hororů přijdou na své již ve dvou následujících bězích. Za tři týdny se s řadou borců opět setkáme v Karlových Varech a tam už půjde do tuhého stejně jako ve třetím kole, které se uskuteční v Liberci na Ještědu.“

Martin Dvořák pouze vyslovil nahlas to, co jsem v Boskovicích podvědomě cítil od první chvíle, kdy jsem sledoval dokonale sladěnou práci pomocníků a hovořil s pořadateli: organizace velkého moderně pojatého běžeckého závodu vyžaduje téměř manažerský přístup organizačního výboru.

To je hlavní tajemství úspěchu – dobrá vůle prostě už nestačí. Je u nás řada závodů pořádaných srdcem a třeba dobře zabezpečených i ekonomicky, ale schází na nich divácká kulisa a pořadatelé si stěžují, že běh vlastně pořádají pro cizí – domácí ne a ne dostat na start. V Boskovicích zřejmě objevili zkratku vedoucí k zájmu lidí o běh: v hlavním běhu se objevilo několik desítek občanů města a nejbližšího okolí, s kratšími běhy jich možná byly až dvě stovky. Ke zvýšení zájmu místních přispěla také novinka letošního ročníku – kategorie vícečlenných týmů tvořených zaměstnanci jedné firmy, ale třeba také obyvateli jedné ulice.

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY

WEBOVÉ STRÁNKY ZÁVODU