Předmaratonská rekapitulace

Už už jsem se dostala na kilometříky za týden, jak bych chtěla, a to vám hned do toho něco vlítne a ani nevíte jak. Třeba žaludeční kolika, když si dáte víc kafí, než je zdrávo, nebo nemocná ratolest zpět z tábora. A nebo taková průtrž mračen, že ke svým mizunám hledám spíš pádla než ponožky.

 Nechci nic podcenit, přecenit, vynechat nebo ošidit. Nezbývá než si vyzkoušet, zda neplatí i pro běhání, že „někdy méně je lepší než více“. Pokud totiž porovnávám kilometry za týden v dubnu a nyní, docela dost mi jich chybí. Nerada, ale budu muset výzvu lepšího času hodného místa na lednici, odsunout na jiný termín. 9. září se budu prát hlavně sama se sebou.

 Úseky už zcela jistě nevyzkouším, tady zvítězila víceméně lenost. Jediné co se dá dělat je běhat, běhat a běhat, a to co nejdéle. Ještě týden do kopců a z kopců, pak vyzkouším na pár dní parky v Ostravě a hurá na pás. Už se mi stýská po našem pátém členu domácnosti. 

Momentálně vláčím své tělo po kopcích Vysočiny. A zda se mi přihodilo něco nového? V podstatě nic moc. Jen jsem si okopala vlastní kotník. Zákon schválnosti, znáte to, kdy levá noha nakopne šutr a ten se odrazí od kotníku pravé nohy. A to hned dvakrát po sobě. A taky už jsem zkusila koňský doprovod, ale kůň je fakt rychlejší a moc ho neláká dělat společnost funící člověčině. A to už jsem to hodně omezila. 

S maminkou jsem ve stadiu vzájemné tolerance. Už ví, že ráno nesnídám dřív než odběhám a knedlíky mi nenutí. Já zas hlásím přibližné trasy a návraty. 

Máte někdo zkušenosti s Moskevským maratónem? Já jen ty, že jejich webové stránky fungují lépe v ruštině než angličtině. A že registrace on-line je problémová a lepší a snad jediná možnost je pár dní předem přímo na místě. 

Vítám proto jakékoliv rady, názory a doporučení. Anebo že by se někdo přidal? 

Abych nezapomněla, tak už také zdobí nálepka běžce náš tovární vůz značky Škoda. A tak koukám, kdy a kde jakého běžce potkám. Zřejmě nemám to štěstí nebo jezdím špatnými cestami, ale doufám, že olepených nás bude přibývat. Takových, jako jsme my, je málo, to se cení. Zatím asi neví, jak to pořádně odpružit. 

Jo a taky na mě doléhá stres konce prázdnin, čím vším máme vybavit dětičky do školy, z čeho zase vyrostli, co v loňském školním roce poztráceli, které kroužky to budou letos, jídelnu či svačiny atd, atd. A to se mám soustředit na běhání. Asi nákup pomůcek vezmu poklusem v rámci tréninku.