Pojď nejdřív trochu zavzpomínat, jaký byl tvůj vůbec první maraton?

Běžela jsem ho v Praze těsně před osmnáctými narozeninami. A od té doby dám téměř každý rok minimálně jeden. Poprvé je to vždycky super zážitek, pamatuji si jenom, že jsem další den ve škole nemohla sejít schody, ale chytlo mě to. Na maratonech je pěkné, že člověk získá spoustu zážitků na rozdíl od krátkých závodů, tam se většinou ani nerozběhnu a už je konec.

Startovala jsi na mnoha maratonech v zahraničí – jaký byl nejhezčí?

Každý z těch maratonů byl pěkný, protože si snažím vybírat hezká města. Moc se mi líbilo v Římě, tam se startuje u Colossea a probíhá se centrem snad kolem všech památek, přes Vatikán, kolem Fontány di Trevi a nebo Španělských schodů. A v Itálii se fandí „bravi bravi“, čemuž vždycky rozumím jako Klári, takže tam mám hodně fanoušků. (smích)

Zajímavý je také maraton z Nice do Cannes, celá trasa vede po pobřeží a občas vykouknou Alpy. A po doběhu si člověk zaslouží ty sýry a víno! Paříž byl můj největší maraton. Startuje se pod Vítězným obloukem a úplně neskutečný byl pohled, když jsem seběhla po Champs-Élysées a ohlédla se zpátky na ten obrovský třicetitisícový dav. Tam na mě zase volají „madmasel“, což je taky hezké.

Stihneš místo závodu i procestovat nebo jen odběhneš a hned jedeš domů?

My právě vždycky jedeme celá tlupa, maratony běhá i mamka, brácha, bratránek, sestřenka a další kamarádi a příbuzní, většinou si necháme ještě tak dva tři dny na město a před během si ho rekreačně procházíme. Klasická maratonská turistika. (smích)

Jak se ti běželo letos v Praze pod tři hodiny? Čekala jsi takový čas?

Trošku mě to překvapilo. Začala jsem celkem svižně, dokonce s osobákem na půlmaraton a skoro i na desítku, ale běželo se mi skvěle, tak mi bylo líto brzdit. Doufala jsem, že to tempo vydržím a těsně to vyšlo – 2:59:29.

Trénovala jsi na tenhle závod podle nějakého plánu?

Žádné tréninkové plány nemám. Vždycky se přihlásím na závod, což mě namotivuje k tréninkům. Už mám s maratony trochu zkušenost, takže přibližně odhadnu, kolik je třeba naběhat. V zimě jsem dávala hodně delších běhů přes hodinu a půl, třeba tři až čtyři týdně. Učila jsem se farmakologii a namluvila si ji do mptrojky a šla jsem s tím běhat.

Takže ke slušnému času stačí běhat dlouhé běhy?

To ne. Letos jsem od zimy přidala rychlost, běhala jsem s Kerteamem na dráze a to mi, myslím, pomohlo úplně nejvíc. Je super, že tam na tréninky chodí velká parta lidí a holky jsou dost namakané, takže mám co dělat, abych je vůbec stíhala. Hodně mi pomohlo i to, že jsem běžela měsíc před Prahou Pařížský maraton.

Jak často tedy běháš? Kolik natočíš kilometrů za měsíc?

Běhám asi šestkrát týdně, ale kilometry nepočítám. Odhadem by to mohlo být tak tři sta za měsíc. Ale záleží na závodech a na zkouškách ve škole. A přes tuhle zimu jsem běhala asi nejvíc v životě.

Kdy ses vlastně takhle „rozběhala“?

Odmala mě ke sportu vedli rodiče, u nás v rodině běhají skoro všichni, takže bych si ani nemohla dovolit neběhat. (smích) Dřív jsem závodně plavala a dělala triatlon, nakonec mi zůstal jen ten běh. Nejdřív jsem běhala hodně rekreačně, protože jsem byla otrávená z mnoha triatlonových tréninků, ale postupně mě to zase začalo zase bavit.

Kde běháš nejradši?

V terénu a v kopcích, v Praze mám ráda Šárku, Prokopák nebo Petřín a v Táboře běhám hlavně u Lužnice, delší výběhy na Jistebnicku. Občas se sejdeme s bratrancem a dáme nějaký delší běžecký výlet. Věci si s sebou beru všude, takže teď jsem třeba dva týdny běhala po horách v Gruzii, to byla nádhera.

A ze závodů ti tedy nejvíc sedí klasické městské maratony?

Nedávno jsem běžela horský maraton v Beskydech a je to tedy dost drsňárna oproti rovinám ve městě, ale hodně mě to bavilo. Takže bych se chtěla více zaměřit na horské maratony. Dvakrát už jsem běžela Silvu Norticu a dost mi to sedlo, je to asi můj nejoblíbenější závod. Krásná příroda a profesionální organizace. Ze začátku jsem se cítila trochu divně, s bandou nějakých dalších šílenců v půl šesté ráno na startu! Ale pak mě to pohltilo. Rozhodně chci běhat tyhle dlouhé běhy dál. Je tam jen ta nevýhoda, že člověk je potom třeba měsíc nepoužitelný, takže mi zatím stačí třeba jedna stovka do roka.

Co máš v plánu teď, jaký závod tě motivuje?

V září se chystám na Jungfrau a potom odjíždím na semestr do Portugalska. V Lisabonu se zrovna koná půlmaraton přes jeden z nejdelších mostů v Evropě a v prosinci maraton, na který už má moje rodinka samozřejmě letenky. Jinak jsem zvědavá, co tam ještě objevím.

Co tě baví kromě běhaní?

Mám ráda hory a chození po horách s baťohem, vůbec hodně cestuju. Mám projetou Indii a prochozené hory v Nepálu a Gruzii. Taky každý rok s kamarádkou podnikáme výlety na kolech na těžko. To koupíme nějaké levné letenky a pak se vrátíme zpátky do Čech, jely jsme třeba z Nice nebo z Osla.

A na závěr – co bys poradila lidem, které teprve maratonská premiéra čeká?

Ať s prvním maratonem nikam nespěchají, je třeba se k tomu proběhat a ono to ve vhodnou dobu přijde samo.