Její čistý čas 1:08:34 asi nevyvolá mezi ostřílenými běžci salvu ovací, ale o týden dříve na We Run Prague, kam tradičně míří ve velké míře právě prvozávodníci, by za sebou nechala skoro čtyři stovky běžců a běžkyň.

Vyběhla přitom velmi opatrně. Snad z respektu z dosud neuběhnuté vzdálenosti, snad zahlcena emocemi, které často při průběhu startovní čárou skolí i velezkušené borce. Aby se vyhnula strkanicím a nevadila rychlejším, postavila se na konec startovního pole.

I přes velkou koncentraci a snahu doběhnout až do cíle si vybavuje, jak jí na trati vynadal nazlobený starší pán, když na občerstvovačce odhodila kelímek na zem. Anebo lákavé vůně z okolních restaurací.

„Na osmém jsem toho měla dost, musela jsem přejít do rychlé chůze. Přeci jen se projevilo, že nejvíce jsem v tréninku uběhla sedm kilometrů,“ svěřovala se již odpočatější půl hodiny po závodě, na který získala jednu z posledních dostupných registrací – bohužel právě jen na delší, desetikilometrovou vzdálenost. „Na trati mi moc pomáhala kamarádka Adéla a pak také povzbuzování lidí kolem. To mne vždy pořádně nakoplo,“ dodávala plná nadšení.

Cílovou fotobuňkou pak v euforii prolétla půl metru nad zemí, jak se radostně odrazila k poslednímu veleskoku. Aby následně tvrdě dopadla na místa, kde končí záda a začínají nohy. Typické, v přeneseném významu se jí to letos stalo hned několikrát…

Její přípravu totiž poznamenala řada událostí, které by jiného pořádně rozhodily a vzaly mu chuť na závodění a možná i na běh samotný. Přestěhování z Ostravy do Prahy, změna a následná ztráta zaměstnání, rozchod s přítelem. „Právě rozchod mne asi nejvíc nasměroval k pravidelnému běhání. Hledala jsem cestu jak přijít na jiné myšlenky. Zapomenout,“ líčila ještě před sobotním během.

Za poslední měsíce shodila, cigaretu, u které dříve hledala úlevu od stresů, neměla v puse přes měsíc, ale asi největší test odolnosti měl teprve přijít. Lékaři jí nedávno odhalili závažné ženské onemocnění a hrozila operace. Té se však Markéta chtěla vyhnout totální změnou životního stylu a myšlení.

Jestli se jí to povede, o tom si rozhodne jen ona sama. Medaile na krku jí může sloužit jako symbol „vydržet!!!“. Dnes si půjde zaběhat, aby vyklusala únavu z nohou. Už v sobotu přitom přemýšlela, na jaký závod by se vydala nejdřív.

Jestli za sebou máte i vy svůj první závod, možná si také kladete otázku: co dál? Tady je několik tipů a rad.