Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Jaké to je být poslední v cíli prvního závodu

Jaké to je být poslední v cíli prvního závodu
foto: Hana Šlegrová (ilustrační snímek)

behej.com | 03.04.2013 | přečteno: 18424×

„Tak já poběžím taky,“ říkám u pokladny prvního ročníku olomouckého půlmaratonu a troufám si na desetikilometrový závod pro amatéry. „Ses zbláznila?! To nezvládneš, neblbni. Víš, kolik je to koleček na stadionu?“ kulí na mě oči přítel, vášnivý běžec.

Rozhodl se před třemi lety vyrazit na těch 21 a kousek a já mu chtěla dělat doprovod. Za tu dobu, co se bude trápit na trati, si já dám kávičku a dortík v oblíbené Café La Fée. Pokecám s holkama, na pořadu budou jistě nejnovější drby. Jenže ani jedna z přítelkyň neměla čas.

Nechtělo se mi někde zbůhdarma tvrdnout, takže ve chvíli, kdy jsme šli vyzvednout přítelovo závodní číslo, jsem požádala prodavače o registraci taky. Nějak mi to vyklouzlo z pusy. V ten moment jsem netušila, do čeho jsem se to namočila. Ani jsem si nedokázala vybavit, kdy naposledy jsem uběhla delší vzdálenost než na tramvajovou zastávku. Prostě klasická kancelářská krysa, co ráda vysedává po kavárnách, občas si jde zatančit anebo zajógovat.

Dostala jsem číslo F1084. Na startu jsem v amatérském oblečku vypadala směšně, takový omšelý favorit vedle vytuněných porscháků. V hroznu namakaných běžců mi bylo nad slunce jasné, že hájit budu nějaké z posledních míst. Jestli vůbec přežiju. Než jsem minula startovací čáru, přesvědčovala jsem sama sebe, že když bude nejhůř, přejdu na indiánský běh nebo rychlochůzi.

Tělo vedle těla se rychle vydalo vstříc dalšímu osobnímu rekordu, za druhou zatáčkou už byli hlavní borci a borkyně tmavé pleti s dlouhýma nohama v nedohlednu. Dokonce jsem přestala stačit důchodcům. Pořád jsem ale běžela, v uších mi řvala Nirvana z empetrojky, kterou jsem si strčila společně s dvoustovkou do trenek. Dech mi ještě stačil, dobrá nálada se mě držela jak pot na zádech.

Uběhlo pár minut a já byla úplně poslední. Za mnou už jen policejní auto a slečna pořadatelka na kole. Podívala se na mě, tak nějak s lítostí i pobaveně, a že mi prý bude dělat společnost, aby se mi nic nestalo. Poděkovala jsem a běh vystřídala rychlá chůze. Dost brzo, řekla jsem si v duchu. Člověk by měl víc vážit impulzivní nápady, běžet deset kiláků není výšlap na Petřín.

Po asi dvaceti minutách mi slečna sdělila, že jsem mimo limit, že tímhle tempem už nestihnu půlmaraton doběhnout a že jestli chci, mám běžet na vlastní pěst. Na diskuse, že já jsem „jen“ na deset, jsem raději nechtěla plýtvat silami. Mám před sebou ještě hodně kilometrů.

Policajti mi zamávali a já pokračovala v počítání raz dva, raz dva, levá pravá. Za pár minut jsem měla pocit, že mi odpadnou nohy a vypadnou plíce. Vážně jsme začala uvažovat o tom, že to zabalím a půjdu na pivo. Co čert a osud nechtěl, v ten moment ze zatáčky vyjel modrý kombík, okénko stažené a z něho trčela hulákající hlava mého otce, ať sakra makám a neflákám se. Trochu naštvaně jsem se na něho usmála a šlápla do bot.

Nebudu se tady dlouze rozepisovat o tom, jak jsem navzdory původním plánům skoro celou trasu běžela, protože mi bylo trapné se před fandícími lidmi šourat, ani jak jsem se na to chtěla znovu vykašlat, když kolem mě lehce jak vánek prolétly černé gazely, když se vedle skoro skácel závodník, když mě podruhé předběhl šnečím tempem asi osmdesátiletý chlapík…

Do cíle jsem dorazila v čase 1:27:54 a myslela si, že pojdu.

Další den jsem se dobelhala pro noviny. Vyšly výsledky a podle očekávání jsem byla nejposlednější z posledních. Ale nevzdala jsem to, doběhla jsem. Následujících deset dní to bylo peklo, schody do prvního patra jsem lezla celou věčnost, i spánek byl krutý. Přesto mě olomoucká premiéra neodradila. Spíš naopak. Začala jsem běhat, někdy ráno před prací, jindy večer s přítelem. Samozřejmě uběhne víc za míň času, ale i já se zlepšuji. Rok nato už jsem byla na olomoucké desetikilometrovce třetí od konce! Udělala jsem svůj další osobák: 01:17:16.

A protože je život plný výzev, bezhlavého rozhodování a já jsem ve svých třiceti nepoučitelná, uvrtala jsem se do dalšího boje. Vsadila jsem se s vlastním otcem, že dám letos v červnu olomoucký půlmaraton. V sázce je hodně, když to zvládnu, mám jistou basu zaručeně pravého francouzského šampaňského. Když ne, kupuji patnáctiletou whisky.

Trénink jsem rozjela zatím na půl plynu s ohledem na počasí a taky kolena po zimě nějak vržou. Před sebou mám necelé tři měsíce – zatím jsem si koupila lepší boty a běžecké kalhoty se třemi pruhy. A příští týden už si konečně nechám vypracovat tréninkový plán a doladím techniku. Tu pro mě zatím nepředstavitelnou štreku (22 km je to mezi Olomoucí a Prostějovem) prostě zdolám.

Kateřina Farná

Komentáře (Celkem 35)

Nalezené položky: 36 První Předchozí | 1 | 2 | Další Poslední
avatar

Celkem 531 km
Minulý měsíc 0 km

Zdenka H. žena 18.04.2013 20:48:36

Tohle je hodne povedeny clanek ze zivota. Mam obdobnou zkusenost z Pribramske petky, kde i cas pod tricet nestacil na posledni mista:) Muj tip je nehnat se na startu do prednich rad, protoze predbehnuti vsemi bezci je znacne frustrujici … o to vic se setrim do cile, abych si zvedla naladu zaverecnym sprintem:) Drzim palce do dalsich kilometru!

avatar

Celkem 231 km
Minulý měsíc 0 km

zuzakubi žena 02.07.2013 16:58:23

Ahoj Katy,

napsala jsi perfektní článek. Jednak se Ti klaním za něj, moc jsem se pobavila a jednak se Ti klaním za ten výkon na závodě. Já jsem v životě žádný běžecký závod neběžela (začla jsem běhat před 14 dny) a čeká mě to v říjnu kolem přehrady – 14km. Takže jsi mě namotivovala, že třeba i když bych byla nejhorší, tak to bude mé osobní vítězství a to se počítá. Díky moc :-) Z.

avatar

Celkem 889,56 km
Minulý měsíc 0 km

Makulenka žena 02.07.2013 20:11:03

Chtěla bych běžet v září 5km na Mattoni Grand Prix, začala jsem běhat před 3 týdny, tak jsem zvědavá, zda si nakonec troufnu a zda mě výsledek neodradí :)

avatar

Žďár nad Sázavou

půlmaraton: 1:42:51 (2011)

pam65 muž 02.07.2013 20:39:08

Pár tipů:

  • jsou i komornější závody bez policejních aut
  • v rámci taktické přípravy si najdi pár lokálních závodů (budeš tam možná poslední), ale zvykneš si závodit sama se sebou … z vlastní zkušenosti
  • OV (obecnou vytrvalost) trénuj na 180-věk, a nejen během, ale i kolo, bazén, …
  • je dobré mít nějaký měřič, ze kterého zjistíš tempo na OV, od toho odvineš zbytek tréninku i závodní tempo
  • závoď na to odhadnuté tempo – po pár kilometrech budeš pořád předbíhat, odpočívat za běžci, než jim utečeš, …
Motto: No toto!
avatar

Celkem 22680,71 km
Minulý měsíc 239,51 km

jm1 muž 02.07.2013 20:57:49

>> zuzakubi, 02. 07. 2013 16:58:23 … čeká mě to v říjnu kolem přehrady – 14km…

Jsou tu i kratší relativně masové závody: BVV na 7, Jehnice (pro ženy) na 5, …

avatar

Celkem 604 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:48:05 (2013)
půlmaraton: 1:58:40 (2013)
maraton: 4:21:44 (2013)

Papco muž 05.09.2013 13:27:55

Pani Katarina, pri citani Vasho clanku som si hned vybavil moj prvy pretek. Teda ja som nepretekal, ja som sa zucastnil :) A nebolo to ani tak davno. Su tomu este len 3 tyzdne dozadu, takze spomienky su este velmi cerstve. Bol to polmaraton v Cachticiach. Nebol som az taky frajer, aby som sa nan prihlasil bez pripravy, v tomto som zaostal :-) Behat som zacal presne 17.6.2013 (polmaraton bol 24.8.2013) , pretoze som prehral stavku s kamaratom. V stavke vsak nebol polmaraton, ale cekly maraton, ktory na mna caka 6.10. v Kosiciach. K prvemu mojmu zavodu chcem povedat asi tolko, ze hned po starte som sa snazil chytit tempo, akym by som chel bezat cely polmaraton. Mojim cielom ho bolo dat pod 2 hodiny a nebyt posledny. Kedze som na rukach nemal ziadne stopky a mobil som z kapsicky na ramene nevedel vytiahnut, nevedel som si vobec kontrolovat casy a otravovat otazkami spolubeziacich som nechcel. Pred piatym km ma dobehli taki dvaja chalani s krasnymi trickami z Rajeckeho maratonu, s ktorymi som sa dal trosku do reci. Na piatom km jeden z nich zahlasil cas nieco pod 25 min. Ja na to ze to je moc … oni, ze ci moc pomaly? Ja , ze nie, ze moc rychlo. Drzal som sa ich este asi jeden a pol km, potom som postupne odpadol. A potom to zacalo. Obehoval ma jeden bezec za druhym a ja som nechapal, kde sa v nich berie tolka energia. Na obratke som sa len modlil, aby som nebol poledny, ved to by bola velka hanba. Po obratke som sa trosku ukludnil, lebp som zistil, ze este asi takych 30 bezcov a bezkyn je za mnou. Co je vsak horsie, obiehanie sa neskoncilo a stale ma niekto predbiehal. Jedno zo zlych zisteni bolo, ze ma neobehol ani jeden z dedkov, ktorych som videl na starte a mal som pocit, ze pre nich uz musi byt vykon len to, ked prejdu od vchodu az po pokladnu cele potraviny. Vsetci tito dedkovia boli totiz uz davno vpredu, na tych som nedovidel ani tesne po starte. Prijemnym spestrenim bolo, ked ma predbiehali zeny. To sa bolo aspon co pozerat a clovek na chvilku prestal mysliet iba na beh ;-) A potom sa stalo nieco vynimocne. Na 13tom km som predbehoval ja. Urobil som si dokonca aj naskok, no prisla na mna silna potreba sa vycurat. Nastastie sa bezalo na lesnej cesticke, tak nebol problem ze ako a kam :) Pocas tej mojej nutenej pauzy ma ten chlapik dobehol a tak sme bojovali spolocne. Uz mi tak nevadilo, ked nas niekto obehol, ved som nebol jediny. On sa postazoval, ze chytil krizu a nejake krce. Mna stvalo, ze ani krizu a ani krce som nemal, ale behat rychlejsie som aj tak nedokazal. Asi od 16 – 17teho km sme obcas aj hore kopcom kracali, kedze trat bola dost zvlnena. Kto bezal Cachticky polmaraton vie, o com hovorim. Kopce tam nie su velmi narocne ale je ich straaaaaasne vela. Ked sme vykracali posledny kopcek ku kostolu, odkial bolo do ciela uz menej ako 1km, Roman ( sme sa stihli medzitym aj porozpravat a zoznamit), povedal, ze cas je nieco cez 1:53, ze to by sme mali este pod tie 2 hodiny stihnut. Tak som to spustil z kopceka, co to ma nohy pustili. Poslednych cca 300 m bolo dalsie stupanie do ciela. Moja hlava to nezvladla, a hanba- nehanba, zacal som opat kracat. Roman pokracoval v behu dalej a ja som si povedal, ze nech bezi, ved je starsi a mal by som mu dat v cieli prednost. Lepsia vyhovorka pre moje vycerpanie ma vtedy nenapadla. No ked som zbadal ciel, zobral som vetky sily a tych poslednych cca 200m som doklusal. Vsetky mudre knihy hovoria, ze hned po dobehnuti sa nema sadnut, nie to este lahnut, ze treba vyklusavat, mne to bolo jedno. Lahol som si na prvy kusok travy, ktory, som zbadal. Ako som tak lezal, prisla za mnou moja zena aj s dcerkou, ktore som si v cieli ani nevsimol. Dcerka len krutila hlavou, ze ako je mozne, ze som nevyhral, ze ona mi tak drzala palce. Musim podotknu, ze ona je zvyknuta na vyhry, kedze robi karate a je v tom vazne velmi dobra. Nakoniec som neskoncil posledny, ale 14ty od konca, co pri 130 bezcoch nebolo vobec zle a ja som bol na seba velmi hrdy. Cas bol 1:58:40 … viem, nie je sa cim chvalit, ale vzhladom na moju pripravu ( http://www.endomondo.com/…ser/12136861 ) to povazujem za osobnu vyhru. Po tomto polmaratone som ziskal k maratonu este vacsi respekt a urcite v priprave, aj ked vela casu uz nemam, dam do toho vsetko. Hlavnym cielom pre mna je ho v zdravi dokoncit a nebyt posledny. No a ked sa zadari cas pod 4 a pol hodiny, tak to bude uspech nad ocakavanie. Dakujem tim, ktori to dokazali precitat az do konca :-) Pani Katarina, Vam drzim palce a nebojte, ten polmaraton date a mozem sa i stavit, ze nebudete posledna :) A mozno sa niekedy stretneme aj na startovacej ciare.

Nalezené položky: 36 První Předchozí | 1 | 2 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.