Hned na startu se loučím s Lukášem, který má ambice běžet svůj první maraton rychlostí pět minut na kilometr. Neposlouchá moje varování, že by měl začít pomaleji, než je jeho půlmaratonské tempo, a dere se startovním koridorem dopředu.

Vybíhám tedy sama. Dojemné tóny Vltavy nezklamaly, husí kůži mi naženou pokaždé. Masa lidí se rozbíhá a první kilometry mizí. Míjíme nádherná panoramata a já jsem na naše hlavní město hrdá. Karlův most, pak zpět proti siluetě Hradčan. Nečekaně pěkné počasí vehnalo do ulic spoustu lidí. Daní za diváckou podporu je však větší teplo, než je pro běh ideální. Zatím ale všude okolo panuje pravá postartovní euforie.

Na šestém kilometru vyhlížím sestru, ale míjíme se. Trochu mě to znepokojí, ale želízek v ohni mám ještě hodně. Ano, na 14. kilometru se raduji poprvé, už z dálky slyším svoje jméno a probíhám okolo početného hloučku svých fanoušků. O pár kilometrů později mě překvapuje sestra, která se přesunula a přece jenom mě zastihla. Za pouhých 1 500 metrů mávám potenciálnímu tchánovi, o kousek dál opět fandí sestra. Směju se a běží se mi lehce.

Také ostatní členové mého support týmu dodržují plán a objevují se na smluvených místech. Na dvaatřicátém kilometru předbíhám přítele, kterému po ostrém tempu došly síly. Bojuje s křečemi a vypadá dost zuboženě. Snažím se ho povzbudit alespoň slovy a doufám, že jeho motivaci nezničí skutečnost, že jsem ho předběhla.

Vzápětí se ke mně přidává jeho sestra, která se mnou kus běží a tím mi dost pomáhá. „Holky, do toho!“ slyšíme opakovaně od diváků. Je mi až líto všech těch chlapů kolem, že jim bereme pozornost. V poslední čtvrtině závodu jsem ale neskonale vděčná nejen za každý projev podpory, ale také za časté občerstvovací stanice. Jen co se napiju, už se mi zase lepí jazyk na patro a vyhlížím další zdroj vody.

Jak si zajistit kvalitní podpůrný tým?

1. Oznamte všem, které byste si přáli mít na trati, dostatečně dopředu termín závodu.
2. Informujte je průběžně o své přípravě, ať mají více představu o tom, co se za samotným závodem skrývá.
3. Den nebo dva před závodem svolejte bojovou poradu, kde se domluvíte, na kterých místech na vás budou čekat.
4. Domluvte si jednu stranu, kde určitě budou všichni stát, aby se nestalo, že se minete.
5. Nezapomeňte jim napsat svoje startovní číslo, budou moci sledovat váš pohyb na internetu.
6. Po doběhu do cíle vše společně proberte a oslavte, aby se váš podpůrný tým mohl těšit i na příští závod.

Prokousávám se posledními kilometry a najednou vidím vysněnou tabuli: 41 km. Poslední kilometr už mi sice dost tuhnou nohy, ale na vlnách hlasitého fandění fanoušků dobíhám do cíle. Zbytky sil vkládám do posledního zamávání svému podpůrnému týmu a už probíhám cílem. 3:54!

Jsem šťastná, v tom teplu a s poměrně laxní přípravou je to na mě výborný výkon.

Po chvíli trochu s obavami volám Lukášově sestře. Raději si nepředstavuji náladu, která by panovala, pokud by závod nedokončil. „Už mu zbývá jenom 700 metrů do cíle!“ Lepší zprávu jsem si přát nemohla. Doběhl! Celá naše velká výprava se tedy schází v cíli a společně se radujeme z našich výkonů.

Díky svému podpůrnému týmu jsem nemusela uběhnout 42 kilometrů. Moji nejbližší mi běh rozdělili na spoustu kratších úseků, které už jsou jak fyzicky, tak psychicky snesitelné.

Moje rada tedy zní: pečujte o svůj podpůrný tým a až poběžíte příště, povolejte je do boje!