Kde hledat podzimní běžeckou inspiraci?

Bezmyšlenkovitě jsem procházel internet, hledaje jakýkoliv důvod pro to, abych uvázal kličku jinde než na polobotce. Tehdy jsem ještě netušil, že náhodně objevené zápisky zapáleného běžce skrývají člověka, jehož upřímné přátelství mě bude provázet dalšími kilometry. Stačilo tak málo – napsat mu, zavolat si a vyběhnout.

Prohlížím si historické obrázky zakořeněné v mé hlavě. Vracím se proti toku času zpět a vidím, jak mi osudové seznámení pomohlo přehoupnout se před sedlo mého běhání. Copak lze zrušit slovo, když kamarád za vytrvalého deště přešlapuje v šest ráno před domem? Existuje snad lepší motivace, než těšení se na společně prožité bláznivé kousky?

Z jednoho běhu se postupně stalo pravidelné páteční běhání. Na naše ranní schůzky se záhy začali dostavovat noví přátelé, kteří se dozvěděli o našich nabíjejících bězích. Ta pravidelná setkání mi přinášela chuť do dalších kroků. I když se dnes pro různé povinnosti páteční běhy již pravidelně nekonají, přátelství zůstalo.

Samo o sobě mi dává význam smysluplnosti volného pohybu. Kdo neprožil, stěží si dovede představit, jak milé překvapení vám dokáže druh v běhu přichystat. Má upřímnou radost z vašeho pokroku a cítí s vámi v těžkých chvílích. S tichým, nevyřčeným souhlasem ocituji zprávu mého přítele, toho času na dovolené: „Já si chci s tebou zaběhat!“ Pár jednoduchých slov a boty samy skáčou z botníku.

Po třech letech běhání už vím, že mám životní lásku. Zaťuká-li někdy lenost a svým vtíravým hlasem oznámí, že doma je příjemněji než venku, vybavím si místa, kde jsem pobíhal nejraději. Celý nedočkavý vyhlížím den, kdy je mi takového místa dopřáno.

Jedno z míst mi nejmilejších je kamenické polesí. Ženu se přes pole, jen abych už v něm rychle byl. K čemu jsou poučky o rozklusu, když touha žene ztuhlé tělo vpřed. Touha být přijat prostředím, kde je mi nejlíp. Vbíhám mezi první stromy a lahodný pocit obnovy proudí mým tělem. Jakoby slunce z posledních letních paprsků upletlo kabát, který mi navléká. Měkká půda tlumí kroky a v houpavém rytmu uspává všední myšlenky. Jak omámen jsem po hodině z lesa vyplivnut do každodenní reality. Avšak ten pocit nádhery a touhy přetrvává.