Různé

Příběhy běžců a dalších lidiček více či méně spojených s během, s nimiž jsme se více než rok setkávali na behej.com pod názvem Střepiny z běžeckého života, nyní dostávají knižní podobu. Na své náklady je vydává jejich autor, vyškovský trenér a vytrvalec Zdeněk Smutný.

„Vždy jsem měl rád závody v terénu,“ tvrdí Jiří Florián. „Krosy mi vyhovovaly po všech stránkách a velmi rád jsem je vyhledával.“ S atletikou, tedy běháním, začínal v šesté třídě základní školy Tyršova ve Slavkově u Brna, kde si jej brzy všiml známý běžecký trenér Milan Žižlavský, mimo jiných i objevitel například Lubomíra Tesáčka. …

Emil Zátopek již sleduje závodní dění u nás z běžeckého nebe. V den jeho nedožitých 88. narozenin mu poklonu složil vyškovský vytrvalec a trenér Zdeněk Smutný.

Před 2 500 roky se na pláních u Marathonu utkalo aténské vojsko s přesilou Peršanů. Bitva, která skončila vítězstvím Řeků, patří mezi nejvýznamnější události evropské historie. I když dnes je známá především díky příběhu maratonského posla a závodu, jenž se na jeho počest běhá. Přitom je velmi pravděpodobné, že jde o vymyšlenou historku, že je to jeden velký …

„V mé době jsem byl u nás jen průměrným běžcem,“ hodnotí svou výkonnost možná až příliš skromně Petr Veselý. „Nikdy jsem nepatřil mezi naše tehdejší superelitní borce.“ Myslím, že bude dobré hned v začátku vše uvést na pravou míru a přece jen i možná Petrovi připomenout jeho osobní rekordy.

Dobře si vzpomínám, kdy jsem se s ním setkal na závodech poprvé. Bylo to v roce 1967, bylo mu 18 let a přicestoval na kontrolní atletické závody do Brna – Pisárek z vesnice nedaleko Vyškova. Věděl jsem, že má zaběhnuto 3 000 metrů za 8:56, ale když se přihlásil na kilometr, věřil jsem, že ho mohu porazit. Uměl jsem tehdy půlku na hranici dvou minut, a tak …

Nejraději bych bývala skákala do dálky. Při přechodu na sportovní gymnázium mě ale automaticky zařadili do běžecké skupiny a já se tomu nijak nebránila, i když mě delší běhy vůbec nelákaly. Byla jsem spíš rychlostní, všestranný typ. Ale protože jsem ve 14 letech jednou v rámci atletického čtyřboje musela běžet 500 metrů a byl z toho tenkrát československý …

„Když jsem na dovolené u Máchova jezera oběhla sama od sebe tátův tréninkový okruh, nezbylo mu nic jiného, než mě přihlásit do atletiky. To bylo už ve třetí třídě základní školy a tento sport mě uchvátil natolik, že se pro mě stal číslem jedna," říká s úsměvem Renata Býmová, vytrvalkyně, která zářila především v devadesátých letech a dnes slaví pětatřicáté n …

„Pořádně běhat jsem začal až v 18 letech," tvrdí Martin Frei: „A dá se říct, že se od té doby postupně stále zlepšuji." Nyní patří do kategorie mladých vytrvaleckých talentů, jichž má naše současná atletika zoufalý nedostatek. V pátek 12. března 2010 oslavil Martin Frei dvacáté čtvrté narozeniny.

Maratony (zatím) neběhá, ale časy z jiných disciplín jej dělají jednoho z nejlepších současných českých vytrvalců. Řeč je o pětadvacetiletém Janu Kreisingerovi, opoře domácího týmového lídra AK Kroměříž.

Pavel Kantorek patřil na přelomu padesátých a šededesátých let ke špičkovým světovým maratoncům. Třikrát zvítězil v Mezinárodním maratonu míru v Košicích a dosud je nejúspěšnějším českým a slovenským vytrvalcem tohoto závodu. V roce 1961 v Košicích podlehl jen olympijskému vítězi Abebe Bikilovi. Přes vynikající výkony žil ve stínu slávy Emila Zátopka. Dne …

„Běh nikdy nebyl jediným smyslem mého života," tvrdí Irena Petříková: „Mám i mnoho jiných zájmů." Když v 80. a 90. letech minulého století vítězil na mnoha běžeckých závodech František Petřík, nebylo už tehdy pochyb, že dcera, kterou s sebou od malička vozil po atletických soutěžích, půjde v jeho šlépějích.

„O běhání se říká, že je to jako droga. Něco na tom je, ale účinky jsou naprosto odlišné. Kdo bere drogy a zvyšuje dávky, je na tom čím dál hůř. Kdo běhá a zvyšuje dávky, je na tom čím dál lépe. Alespoň u mě to fungovalo,“ tvrdí ve svém deníku Saša Neuwirth. A o něm to platí beze zbytku…

„Já s běháním začínala až v 19 letech. Do té doby jsem hrála 11 let tenis," vzpomíná Jana Biolková.  A nutno podotknout, že ho hrála opravdu velmi dobře. Má v kapse titul mistryně ČSFR v dorostenkách a je též vicemistryní republiky v ženách, kde až ve finále prohrála s Květou Peschkeovou. Jak se z výborné tenistky stala běžkyní?

Říká se, že v období hospodářských krizí se rodí vlny zájmu o běh. Snad máme v genech potřebu utéci před problémy a při běhu se alespoň na chvíli pomyslně uzavřít do sebe. Jestli je to pravda, nevíme, ale vzhledem k tomu, že ekonomika se ještě zdaleka nevzpamatovala, vyhlídky na posun běhu v žebříčku popularity tu jsou.

„Mám jednu zásadu," tvrdí Jiří Sýkora: „Po ukončení závodní kariéry už na žádných závodech nefinišuji. Protože každý závod, kterého se zúčastním, vyhrávám! Sám nad sebou. Bez ohledu na umístění. Protože jsem přemohl lenost a postavil se na start!"

„Ani jsem netušila, že už 21 let držím český rekord na 5000 metrů,“ směje se Monika Deverová, za svobodna Hamhalterová. „Ty naše běžkyně by s tím měly už něco udělat. Já tento svůj výkon nepovažuji za nějak extra kvalitní.“

Již druhé vydání knihy Mariana Jelínka a Jiřího Kuchaře Poznej sám sebe (Eminent, 2006) je knihou, na kterou by v našich knihovničkách mělo zbýt místo vpravdě důstojné. Ač je na obálce hokejista Jaromír Jágr a v knize se o něm zmínka objevuje na řadě míst, určena je všem sportovcům a nejen jim. Nese lákavý podtitul Tajemství těla, duše a mysli.

Pomalý běžec s plnovousem a neodmyslitelnou cyklistickou čapkou na hlavě. Rumunský emigrant, který založil a po dvacet let vedl dnes nejslavnější běžecký klub na světě s 31000 členy. Fred Lebow. Muž, jehož sochu každý rok posouvají v Central parku k místu, kam dobíhají desetitisíce jeho následovatelů. O tom, jak Fred učil (nejen) …