ROZHOVOR: Z dialýzy na půlmaraton
Jeho příběh většina z vás zná. Talent po tátovi, reprezentantovi. Talent zmařený patrně krutým omylem oddílového lékaře, možná to ale tak chtěl osud. Na mladého Vojtu Koudelku málem sáhla smrt, avšak vzepřel se jí a silou vůle a trpělivosti se opět vrátil nejen do běžného života, ale i k milovanému běhání. A nyní přichází s velkým snem – uběhnout si březnový půlmaraton.
Jak vypadá tvé zdraví nyní? Bereš stále léky? Jak tě limitují?
Mé zdraví je na dobré úrovni. Dojíždím jednou za měsíc do pražského Ikemu na kontroly a vše je dobré. Ledvina funguje skvěle dobře už tři roky a já jsem vlastně zdráv, ale mám handicap vůči zdravým v tom, že beru každý den léky na potlačení imunity a není zrovna lehké s tímto trénovat. Ale vydržet se to dá. Limity vůbec neregistruji. Jsem pokusný králík sám na sobě. Můj největší výkon za minulý rok jsem zaběhl v tréninku (13 km průměrně po 3:40 až 3:55 na 1 km).
Není to tak dávno, Vojto, kdy jsi byl blízko nejhoršímu. Pak jsi dělal první opatrné běžecké krůčky a nyní šokuješ záměrem uběhnout soutěžně půlmaraton. Čí to byl nápad?
Nápad to byl jenom můj, je to trať, kterou jsem chtěl jednou běhat,
když jsem byl ještě zdráv. Chtěl jsem jednou běhat silnice, ale dostal
jsem se jen k 1 500 m a 3 000 m. Pětku jsem běžel jednou na dráze za
juniory v čase 15:19 na MČR. Ale kdo ví, jak bych zaběhl 1 500 m. Od toho
by se vše odvíjelo. Ve dvaceti letech jsem běžel z tréninku na 1 500 m
desítku za 32:10, to bylo na lesní cestě a silnici, takže by to jednou
nemuselo být špatné.
Jak dlouho jsi přemýšlel o svém rozhodnutí? S kým jsi jej
konzultoval?
Přemýšlel jsem o tom hodně dlouho, vlastně od začátku, kdy mě inspiroval španělský běžec, se kterým se utkávám na MS transplantových závodníků, který běhá i maratony. To mě nakoplo, že bych se mohl k běhání vrátit. Nevím, jestli byl někdy někdo u nás v ČR, kdo by po transplantaci ledvin uběhl tuto vzdálenost, a jestli ano, tak před ním hluboce smekám. Tento krok běžet Pražský půlmaraton jsem s nikým nekonzultoval. Myslím, že jsem na to připraven jak po psychické, tak po fyzické stránce. Vím, že je to dlouhé, ale beru to spíš jako dlouhý trénink, protože moc dobře vím, kam až můžu v tempu jít. Řekl jsem o tom tátovi (bývalý reprezentant v maratonu, 2:21h OR), který ví, že na to mám, ale trochu mi to vymlouval, protože ví sám nejlépe, jaká to je trať, a hlavně se bojí o můj zdravotní stav.
Kdo nebo co tě poslední měsíce a roky drželo psychicky nahoře?
Poděkovat bych chtěl především našemu týmu CTT a kamarádům z něho, kteří mě vzali mezi sebe, a tím mi umožnili běhat MS a ME sportovců se stejným postižením. Také bych chtěl poděkovat osobním spozorům (například Polar, Nike, BN leasing, Josef Tůvora, Jan Hlaváč, Petr Vondrášek KaK a Vitaland). Poslední roky mě drželo nad vodou to, že zase mohu běhat, a víra v nové výzvy mě stále hnala dopředu. To je to největší vítězství – věřit a jít za tím. Jedině tak se dá něco špatného překonat a dosáhnout něčeho velkého.
Mám totiž takovou metodu stanovovat si reálné cíle. Když mi bylo 18 let, stanovil jsem si cíl být mistrem ČR juniorů na 1 500 m a splnil jsem to. Stálo to moc, ale udělal jsem pro to všechno. Potom přišel cíl dostat se do pražské Dukly a to se mi také podařilo. Pak ale přišla ona rána osudu – zánět ledvin. Ani po transplantaci jsem se nevzdal a vrátil se k běhání, což je pro mě největší vítězství v životě. Stanovil jsem si nové cíle: vyhrát ME a MS, což se mi obojí podařilo. ME třikrát a MS dvakrát. Tak jsem si stanovil další cíl, že se chci vrátit k běhání na dlouhé tratě. To jsem si vždy přál.
Proč sis vybral pro svou půlmaratonskou premiéru zrovna Prahu?
Pražský půlmaraton se mi vždy líbil. Chodil jsem se na něj dívat již na Dukle. Jak běží vytrvalecká elita. Tento závod má svou atmosféru a Praha samotná je velmi krásná. Startuje zde mnoho dobrých závodníků, třeba Rakušan Günther Weidlinger, a mnoho z české běžecké špičky. Tento závod mě motivoval i proto, že jsem chtěl být na startu právě s Güntherem Weidlingerem, se kterým jsem v kontaktu na Facebooku. On je od začátku mé běžecké kariéry mým vzorem společně s Craigem Mottramem a Reysem Estevezem.
S jakým cílem chceš běžet?
Chci uběhnout tuto vzdálenost v čase, který by se dal nazvat zajímavý
vzhledem k mému handicapu. Minulý víkend jsem si zkusil odběhnout
půlmaraton přímo na trati Bakovského půlmaratonu (jehož ředitelem je
Vojtův otec Vladimír, pozn.red.) a dal jsem to sám za 1:40. Dokonce jsem za
ten den dal 23 km, takže teď už vím, že to mohu běžet.
Jak trénuješ? Jaké časy v tréninku dosahuješ?
Trénuji sám nebo s Richardem Pabištou, který běhá 800 m a je jeden
z nejlepších dorostenců v republice. Trénujeme speciálně na 400 a
800 m, ale mě tato vzdálenost úplně nenaplňuje. Láká mě běhat delší
tratě, ale vím, že mé fyzično teď lépe zvládá tratě střední. Mám
totiž kvůli jedné transplantované ledvině nízký hematokrit a to je
podstatné pro vytrvalost. Proto mé časy na 400 m (54:59s) neodpovídají
800 m (2:12min). V tréninku běhám třeba 10 km za 48 min a stále se
cítím v pohodě, ale určitě je větší problém tempo než rychlost.
Jsem schopen dát 8×100 m kolem 12 s, takže nějaká rychlost tam stále
je.
Co tě čeká bezprostředně po půlmaratonu?
Po půlmaratonu se budu připravovat na závodění za tým Mladé Boleslavi
v druhé české atletické lize. Chtěl bych běhat 400 m ve štafetě a
800 m. Jinak můj vrchol přijde v létě s týmem CTT (Český tým
transplantovaných), se kterým jedeme do irského Dublinu na ME, kde bych
chtěl zaběhnout světový rekord této asociace na 800 m. Ten mi minulou
sezónu unikl o pouhou sekundu! Světový rekord je 2:11 a já zaběhl ve
druhé lize atletiky čas 2:12.
Čím se nyní živíš? Najdeš prostor pro patřičnou
přípravu?
Živím se jako kadeřník v Mladé Boleslavi, kde také bydlím. Není pro mě jednoduché sehnat sponzory, abych stačil dostatečně pokrýt svoji běžeckou sezónu. Myslím, že mám ještě na mnohem více, ale podmínky nejsou takové, abych mohl být třeba jeden nebo dva měsíce své přípravy na horách a tam trénovat. Což bych řekl, že je nejdůležitější pro vytrvalce z hlediska výkonnosti. Protože vím, že jedině tak se dá zlepšit vytrvalost, jiná cesta nevede. Můj cíl do budoucna je půlmaraton v tempu za 3:30 až 3:40 na kilometr, což dokonale naplní mé běžecké ego.
Tvůj osobní příběh zní současně jako ohromné lidské neštěstí a současně jako ohromná životní klika, souhlasíš?
Můj příběh je určitě neštěstí, ale zase si myslím, že tím, co dokazuji po tomto problému, mohu ukázat lidem s podobnými problémy, že se nemusí házet flinta do žita a že mohou stále dělat velké věci a stanovovat si větší cíle, než si myslí, že dokážou.
Komentáře (Celkem 6)
koloběžkář 16.03.2010 11:59:48
… tady se píše, že nesmíte třezalku a ananas, můžete prosím, napsat proč? díky … http://litomericky.denik. … 00310.html
kovářská
LULU 16.03.2010 16:19:11
>> koloběžkář, 16. 3. 2010 11:59:48
Nevím to jistě, ale podle čínské medicíny tropické ovoce ochlazuje organismus, což není pro ledviny dobré. Tak asi proto… ?
koloběžkář 17.03.2010 18:05:23
>> LULU, 16. 3. 2010 16:19:11
… to, že tropické ovoce ochlazuje organismus nemusí tvrdit zrovna čínská medicína, ale skutečnost, že to tak prostě je, proč by to tam jinak rostlo, ne? mějte se
Mladá Boleslav
transplant runner 22.03.2010 18:54:33
>> koloběžkář, 16. 3. 2010 11:59:48
protože beru ještě hodně léku které mi snižují imunitu a to je právě také problém pro běh ale hlavní je to že by třezalka a ananas mohla ovlivnit pusobení leku ktere beru
Mladá Boleslav
transplant runner 22.03.2010 18:56:54
>> cernyvac, 16. 3. 2010 13:51:03
díky moc pozdravim určitě
administrator 03.04.2010 13:33:13
Jeho příběh většina z vás zná. Talent po tátovi, reprezentantovi. Talent zmařený patrně krutým omylem oddílového lékaře, možná to ale tak chtěl osud. Na mladého Vojtu Koudelku málem sáhla smrt, avšak vzepřel se jí a silou vůle a trpělivosti se opět vrátil nejen do běžného života, ale i k milovanému běhání. A nyní přichází s velkým snem – uběhnout si březnový půlmaraton.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.