Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Running With Those That Can’t. Pomožte závodit těm, kteří sami nemohou

Running With Those That Can’t. Pomožte závodit těm, kteří sami nemohou
foto: RunCzech

Tadeáš Mahel | 24.06.2019 | přečteno: 716×

Na ty nejlepší věci se vyplatí počkat. Třeba na startech závodů. Nejsilnější a nejemotivnější chvíle přichází až nakonec. V momentě, když se ke startovní bráně přiblíží banda běžců, kteří před sebou tlačí vozíky s handicapovanými dětmi. S dětmi, které samy běžet nemohou.

Ti praví běžečtí hrdinové letos oblékají modrá trička s růžovým srdcem na zádech a třeba na start pražského půlmaratonu se dostali dlouhých patnáct minut po startu nejlepších. To má hned několik důvodů: „Trasa je volnější, máme možnost víc vnímat svět kolem sebe a míjíme ty, kteří nezaběhnou světové rekordy, ale jdou posunout své vlastní hranice, splnit si sen nebo si prostě něco dokázat. Pro nás je každý vítězem bez ohledu na umístění,“ vysvětluje Martin Hakl, jeden těch, kteří se starají o chod organizace skrývající se pod trochu krkolomnou zkratkou RWTTC. Running With Those That Can’t, tedy Běh s těmi, co sami nemohou.

Ty, kteří před sebou celý závod tlačí vozík s dětmi, nezajímá čas nebo osobní rekordy. „Tahle akce byla jedním z mých nejsilnějších běžeckých zážitků. Absolvoval jsem přes třicet maratonů a ultramaratonů a teprve pražský maraton s RWTTC mi ukázal, že běháním lze také udělat radost jiným. Děti byly nadšené z dlouhé jízdy ve vozíku, všudypřítomného hemžení a z pozornosti, které se jim po celou dobu na trati dostávalo. Nás pomocníky zase jejich nadšení hnalo až do cíle, kde děti zaslouženě dostaly medaile jako všichni, kteří dokončili,“ vypráví svůj zážitek účastník Spartathlonu Petr Válek, jeden z nejlepších českých ultraběžců současnosti.

Do jednoho závodu RWTTC zapojí přes třicet dětí. „Někteří z nich urazí jen část závodu a v půlce se prostřídají s ostatními. To nic ale nemění na tom, že všechny mají po závodě obrovskou radost z cílové medaile nebo pohárů, které jim osobně předáváme. A od rodičů dobře víme, že ještě několik týdnů nemluví o ničem jiném a vyzvídají, kdy bude další takový závod,“ říká Martin Hakl.

Pravidelným sběratelem medailí ze závodu je sedmadvacetiletý Honza Holna, vášnivý šachista. Jelikož se narodil s mozkovou obrnou, nikdy ho nenapadlo, že by se mohl účastnit závodů, natož běžeckých. Ale ono to jde, už deset let!

„Přišlo mi to jako skvělý nápad. Normální lidi pochopí, jak je to pro člověka s handicapem těžké,“ líčí Honza a Martin doplňuje: „Honza už je teď kus chlapa, takže tlačit vozík s ním celý půlmaraton je pěkná fuška, ale za tu jeho radost v cíli to stoprocentně stojí.“

U zrodu celého projektu RWTTC stál právě před deseti lety americký student medicíny Scott Keel. Po jeho návratu do Států se nyní o závodníky kromě Martina Hakla starají Petr Oliva, Jan Pidhorodecký, Petra Kánská má na starosti běžce v Pardubicích a Ondřej Krátký v Hradci Králové. RWTTC totiž už není záležitostí jenom závodů RunCzech. Dobré věci se prostě šíří skoro samy. „Je spousta příležitostí, jak naši iniciativu podpořit a pomoci. Ať už se s námi rozhodnete běžet, pošlete dobrovolný příspěvek nebo se stanete sponzorem jednoho z vozíků,“ přibližuje Martin Hakl.

Pro něho a celou jeho partu závod protnutím cílové pásky nekončí. Získané finanční prostředky putují na nákup speciálních sportovních vozíků Benecykl. „Ty po závodě darujeme vybraným rodinám. Věříme, že účast na velkých sportovních akcích a snadná dostupnost přírody činí život rodin aktivnější a lepší.“ RWTTC takhle ročně získá celou patnáctku nových vozíků!

Mezi sponzory RWTTC jsou i společnosti, které přispívají pravidelně každý rok. „Darují nám finanční prostředky na nákup vozíku, ten jim označíme jejich logem. A často vytvoří i vlastní běžecký tým, který se stane doprovodem vozíku s dítětem v průběhu celého závodu. Je to skvělá příležitosti pro trochu jiný teambuilding. Navíc po závodě proběhne slavnostní ceremoniál s předáním vozíku rodině, takže je hned zřejmý přínos celé akce,“ dodává Martin.

A jak tenhle příběh uzavřít? Necháme ještě jednou promluvit Martina Hakla: „Najednou může být i z běhu týmový sport.“

Komentáře (Celkem 1)

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Radek Narovec muž 24.06.2019 15:34:12

Na ty nejlepší věci se vyplatí počkat. Třeba na startech závodů. Nejsilnější a nejemotivnější chvíle přichází až nakonec. V momentě, když se ke startovní bráně přiblíží banda běžců, kteří před sebou tlačí vozíky s handicapovanými dětmi. S dětmi, které samy běžet nemohou.
Odkaz na článek

avatar

Praha

Sinuhet muž 25.06.2019 14:06:37

SEOD Speak english or die!

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.