Běžet jsem původně neměl vůbec v plánu. Plán byl pouze podpořit závodníky a kamarády. Otočit s nimi dvě až tři kola a domů. Když se mně ale naskytla možnost téměř zadarmo získat lístky, navíc s gastro festivalem (což je neomezená, luxusní, a omlouvám se za to slovo, výborná žranice), nemohl jsem odolat. Lysou mám za humny, volno jsem měl, parťáka taky, tak proč do toho nejít.

Ráno kolem osmé přijíždíme na akreditaci. Vše jde jako po drátkách, až do chvíle, než nám mají předat čipy a tašku. Naše číslo záhadně zmizelo… „No, pěkně to začíná,“ říkám si. Na druhou stranu, když se takového závodu účastní více než 1 000 lidí, plně chápu, že organizace je brutálně náročná. Po extrémně rychlém, téměř rallyovém výjezdu se vybalujeme a míříme do Basic zóny. V ubytovacích prostorech zabíráme fleka, vybalujeme asi tři tašky výbavičky a užíváme si doposud potem nepáchnoucího příbytku. Vzhledem k tomu, že start je o dva kilometry níž, postupně se připravuji a vycházím, respektive vybíhám, abych se zahřál.

LH24 v podstatě začíná stejně jako B7. Davy fanoušků, stovky natěšených běžců a komentátorův řev nesoucí se reproduktory. Přesně v jedenáct dopoledne je odstartováno. Do závodu se vrhám bez konkrétní strategie (je to chyba?). Jednak nevím, jak bude tělo tři měsíce po operaci reagovat, jednak nevím, jak se poperu se spánkovým deficitem z předešlých dní. Úvod je opravdu rychlý. Výstup na Lysou dlouhý 7 kilometrů s převýšením 950+ mně trvá 1:05, celé kolo pak 1:28. Pro představu, nejrychlejší to zaběhli pod 1:18, takže opravdu nepřeháním, když píši „rychlý úvod“. Dobíhám do Sepetné, předávám čip a jdu do gastra.

Úvodní pocity jsou opravdu silné. Počasí zatím přeje, sluníčko, bezvětří, optimální teplota, ale hlavně dostatek sil a žádné „pooperační bolesti“. Co více si přát. Je ale jasné, že každým kolem bude minimálně horší terén a méně sil.

Po vydatném doplnění energie přicházím do již méně voňavé tělocvičny, měním mokré oblečení za suché a kontroluji čas, abych byl připraven na výměnu. Po doběhnutí parťáka se udržujeme na 4. až 5. místě, což je samozřejmě relativní, ale motivující. Výše popsané se opakuje následujících několik hodin, až na pár zásadních změn.

Hlavní změnou je kvalita terénu. Snad každý závodník, od toho prvního až po posledního mi musí dát za pravdu, že byl náročný. V určitém místě je téměř 2,5 kilometru dlouhý úsek, který je běhatelný a lze na něm hodně získat, nebo také, jak se ukázalo, hodně ztratit. Na Facebooku LH24 se objevuje tato zpráva: „Závodníci stále bojují na 11,4 km dlouhém okruhu. V části trasy se bohužel nachází nepříjemný úsek s hlubším sněhem, který se změnil v „sněhový písek“. Pohyb zde stojí závodníky velmi mnoho námahy. Jedná se o část horního traverzu pod Malchorem.“

Sněhový písek, lépe to popsat nejde. Představte si cestu širokou jeden metr, po stranách vychozený hluboký sníh (místy nad kolena) a uprostřed pěšinka akorát tak na jednu nohu. Něco na způsob oraniště. Velká pardubická hadra. Běh připomíná spíše hopsání králíka, což stojí mraky sil, a chůze zase člověka opilého namol. Co naplat, o tom jsou takovéto závody. Každý si s tím musí poradit. V tom je to krásné, všichni mají stejné podmínky. Místy proto běžím, místy skáču a místy se motám. Počasí je naštěstí stabilní, a přestože přišla noc, teplota je mírně pod nulou.

Další zásadní změna přichází v 1:45, po doběhu parťáka a celkovém 8. kole. Sil máme v celku dost, ale ze dvou důvodů se nepouštíme do dalšího nočního dobrodružství na Lysé hoře, ale pro tentokrát končíme. Jednak začínám cítit bolesti, které jsou spojené s nedávnou operací, a jednak pracovně plně nabitá neděle rozhoduje o tom, že letošní LH24 jsme pojali závodně-tréninkově-zkušebně. Věci se mohly zařídit samozřejmě jinak, ale když seženete lístek v pátek odpoledne a následující den jdete neplánovaně závodit, tak je to náročné, ale nestěžuji si!

Přesto jsme se závodem opravdu spokojeni. Lze vidět, že pořadatelé mají mnoho věcí vychytaných a snaží se každý ročník vylepšovat. Atmosféra byla…, no závodní. To se musí zažít. Nedostatky samozřejmě byly, ale nejsem hnidopich a závod můžu rozhodně doporučit. Každopádně kolem Lysé hory se krouží krásně, ale těžce. Letos bylo „veni, vidi“, tak možná příští rok bude i „vici“.