Bylo zjištěno, že obec Běchovice byla pojmenována podle původní osady Behovice, která byla známa v antickém světě jako nejznámější místo uctívání Behaliona. Behovické rukopisy nám poskytují možnost nahlédnout do dávné minulosti a spoluprožít život prapůvodních běžců, život plný vášně, utrpení, omylů a porážek. Ale také zažít naději a víru ve vítězství a lepší běžecké zítřky… Můžete se přesvědčit sami.

Na počátku stvořil Behalion nebe a zemi. Země byla prázdná a všude byla tma. Posléze stvořil světlo. Země vydala zeleň a všude se to zahemžilo hbitými živočichy. I řekl Behalion: „Učiňme běžce, aby byl naším obrazem. Ať bude rychlejší než nebeské ptactvo a zvířata a ať panuje nad celou zemí.“

Pak Behalion stvořil běžce Behadama a postavil ho do své zahrady, aby v ní mohl nerušeně běhat. Nic nechybělo Behadamovi. Každý den byl sice naprosto stejný, ale nevadilo mu to. Svůj den zahajoval ranním běháním. Potom následoval závod s anděly a na závěr lehké vyklusání a protažení těla. Nevěděl, co je to bolest, pochyby a nejistota. Na konci dne usínal šťastný a nic nerušilo jeho pokojný spánek.

Behadam rád závodil s anděly. Byli to veselí chlapíci a vynikající běžci. Vždy vyhrávali, vždy se z toho radovali a vždy se po celé zahradě rozezníval jejich veselý smích. Behadam se rád smál spolu s nimi a nevadilo mu, že prohrává.

Jednou, když seděl pod banánovníkem a s chutí se zakusoval do jeho šťavnatých plodů, zpozoroval, jak ho sleduje drak. „Behadame! Jsi naším pánem a nejrychlejším běžcem. Tak stanovil Behalion. Copak ti nevadí tak potupně prohrávat s anděly? A vůbec, nezdá se ti, že kvůli křídlům by měli soutěžit v jiné kategorii?“ „Ale vždyť si svá křídla vždycky svážou, aby jim nepřekážela. A je to pro ně spíše zátěž.“ „Proč se ti ale posmívají? Jak se odváží posmívat pánu zvířat?“

Líbilo se Behadamovi, jak ho drak velebí a smích andělů se mu už nezdál tolik veselý. Najednou se mu velice zachtělo nad nimi zvítězit. „Několikrát obíháte zahradu a vždycky ti utečou. Schovej se za jabloň a vynechej jedno kolo. Vyhraješ a nikdo se nic nedozví. Tak ochutnáš plod vítězství a pochopíš, že nic nechutná lépe.“ Behadam poslechl draka a schoval se za jabloní. Za tím stromem, stromem poznání.

Behadam pochopil, že už mu nestačí jen tak běhat a že pro své štěstí nutně potřebuje vítězství. A „zvítězil“. Andělé se jako obvykle radovali a zase se smáli. Behadam se smál s nimi, ale naposled. I řekl Behalion: „Vyháním tě Behadame ze své zahrady za to, žes podváděl a chtěl jsi oklamat mě i anděly.“

Behadam odpověděl: „Drak mne navedl. Chtěl, abych ochutnal plod vítězství.“ I řekl Behalion drakovi: „Ztratíš svá křídla a nohy a nebudeš moci běhat. Polezeš po břiše, a po všechny dny svého života žrát budeš prach. Budou tě nenávidět a říkat ti „had“.

Behadamovi řekl:„V potu své tváře budeš běhat po cestách svého života. Předhoní tě kdejaká živočišná havěť a létavci. Budou tě pronásledovat soupeři, dokud nepadneš únavou a vyčerpáním. Poznáš utrpení, křeče a bolest a rovněž poznáš zoufalství poraženého. Celý svůj bídný život budeš toužit po sladkém plodu vítězství, ale jakmile ho dosáhneš, zhořkne ti v ústech.To ale není všechno. Stvořím ti ženu a ta bude chtít, abys k ní přilnul a nechal běhání.

Budeš ji milovat a budeš se jí snažit vyhovět. Žádný člověk však nemůže jezdit zároveň na dvou koních a napínat dva luky. Proto bude po celý život každá tvá běžecká cesta poseta rozžhavenými kameny výčitek svědomí.“

I poznal Behadam svou ženu a pojmenoval ji Beva. Porodila mu dva syny Kaibeha a Abeha. Běhali spolu a neustále závodili. Poté, co Abeh několikrát po sobě vyhrál, začal se Kaibehovi posmívat. Ten vzplanul velikým hněvem i zabil svého bratra. Tak přinesl na zem smrt a hřích, který se neustále množil. Zapomněli běžci na Boha Běhu a mysleli jen na sladký plod vítězství, který chtěli stále ochutnávat a to za každou cenu.

Na tomto místě se rukopis přerušuje…