Toto vše a n?kolik nebezpe?ných míst, kde bylo možno sklouznout po blát? do vody, stálo za to, aby ?lov?k z?stal na chvíli sám tvá?í v tvá? p?írod?, v?tru, p?ibývající tm?. Stojí za to slyšet zvuk vody u každého splavu.

Stojí za to se zastavit a pohlédnout výše než pod své nohy.

A op?t vidím m?síc. Tém?? v úpl?ku. Kolikrát jsem ho už obdivoval? Úpl?ky se objevují na obloze s úžasnou pravidelností m?síc co m?síc. Co je na tom divného? Ale ne každý úpln?k je stejný. Ten úpln?k, co nastane na konci tohoto týdne, je trochu jiný. P?ipomíná n?co, co se stalo p?ed 1975 lety. Také p?i úpl?ku.

P?edstavuji si práv? takovou tmu, možná ješt? v?tší. M?síc ješt? výše na obloze. Z nedalekého stavení je slyšet z oken tichý zp?v. Ten pak utichne. Z domu vychází dvanáct postav. Nem?lo jich ale být správn? t?ináct? Ne, ten jeden odešel již d?íve. A podle svého plánu se s nimi m?l op?t setkat…

Za chvíli vidím v p?edstavách no?ní výjev p?i plném svitu m?síce. V zahrad? se k mému p?ekvapení objeví nejen t?ch dvanáct postav, ale spousta dalších lidí. A došlo i k onomu setkání, ze tmy zazní slova: „Polibkem m? zrazuješ?“

Z p?emítání m? vytrhuje p?ítomnost lávky, po které musím opatrn? p?eb?hnout, trochu to klouže. Soumrak se m?ní v úplnou tmu.

V myšlenkách se vracím k Jidášovi a napadá m?, že takový druh zrady byl tehdy možná neobvyklý, dnes je pro mnohé nepsaným základním principem jednání s druhými: na oko být p?átelský, a zárove? už p?emýšlet, jak toho druhého poškodit a co na tom vyzískat, t?eba 30 st?íbr?ák?. Jak ?asto se setkáváme s takovou neup?ímností.

Cestu zpátky volím už rad?ji po druhém b?ehu a po asfaltovém chodní?ku, je špatná viditelnost a plavat se mi dnes nechce. P?i pravidelném kroku se mi ale stále vrací myšlenka, jak v tak vypjaté situaci dokázal ?lov?k, jenž se stal ob?tí zrady, zachovat takový obdivuhodný klid a rozvahu. Jak se mohl ?lov?k, který nikomu neublížil, stát p?edm?tem takové zloby a nenávisti. Pro?…

</span class=„z“>