IMOS 24 hodin na Lysé hoře (LH24) přilákal do Beskyd na přelomu ledna a února přes 800 závodníků. Letošní ročník byl mrazivý, ale specifický. Na vrcholu Lysé panovaly díky inverzi příznivější podmínky, zatímco v nižších polohách klesaly teploty i pod minus 10 stupňů Celsia. Trať byla zejména ve spodních pasážích zledovatělá a technicky náročná, výše pod vrcholem pak nabídla závodníkům pravou zimní kulisu.

„Moc sněhu ve spodní části nebylo, tam byly kameny a bylo to náročnější, ale od Lukšince k vrcholu to byl krásný zimní závod. Stejně tak byl rozdíl v teplotách, kdy na vrcholu Lysé hory bylo díky inverzi i krásně slunečno, příjemné teploty pod nulou, ale s přibývajícím sestupem byla zima štiplavější a mrazivější,“ potvrdil ředitel závodu Libor Uher.

Třináctý ročník jednoho z nejnáročnějších vytrvalostních závodů v Česku přinesl štěstí a radost Jiřímu Petrovi z Brněnska. „Já jsem nastupoval se zraněním, o kterém jsem nevěděl, do jaké fáze závodu mě pustí, takže jsem velice rád, že jsem závod vůbec dokončil. Na LH24 jsem popáté a potřetí v posledních třech letech, takže jsem věděl, co mě asi čeká. Byl jsem připravený na to, jaké stavy člověka během celého závodu potkají i v souvislosti s vyčerpáním,“ popsal v cíli vítěz své pocity. „Trošku jsem si přál, aby napadlo více sněhu, nerad běhám po kamenech, ale nějak jsem se s tím vypořádal. Hlava hrála roli zejména v závěru, takže jsem si to užil a vytrpěl se vším všudy a asi ještě vytrpím,“ pokračuje Jirka Petr.

Ten do poslední chvíle bojoval o vítězství s Tomášem Štverákem (rekordmanem LH24 – 3× mistr), který se do čela závodu dostal po prvních okruzích a nakonec rozhodly poslední výškové metry. „Před dvanáctým okruhem jsem měl informace od svého supportu, že Tomáš na tom není úplně nejlépe, a že v depu strávil poměrně dost času a že je okolo 15 minut přede mnou. Tak mi to vehnalo krev do žil a vyrazil jsem ho stíhat. Nakonec jsem ho doběhl v serpentinách pod vrcholem, tam jsem se přes něho přehnal, abych mu dal jasně najevo, že se toho nehodlám vzdát. U té příležitosti mi řekl, že do dalšího kola už nastupovat nebude, takže mám být relativně v klidu. I tak jsem se snažil ale seběh pustit co nejrychleji, co to šlo, tam už nebylo co šetřit. Nakonec to dopadlo dobře,“ popsal rozhodující okamžiky vítěz letošní IMOS LH24.

„Letošní závod byl do poslední chvíle napínavý a o absolutním vítězi rozhodlo až finální stoupání pod samotným vrcholem Lysé hory. Říkal jsem si ještě před startem, že kluci se budou škubat až do konce. Jirka Petr si určitě vítězství zaslouží, krásně to urval,“ zhodnotil Libor Uher výkon nejlepšího. „Jirka Petr si svým výkonem vítězství opravdu zasloužil,“ uznal sportovně v cíli u Hotelu Sepetná také Tomáš Štverák. Souboj těchto dvou velezkušených vytrvalců patřil k ozdobám letošního ročníku.

V ženské kategorii zvítězila Elizabeth Ungermanová, která předvedla špičkový výkon od startu do cíle. Na 11 okruhů ji stačilo 21 hodin a 31 minut a zaslouženě si odvezla vítězství. V kategorii štafet byla nejrychlejší smíšená dvojice Jana Dobrovolná s Adamem Koreckým, kteří kroužili po královně Moravskoslezských Beskyd dohromady patnáctkrát.

Ve startovní listině ani letos nechybělo jméno Jany Jindrové, která byla na startu všech třinácti ročníků. „Vracím se tady kvůli atmosféře, protože sportovci jsou bezva lidi. Každý má stejnou představu, stejný cíl… nikdo nenadává a organizátoři jsou také bezva a milí,“ říká inspirativní sedmdesátnice z Prahy. „Mám za cíl jít tři kola jako loni a už předem jsem byla nervózní. Když jsem totiž třetí kolo dokončila loni, tak už zbývalo opravdu málo času do vypršení limitu 24 hodin,“ přiznala po prvním, více než šestihodinovém kole ve vyhřátém stanu v závodním depu. Po krátké pauze vyplněné horkým čajem a vývarem se znovu Jana Jindrová vydala na trať. S nastupující tmou, pomalu a s respektem k hoře. Vitální seniorka svůj vysněný cíl nakonec s přehledem splnila. V neděli ráno před devátou hodinou dokončila třetí okruh, tedy přes 40 kilometrů.

I přes mrazivé počasí a zledovatělou trať ošetřili zdravotníci v centru závodu na Hotelu Sepetná pouze okolo deseti účastníků. Nejčastěji šlo o namožená kolena, puchýře či bolavá záda. V jednom případě musela zasahovat horská služba u vyčerpaného mladého muže. „Letos byl obecně velmi poklidný ročník, o čemž vypovídá právě počet ošetření, kterých bylo sotva deset, což je na 800 závodníků velice nízké číslo. Zároveň jsem rád, že se nám podařilo zase více posunout komfort pro závodníky. Také mě těší, že se vracíme v počtu závodníků na stejná čísla, jako to bylo v ročnících před covidem,“ dodává na závěr ředitel závodu.