Tělesně postižení a běh: vše je o sebedůvěře

Pavlo, zaujalo m?, že jsi byla v USA pok?t?na, jaký je tedy tv?j vztah k bohu. Já sám v??ím v boha, ale myslím si, že v kostele ho nenajdu, spíš ho hledám v normálním život?, v lidech, situacích a v?cech kolem sebe.

Jsem v??ící, ale mám na to úpln? stejný pohled jako ty. Já jsem ?lov?k, který v??í v boha a Krista, ale mám s nim sv?j vlastní vztah a v??ím tomu, že ?lov?k nemusí chodit každý týden do kostela ?i kaple, aby mohl prohlásit že v??í. Individuální vztah s bohem, mi pomáhá najít cestu, ale na druhou stranu 100% v??ím, že ?lov?k dosáhne hodn? v?cí v život? tím, že na sob? pracuje a že si d?v??uje. Sebed?v?ra a zaujetí jsou ty hlavní aspekty úsp?chu, a? ve sportu nebo v život? obecn?.

Sportovala jsi n?jak už v ?echách nebo jsi za?ala až v Americe? Již d?íve jsi se zmínila, že na st?ední škole jsi b?hala st?ední trat?, jaké nejlepší výkony jsi na nich dosáhla?

První t?i roky st?ední školy jsem navšt?vovala St?ední strojírenskou pr?myslovku v Kladn? obor Technická administrativa. Zde jsem dvakrát ?i t?ikrát do roka skákala do výšky, ale žádný velký úsp?ch. V roce 1994 jsem p?icestovala do USA na st?edoškolský vým?nný program. Bydlela jsem s americkou rodinou v Chicago Heights (p?edm?stí Chicaga), dokon?ila tu st?ední školu a obdržela uznání diplomu od ?eského Ministerstva školství, což je rovnoprávné maturit?. Práv? v tomto roce jsem d?lala lehkou atletiku, 800 m a skok do výšky. M?j nejlepší ?as na 800m byl okolo 2:42 min. Byla jsem ‘kapitánkou’ týmu, to znamená že jsem d?lala všechny rozcvi?ky s týmem, byla zástupcem týmu p?i velkých závodech, atd.

Pak jsem b?hala závodn? za High Point Universitu v Severní Karolín?, m?la jsem akademické a sportovní stipendium na lehkou atletiku a na p?espolní b?hy/má specializace. Mé ?asy ale byly hrozné. N?jak jsem neb?hala pro sebe, jen jsem cht?la být prosp?šná týmu a to nebyl ten správný d?vod k b?hání. Mimochodem, zde v USA sporty na vysokých školách jsou velmi prestižní a trené?i z atlet? ob?as “d?ou k?ži,” tím chci ?íci, že výkony atlet? d?lají škole reklamu k tomu, aby dostali ty nejlepší budoucí studenty/atlety do týmu. Po mé promoci v roce 1999 jsem si ale b?žecké boty dlouho neobula. 

Co bylo tím impulsem, že jsi si jednoho dne ?ekla, že bys ráda b?žela maratón a kde jsi b?žela sv?j první maratón a s jakým výsledkem?

To bylo v roce 2002 když jsem se po letech strávených na studiích v USA rozhodla podívat op?t do ?ech a strávila zde asi ?ty?i m?síce (únor-?erven). U?ila jsem angli?tinu a byla vedoucí vysokoškolské skupiny na Vyšší Odborné škole Informa?ních služeb v Praze. Celý život jsem byla celkem fit a v kondi?ce, ale ne na maratón. 

Maminka po létech podpory po telefonu b?hem mé b?žecké kariéry na st?ední škole a na High Point University, v Severní Karolín?, mi mnohokrát ?íkala, že m? nikdy nevid?la závodit, i když jsem tolikrát b?žela. Práv? na cest? z jedné z mých  p?ednášek n?kdy okolo 5.5.2002 jsem zahlédla plakát na PIM a druhý den jsem se šla zaregistrovat. 

?ekla jsem si, že toto je ta pravá p?íležitost, možná i jediná, aby m? maminka vid?la b?žet a byla v cíli. M?la jsem ani ne dva týdny na to, abych se p?ipravila na b?žecký výkon svého života. Nejvíc jsem b?hem t?ch 14 dní b?žela asi 17km, a s touto p?ípravou jsem se 19.5.2002 postavila na startovní ?áru Pražského mezinárodního maratónu. Nejen postavila, já ho dob?hla a to v ?ase 4:46:25. 

Mám? jsem ?ekla, že nechci nikdy vid?t boty na b?hání a má rehabilitace trvala asi deset dní!!! Moji studenti se ptali co se mi stalo – ch?ze do schod? a co teprve ze schod? byla to úpln? nejhorší. Asi dva týdny po ub?hnutí maratónu jsem se zeptala maminky, kam mi dala b?žecké boty. V té chvílí už jsem v?d?la, že ten maratón pro m? znamenal více než p?t hodin psychicky a fyzicky zajímavého zážitku. 

Dosavadní nejlepší výkon na maratón má Pavla z roku 2003, kdy b?žela 3:54:09, za šest hodin ub?hla 33,8 míle (cca 55 km). V roce 2004 b?žela 50 km za stejný ?as s jakým za?ínala svou maratónskou dráhu tedy za 4:56:12. 

Ani nevím kde za?ít, je toho taková spousta co ti chci ?íci. Nejprve, d?kuji moc za podporu a že mi tak v??íš, ?i spíše v mé b?žecké schopnosti. Nicmén?, za?nu tím, že je osm hodin ve?er a já jsem se dom? dostala p?ed dv?ma hodinami. Ze závodu mého života, prvního b?hu na 50km, tedy mimo toho 6ti hodinového minulý podzim. Cítím se super a jsem nadšená. 

Takže, jak jsem dopadla? Myslím si, že OK, na to, že když jsem dorazila na závod, tak jsem zjistila že je to krom? regionálního šampionátu Long Islandu také zárove? šampionát státu New York,trošku mi zatrnulo, ale pak  jsem si ?ekla, že ?ím více soupe?? tím lépe. 

B?želo asi 112 lidí (myslím) a asi 35 žen. Skon?ila jsem na 5. míst? mezi ženami ve stát? a na 2. míst? regionáln?, no mám dv? trofeje. ?as! Cht?la jsem to b?žet pod 5 hodin a dokázala jsem to, 4:56:12. (to byl m?j ?as na PIM 2002). Nicmén?, jsem to brala jako trénink na Boston, a tak jsem hrozn? tla?ila na pilu prvních  42 km, až moc, protože na 40 km jsem m?la 3:25 n?co, ale rozhodn? mi to posílilo sebed?v?ru, a tak za?ínám v??it, že bych mohla dát Boston i za 3:25! Uvidíme. 

Jinak budu muset brát solní suplement a magnézium, na 38 km krásná rychlost, ale trošku k?e?e ve stehnech. Ale byla jsem rozumná, povolila jsem a trošku je protáhla, jak jsi ?íkal, zdraví je hlavní a Boston je pro m? moc d?ležitý. Nevím, jak jsem p?esn? dopadla celkov?, ale po?ítám, že n?kde okolo 25. –30. místa. Jo, p?edb?hla jsem mou soupe?ku ze 6ti hodinového b?hu o celé t?i minuty, ona b?žela maratón na Saha?e, a m?j mentální obrázek p?ed závodem byl, že ji porazím. Kamarádka mi p?išla k cíli, úpln? ne?ekan? a ?íkala „jo, Sahara tu je a má šesté místo“ to je poslední místo na trofej, byla legrace. 

Vím, že maratón už je dneska pro tebe málo, že za?ínáš koketovat i s ultramaratónem. Co jsi zatím b?žela za ultramaratóny?

19. ?íjna 2003 to byl šestihodinový b?h Long Island NY, ub?hla jsem 56km.  Obsadila jsem 3. místo celkov? z 25 žen. 7. b?ezna 2004 Caumsett State Park (50km za 4:56:12) a umístila se na  5. míst? ve stát? NY a na  2. míst? v regionu.

Co cítíš, když b?žíš maratón nebo ultramaratón, je to jenom fyzické uspokojení nebo cítíš i n?co jiného?

B?hání pro m? ze za?átku bylo nejlepší formou cvi?ení a kondi?ky, ale pro to ?lov?k nemusí b?hat maratóny ?i ultramaratóny. Když trénuji ?i závodím v maratónu a nebo ultramaratónu je to pro m? velké odvázání ve smyslu sníženi stresu z každodenního života, hlavn? je to ?as, kdy mohu být sama se sebou, mohu uvažovat a p?emýšlet o r?zných aspektech mého života. P?i b?hu dostávám nejlepší nápady na mou budoucí diserta?ní práci, myslím na své blízké doma v ?echách. Navíc mám moc ráda p?írodu, jsem velice kompetitivní ?lov?k a psychicky  a  fyzicky  šílen?  sama  na  sebe náro?ná, tím myslím, že co si má mysl usmyslí to v?tšinou dokážu. To je asi 80% b?hání maratónu a ultra. Pokud ?lov?k trénuje tvrd? a souvisle, pak je d?ležité se na to p?ipravit psychicky, hlavn? na to co ?lov?k musí p?ekonat od 35 km do cíle. Nebo? pak se to podobá “horské dráze,” ?lov?k se cítí super a po p?l kilometru má zase dojem že už neub?hne ani metr. 

Jakou váhu p?ikládáš rehabilitaci, chodíš pravideln? na masáže, stará se o tebe n?jaký fyzioterapeut?

Rehabilitace je velmi d?ležitá, kritická pokud je váš “tréninkový plán” nabitý a d?láte sport dosti aktivn?, tím myslím n?kolik závod? za m?síc. Já po skon?ení maratónu ?i ultra se hlavn? koncentruji na 35–45 minut lehké ch?ze ihned po dob?hu. Když si ?lov?k sedne, je to konec, nebo? svaly ztvrdnou. Hlavní je pak pro m? dop?át si dostatek odpo?inku (spánku). Den po maratónu ?i ultra nazývám “dnem zjišt?ní všech možných zran?ní ?i pohmožd?nin.” Tím myslím, že jdu na takový 5–6 km dlouhý výklus a zjiš?uji zda m? n?co bolí více než minule, ?i jaké svaly jsou nataženy. Na základ? toho co zjistím, pak p?izp?sobím první týden tréninku po závod?, každopádn? ale za?azuji plavání a jednu ?i dv? masáže.

Jak a co p?i tréninku piješ nebo jíš. Bereš pravideln? n?jaké potravní dopl?ky (minerály, vitamíny, apod.)?

Ano, mám fyzioterapeuta zde v New Yorku. Se Stevem a Scottem spolupracuji jednou až dvakrát týdn?, (masáže, procvi?ení, výživa, atd.). Jednou za m?síc jdou se mnou na b?žeckou dráhu a tam mi analyzují styl b?hu, kde n?co pot?ebuji zlepšit, ?i upravit, tak mi pomohou. Je prakticky nemožné vid?t jak sama b?žím, zda se p?edkláním, nebo zakláním, zda mám správný krok, jestli nedávám do odrazu p?íliš síly, zda b?žím plynule apod. 

Jak se ob?erstvuješ p?i závod??

Pití a výživa p?i tréninku záleží na délce a všeobecné zát?ži, ale b?žec by nem?l být nikdy dehydrovaný, takže dostatek tekutin je pot?eba. Voda je má nejoblíben?jší, minerálka a pak samoz?ejm? sportovní drinky jako je Gatorade, které pomáhají s dopl?ováním elektrolytu a balancováním elektrolytu p?i dlouhodobém b?hu. Jídlo, nejrad?ji mám hroznové víno a pomeran?e jako p?írodní, pak od 10. míle každých 7 mil si dávám Power Gel, což je forma glukózy/cukru. Pravideln? beru Centrum Performance a vápník.

V jakých botách b?háš, používáš n?jaké speciální vložky do bot?

Mám alespo? t?i páry b?žeckých bot, mé závodní boty jsou ty nejleh?í (váhov?) a jsou to NIKE ZOOM AIR 2003. Jako tréninkové boty na silnici a lesní cesty používán podstatn? t?žší OASICS GT 2090. Další pár mám na b?žecké dráhy,  ty st?ídám celkem ?asto. Hlavní je nešet?it na botách. Každých 300mil (cca 480 km), i když vypadají jako nové je nutné koupit si nové,  kv?li podporám (stabiliza?ním a tlumícím vlastnostem). 

Mám speciální vložky do bot, od mého fyzioterapeuta, hlavn? na delší b?hy, snižují tlak na kolena a kotníky. Nikdy v nich ale nezávodím. P?i nákupu bot se ?idím jediným pravidlem, mé nohy (chodidla) se v nich musí cítit super a pevn?, i kdyby m?ly neonové barvy a nesed?ly mi, tak si je nekoupím, nezáleží na vzhledu, ale na ú?elu.

Pro? nepoužíváš vložky p?i závod?, kv?li tomu, že zvyšují váhu bot, nebo to má ješt? jiné p?í?iny?

Vložky do bot – p?i závodech je v?tšinou nepoužívám, ale záleží na botách, do n?kterých padnou jako ulité a do n?kterých mén?. Tak nevím, prost? v závodech ráda b?hám bez nich, taky proto ze jsou trošku t?žší. Na tréninky jsou ale d?ležité, samoz?ejm? pomáhají s fixací chodidel a zmír?ují nárazy, stres na klouby a kolena.

Tento rozhovor vznikl v roce 2004, od té doby Pavla ub?hla desítky dalších závod?. Našla si muže svého života Seana Edvarda O´ Rorka. Kluka, který to nemá v život? také v?bec lehké. V 10 letech se otrávil olovem z olov?ných trubek, kterými byla v té dob? vedená v USA voda. Rok bojoval o život. Vyhrabal se z toho a sv?te div se, taky b?há. V letošním roce se stal vít?zen v b?hu na 10 km a v byl st?íbrný v b?hu na 5 km p?i speciální USA olympiád?. 

D?kuji osudu, že jsem tyhle dva mohl poznat a mohl jim svou troškou p?isp?t k tomu, že se sportem baví. 

Kdysi se mne n?kdo zeptal, zda bych cht?l vychovat skute?ného b?žeckého mistra. Popravd? ?e?eno, ano. Kdo by necht?l. Ale když vidím Pavlu, Seana, nebo Jindru Lakyho, jak se dokáží se životem prát a rozdávat radost všem kolem sebe, tak m? je tak n?jak teplo a u srdce m?kko a ?íkám si: „Dokud jsou na sv?t? ješt? takový lidé, tak má život smysl.“ No a když m? n?kdy n?co nejde, jak bych si p?ál, tak mi sta?í si na n? vzpomenut a vím, že by? by m? ?ekalo cokoliv, proti jejich problém?m je to po?ád nic.

Jestli vše vyjde, jak by m?lo, tak v p?íštím roce bychom m?li Pavlu a Seana p?ivítat na PIMu a nem?lo by z?stat jenom u toho, m?li by tu n?jakou dobu žít. Takže i vy budete mít možnost na?erpat z jejich p?ítomnosti tu ohromnou dávku pohody, entuziasmu a chuti do života. V??ím, že v nich objevíte nové p?átele a oni ve vás.

Miloš Škorpil