Slepičí hory tvoří jakési předhůří Novohradských hor s nejvyšším vrcholem Viehberg 1111 m na rakouské straně, u nás je nejvyšším vrcholem hraniční hora Kamenec 1072 m nad mořem.
Právě Slepičí hory jsme si letos vybrali za místo tradičního letního soustředění Kerteamu poslední srpnový týden. Toto soustředění pořádáme každoročně v tomto období již od roku 1977, kdy jsem začal působit se svoji manželkou v tehdejší RH Praha, nyní Olympu a kromě několika let, kdy jsme jezdili do Mariánských Lázní, se snažíme vystřídat nejrůznější místa v naší republice. V posledních letech se jen trochu mění struktura účastníků, protože s námi kromě aktivních běžců jezdí zejména ti starší s rodinami, kteří již běhají pouze pro zábavu. Naopak postrádáme mladé a nejezdí s námi ani většina nejlepších ze skupiny.

Letos byla účast 34 dospělých a 15 dětí ve věku 2–11 let, ze špičky Kerteamu tady byli pouze Adam Kouba, Lenka Šibravová a Luboš Pokorný, který sice už běhá jen pro zábavu, ale velká většina mladých na něj stále nemá. Bohužel s námi nemohl jet Petr Pechek, který stále marně shání zaměstnání po ukončené vysoké škole, ani nikdo z orientačních běžců.
Po velkém zážitku z krátkého pobytu v závěru října loňského roku v Nových Hradech, jsme se rozhodli najít si něco právě v těchto místech. Přes internet se nám podařilo objevit penzion Přehrada ve Slepičích horách, kde jsme si díky včasné objednávce rezervovali na poslední týden v srpnu celý penzion s kapacitou 55 lůžek.

Podmínky pro běhání jsou ve Slepičích horách opravdu vynikající, nádherné lesy a výborné cesty, na kterých prakticky nikoho nepotkáte, to vše v nadmořské výšce 560–870 m k běhání přímo vybízí. Pokud se k tomu ještě přidá počasí, tak jsem ani já neodolal a za 7 dní jsem sám napočítal 118 naběhaných kilometrů. Okruh okolo obou vrcholů po lesních asfaltkách a zpevněných cestách přímo z našeho penzionu jsme přes GPS změřili na 17,2 km a hlavní tréninky jsme absolvovali přímo na něm, úseky jsme běhali mezi 2. –6. km tohoto okruhu.

Program jsme každý den zahajovali před snídaní ranním rozcvičením – 10 minut volný běh, 10 minut cvičení a krátké osvěžení ve venkovním bazénu, hlavní trénink byl na pořadu dopoledne a odpoledne bylo většinou cvičení (v pondělí si například většina zkusila pod vedením jedné z účastnic Štěpánky Halamové náročný 60 min PILATEST), nebo jen koupání (kromě bazénu v areálu penzionu jsme využívali i nádherné koupaliště v 7 km vzdálené Besednici) a volné procházky, třeba po místní naučné stezce. Společný program jsme dělali i pro rodiny s dětmi, vypadalo to jako mateřská škola, byl to i pro ně určitě pěkný zážitek. Zážitkem pro všechny bylo také závěrečné odpoledne, kdy jsme venku na terase na upraveném ohništi terase grilovali 30 kg selátko.

Základní běžecký trénink na soustředění byl následující:
sobota, pondělí, úterý a čtvrtek – delší běhy 15–25 km
neděle: úseky 3×3 km (Pokorný 11:19–10:46–10:24, Šibravová 11:54–11:19–11:11)
středa: úseky 8×1 km (Pokorný 3:49–33–31–24–22–22–18–08, Šibravová 3:53– 44-
44–41–38–39–39–36)
pátek: úseky 4–3–2–1 km (Pokorný 15:30–10:00-vynechal-3:12, ostatní 15:30–10:30–7:20–3:20).

Adam Kouba s námi běhal jen delší běhy, v sobotu běžel 800 m v první lize, Lenka Šibravová již vynechala páteční trénink, v sobotu totiž běžela 3 km překážek na finále extraligy.
V úterý a ve čtvrtek jsme zařadili polodenní výlety autem s posunutím oběda na 13.30.
V úterý jsme vyjeli 25 km na Hojnou vodu a zde všichni i s dětmi zdolali Kraví Horu (955 m) s rozhlednou, lepší skupinka běžců běžela potom zpět až na penzion 25 km po červené značce přes Benešov nad Černou, ti slabší si se mnou dali pouze 10 km okruh okolo Vysoké (1034 m) přes přírodní rezervaci Hojná Voda, aniž bychom potkali jediného člověka.

Ve čtvrtek jsme vyjeli auty 28 km do Pohoří na Šumavě, kde jsme po 1 km chůze narazili přímo na Rakouské hranici na český pramen Lužnice a po dalším asi 1,5 km již na Rakouské straně na pravý pramen Lužnice. Dobře to tu znají ti, kdo letos absolvovali Silva Nortica Run, značky z tohoto závodu zde pořád jsou. Běžci se potom vydali po modré značce zpočátku po asfaltce, ale potom zejména po nádherné travnaté cestě přímo po hranici směrem k vrcholu Kamenec a zpět. Ostatní došli k Antonínovu pramenu a na zpáteční cestě si prohlédli pozůstatky kostela přímo v Pohoří.

Ještě na jednu věc bych chtěl upozornit a to na vynikající lesní asfaltové cesty určené většinou jen lesníkům (nejsou na nich většinou ani značeny cyklostezky) a na výborné silnice téměř bez aut, opravdový ráj pro cyklisty. Je vidět, že zde se již naučili využívat i prostředky z evropských fondů.

Kdo jste tedy dosud nebyl ve Slepičích nebo Novohradských horách, určitě neváhejte. Na běžce, cyklisty, nebo jen obyčejné turisty tu čekají opravdu nevšední zážitky a hlavně nádherný klid a nedotčená příroda.