Podle pověsti se po bitvě (někteří historikové ji datují na 12. srpna, jiní na 10. září) vydal posel z Marathonu do Atén, aby spoluobčanům zvěstoval radostnou zprávu. „Zvítězili jsme,“ pronesl prý a pak mrtev klesl k zemi. Aspoň tak je příběh známý dnes. Dokonce existují i teorie, které se snaží vysvětlit důvod jeho smrti. Horko? Fyzické vyčerpání po náročném výkonu? Nedostatek tekutin? Příliš vysoké tempo? Nebo kombinace všeho?

Pozoruhodné je, že v tehdejších pramenech se o poslovi a jeho údajné hrdinské smrti nikdo nezmiňuje. A to ani slavný Herodotos zvaný „otec dějepisu“, který sepsal obšírnou historii řecko-perských válek. Narodil se sice až šest let po bitvě, ale ještě stačil vyzpovídat spoustu pamětníků.

Co je nezpochybnitelné, je skutečnost, že každá armáda tehdy známého světa měla vytrénované posly, kteří běžně zdolávali vzdálenosti, jimž se dnes říká ultramaratonské. Podle Herodota jednoho z nich, údajně jménem Pheidippides, poslali Atéňané do Sparty žádat o pomoc. Trasu dlouhou asi 240 kilometrů zdolal za dva dny, žádost o pomoc však Sparťané kvůli probíhajícím náboženským svátkům odmítli, a tak se posel zase vrátil. Na jeho počest se od roku 1983 běhá Spartathlon.

Nic o tom, že by pak ještě běžel z Marathonu do Atén a tam navíc zemřel, Herodotos nepíše. A zrovna on, barvitý vypravěč, by sotva opominul podobnou historku.

Poprvé se objevila až počátkem nového tisíciletí, tedy po více než pěti stech letech! I jména údajně mrtvého posla jsou různá. Jednou je to Philippides, pak Tersippus, jindy zase Eukles nebo Erchius. Více než pravděpodobné tedy je, že legendu o maratonském poslu si vymyslel některý z pozdějších historiků, zřejmě Plutarchos.

V 18. a zejména 19. století zaplavila Evropu vlna zájmu o antické dějiny. Archeologové hledali Tróju a další bájná místa, prozkoumávali Olympii. Poslův osud připomněl po návštěvě Marathonu slavný anglický básník lord Byron, ale ještě větší popularitu mu poémou „Pheidippides“ zajistil v roce 1879 Robert Browning. Jeho dílo mělo zřejmě zásadní vliv na pozdější založení maratonského závodu.

Když totiž Pierre de Coubertin a jeho spolupracovníci chystali obnovení olympijských her, vzpomněli si na známou poému. Michel Bréal, profesor ze Sorbonny a jeden z Coubertinových přátel, navrhl uspořádat běh z Marathonu do Atén. Co na tom, že takový závod neměl nic společného s tradicí antických Her… Ve starověku se soutěžilo maximálně na trati 24 stadií, tedy necelých pěti kilometrů. Coubertin a spol. byli ovšem myšlenkou nadšeni a také Řekové souhlasili. Jednak závod oslavoval velkou chvíli jejich historie a pak také tušili, že na rozdíl od dráhových soutěží budou mít při soupeření s Angličany a Američany naději na vítězství.

Jak známo, v únoru 1896 se na trati z Marathonu do Atén uspořádal zkušební závod a o dva měsíce později i souboj o olympijské prvenství, z něhož vyšel vítězně řecký rolník Spiridon Louis. Propukla velká sláva, jako o státním svátku. Závod měl být zároveň derniérou, protože nikoho tehdy nenapadlo, že by se mohl běhat jinde než na klasické trati. Představa, že by se maratonský běh někdy konal i v New Yorku, Paříži, Berlíně nebo dokonce v Benešově u Semil, by tehdy byla považována za mimořádně absurdní výstřednost.

Přesto už v příštím roce se běžel první ročník Bostonského maratonu, závod byl zařazen i do programu následujících olympijských her. Trasa bývala dlouhá zhruba 40 kilometrů, někdy trochu více. Teprve v roce 1924 se rozhodnutím mezinárodní atletické federace ustálila na dnešních 42 kilometrech a 195 metrech. Maraton se paradoxně přesného určení délky dočkal o čtyři roky dříve než ovál na dráze, jenž má oficiální jednotnou délku 400 metrů teprve od olympijských her v Amsterdamu 1928.

Ale zpátky na začátek našeho příběhu. Jak by dnes vypadala atletika, kdyby nevznikla zřejmě vymyšlená legenda o maratonském poslovi? Dá se předpokládat, že časem by se stejně objevil nějaký populární vytrvalecký závod. Běhy na dlouhé i velmi dlouhé tratě ostatně mají tradici sahající daleko před rok 1896. Možná by takový závod měřil třicet kilometrů, možná padesát. Kdo ví. A zcela jistě by se mu neříkalo maraton.