Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

VETERÁNI: Ztrácím, ale pořád mě to baví

VETERÁNI: Ztrácím, ale pořád mě to baví
foto: Mirek Kratochvíl

Miroslav Kratochvíl | 20.09.2010 | přečteno: 8718×

Co na tom, že mé časy už nejsou takové jako před pár lety. Vždyť sám vím nejlíp, že tělo už na víc nemá. Taky se občas vědomě šetřím. Ale pořád mě běhání baví. To je hlavní, ne? Jak dlouho to ještě půjde?

Teorie praví, že běžecká výkonnost klesá od určitého věku rovnoměrně. Dokonce v odborné literatuře najdeme i procento výkonnosti, které každým rokem ztratíme. Možná je to pravda z pohledu statistiky. Podíváme-li se ale na každého z veteránů jednotlivě, najednou je všechno jinak.

Na naší rychlosti se podepisuje úbytek svalové síly a snížený rozsah kloubní pohyblivosti. Na vytrvalost má zase zhoubný vliv snížená elasticita hrudníku, která každoročně ubere nějaké procento z kapacity plic. Vůlí, zkušenostmi a zvýšeným úsilím se tento pokles dá poměrně dlouho kompenzovat. Jen díky tomu si mnoho veteránů dokáže držet nezměněnou výkonnost i několik let. Obvykle do té chvíle, než přijde zranění nebo nějaký zdravotní problém, který s běháním vůbec nemusí souviset. Poté, co se uzdravíme a vrátíme k běhu, obvykle se už nedostaneme na původní výkonnost, ale o stupínek níž.

Dalším nezanedbatelným faktorem je, že s přibývajícím věkem si většina veteránů stále obtížněji udržuje stejnou hmotnost. Náš energetický systém je, bohužel, ve zpracování potravy efektivnější a efektivnější. S přibývajícím věkem jen nostalgicky vzpomínáme, jak jsme kdysi mohli sníst cokoli, aniž bychom přibrali jediné deko.

Tím, co má nakonec největší vliv, je naše vůle. Někde vzadu v hlavě se začne vkrádat myšlenka: „Mám já tohle zapotřebí? Musím zrovna teď běžet na doraz? Nestačí to jen na půl plynu?“ Možná, že tím naše hlava chrání tělo před poškozením. Podvědomí ví, co si tělo může dovolit, když si to vědomí není ochotno připustit.

Jenomže pak, dříve nebo později, zjistíme, že výkon není to nejpodstatnější. Důležité je, že nás běh baví. Někdo zkrátka životem prochází, někdo se veze. A my? My jsme se rozhodli, že poběžíme. Tak ať nám to běhání vydrží co nejdéle.

Komentáře (Celkem 31)

Nalezené položky: 32 První Předchozí | 1 | 2 | Další Poslední
avatar

Celkem 1196,38 km
Minulý měsíc 0 km

Kateřina G. žena 21.09.2010 13:27:11

>> Hokk i, 21. 09. 2010 10:32:12

Aha, tak takhle to je. Moje vůle by nejraději běhala dvakrát denně a aspoň 15 km, ale rozhodla jsem se pro režim 2 – 1 – 2 – 1, kdy dva dny běhám (jednou delší trasu a ne víc než 10 km, a jednou kratší trasu – od 5 km do 8 km) a jeden den odpočívám. Rozhodla jsem se, že si nebudu zbytečně zvyšovat kilometráž, abych se naučila kvalitně a v pohodě zvládnout desítku, celý podzim. Na zimu se uvidí a na jaro taky.

Díky za osvětlení vůle a disciplíny – jsem jedna z těch dosti tvrdohlavých, nicméně tvrdohlavě se budu držet disciplíny. :o)

Motto: "Někdy jsem do snídaně uvěřila třeba v šest nemožností." Královna, Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem, L. Carroll
avatar

Sloviensko

rudo muž 21.09.2010 22:25:53

>> martin76, 21. 09. 2010 09:49:44

Martin celkom nechapem odkial ta otazka prisla. Ja sa tesim na to ze svet bude konecne usporiadany tak ako by mal byt, a tento bordel konecne zmizne. Ale pri miznuti bordelu mozu byt rozne neoprijemne zazitky pokial sa ne sustredis, to je ako s tym zdochynajucim konom – stale kope dokola. Jednoducho nestoj v jeho blizkosti

Motto: you can't stop, what is coming !
Nalezené položky: 32 První Předchozí | 1 | 2 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.