Výběhy schodů jsou účinným posilovacím prostředkem. Jak se liší od „obyčejného“ běhu do kopce? Zatímco při běhu do svahu si v únavě můžeme snadno pomoci zkrácením kroku, schody podobnou úlevu neumožňují. Výška stupně nás nutí při každém kroku pořádně zvedat kolena. Nízká kolena bývají jedním z nejrozšířenějších nedostatků v běžeckém stylu i při běhu po rovině.

Další výhodou je to, že noha došlapuje na horizontální plochu schodu pod téměř stejným úhlem. To v kombinaci s došlapem z menší výšky výrazně šetří pohybový aparát. Dynamický běžecký odraz do schodů posiluje stehenní svaly, lýtkový sval a zpevňuje kotník. Za zmínku jistě stojí také fakt, že i nejzatvrzelejší příznivci došlapu na patu obvykle při běhu do schodů došlapují na přední část chodidla. Důvod bývá jednoduchý. Celé chodidlo se často na schod prostě nevejde.

Není nutné lámat si hlavu teorií a zkoumat, jaký počet schodů je optimální a jakou přestávku zvolit mezi jednotlivými výběhy, pokud si chceme dát pořádně do těla. Prakticky každé schody jsou použitelné. Ideální je, máme-li úsek se schody přímo na svém oblíbeném běžeckém okruhu a můžeme-li je během jednoho běhu absolvovat několikrát. Zbytek okruhu poskytne svalům aktivní odpočinek, který je pro regeneraci mnohem vhodnější, než kdybychom odpočívali v klidu.

Nemáme-li jinou možnost než se po krátkém výběhu znovu vracet po schodech dolů, je dobré ještě před tím, než se začneme vracet dolů, vyklusat alespoň krátké několikaminutové kolečko nad schody. S rychlostí sestupu to na schodišti nepřeháníme. Vůbec nevadí, když se dolů vracíme chůzí.

Ideální pro rozbití stereotypu je, najdeme-li delší schodiště s nerovnoměrně rozloženými stupni. Ovšem na vybíhání takových schodů se musíme plně soustředit. Jakákoli nepozornost může skončit zakopnutím, zvlášť jsme-li již unaveni.

Zařazení výběhů do schodů se na naší kondici neprojeví okamžitě. Zpočátku se únava může na našem výkonu projevit negativně. Ale již po několika týdnech poznáme, jak se schody pozitivně projeví na síle našich nohou.