Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Běh jako počítačová hra

Běh jako počítačová hra
foto: archiv behej.com

Gabriela Handrychová, David Schovánek | 17.07.2011 | přečteno: 4219×

Všichni to známe. Osoba neurčeného pohlaví a věku – častěji muž, ještě častěji puberťák – sedí u počítače a hraje hodiny a hodiny nějakou hru. Cílem je postoupit z levelu 1 do levelu 10 (11,…,15). První úrovně jsou povětšinou rychle zvládnutelné, pak se obtížnost zvyšuje a každá další úroveň stojí spoustu času a nervů. Obzvláště těch okolo hráče.

Se vstupem do světa počítačů se člověk nemůže s PC hrami minout. Ale asi jsme nepotkali ty pravé. Střílečky se rychle omrzely, na ty logické zase nemáme hlavu. Snad nejdéle vydržely strategie. Takže se z pokoje šířil zvuk padajících budov a hučení požárů, sténání hladových a nemocných neřádně vystaveného města, neustále sužovaného nepřízní bohů a hordami barbarů. Kdo má dobrou paměť, tak si teď vybavil, jak kdysi hrával Césara.

S hrůzou zjišťujeme, že taky hrajeme hru. Počítač k ní potřebujeme jen okrajově. Jsme na hře už docela závislí, ale úplnému propadnutí patologickému hráčství, kdy člověk nedělá a nemyslí na nic jiného než na svou hru, kdy opouští rodinu a vrhá veškeré své úspory do své herní vášně, jsme snad zatím nepropadli. Ta hra se jmenuje BĚH.

Když přistoupíme na tuhle metaforu, začneme uvažovat, s kým vlastně tuhle hru hrajeme, kdo je náš spoluhráč a kdo soupeř. Kam patří kamarádi, se kterými běháme, za které bychom skočili do ohně, ale když je předběhneme, udělá to naší dušičce docela dobře. Kam zařadit vlastní tělo? Občas přebíhá, podle toho jak se situace vyvíjí, z jedné strany na druhou. Někdy hraje s námi, ale občas jde vysloveně proti.

Problém je v tom, že tahle naše hra se dohrát nedá. Není to tak dlouho, co jsme měli pocit, že se na naší běžecké obrazovce definitivně rozsvítilo GAME OVER. Může se kdykoli přerušit, může se ukončit nedohraná, lze v ní postupovat po splnění náležitých indicií do dalších úrovní nebo zůstat v jedné oblíbené a tu hrát pořád dokola. Tuhle hru hraje spousta lidí, ale všichni o tom, že v tom jedou, mlčí. Specialistům na závislosti by přibyl ke sledování další sociálně patologický jev – runnerství. Jelikož sami odborníci na lidské závislosti runnerství často podléhají, raději mlčí také. Všichni dělají jako by nic. A tisíce, statisíce lidí na tom ulítávají. Na behej.com je tohle téma dokonce zvláštní vlákno.

Někteří z nás mají svou závislost dokonale pod kontrolou. Běhají stejné trasy, stejně často se stejnou intenzitou. Pohybují se v rozmezí jednoho až tří levelů. Tyto úrovně jsou navíc, aby byla hra složitější, u každého hráče úplně jinak nastavené. Záleží totiž na tom, jak kdo projde úrovní číslo jedna. U někoho je to 10 kilometrů za 45 minut, u jiného 2 kilometry za 18 minut.

Prostě level one začíná ve chvíli, kdy prvně obujete běžecké boty a vyběhnete, a končí nějakou délkou, kterou uběhnete, a časem, jak dlouho vám to pobíhání trvalo. Kouzlo téhle hry vidíme v tom, že každý v ní může směřovat svou vlastní cestou. Někoho baví rozvíjení rychlosti, někdo staví postup do vyššího levelu na počtu naběhaných kilometrů. A je běhání do kopců jen v jiném levelu, nebo je to už jiná hra? Co třeba vzdálenosti naběhané bosky, jsou to jen bonusy, získané životy navíc, nebo jen další slepá místnost?

Problém nastává s těmi a těm, kteří chtějí postupovat neustále a rychle o další a další úroveň a hře postupně zcela podléhají. K uspokojení jejich herní vášně už nestačí stejná dávka. Zvyšují se dávky běhu, jejich intenzitu a četnost. Levely místo toho, aby ubývaly, a hráč směřoval k tomu konečnému TOP Levelu, tak přibývají! Hra se sama generuje a rozvětvuje dále a dále. Jo, to jsme měli na mysli, když jsme zmiňovali situaci, kdy vlastní tělo sabotuje veškeré snažení, nebo se také dá říci, že se stává limitujícím faktorem a zároveň znakem herní vyzrálosti.

Hráč postupně, třeba ze dvou her týdně, dojde k deseti i více týdenním dávkám, kdy v jednom dnu stihne hrát dvakrát i třikrát. Vstává ráno v pět, uštvaný, s kruhy pod očima dorazí do práce, kde se snaží dělat před kolegy jako by nic, aby v něm nikdo neodhalil závisláka. Po pracovní době kalhoty a kravatu schová do batůžku a běží domů. Tam si pohraje s dětmi, pomůže manželce vygruntovat dům a zas vyráží v maratonkách ven. Za tmy se vrací, padá do postele, aby druhý den zas vstal v pět… O víkendech vyráží na dlouhé běhy mimo civilizaci. Zapomíná na práci, rodinu, vládní krizi. Jediné, co existuje, je běh.

Typické znaky gamblerství!

převzato z blogu Couple-run Gabriely Handrychové a Davida Schovánka, redakčně upraveno se svolením autorů

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Gabina a Dave muž 17.07.2011 11:20:39

Všichni to známe. Osoba neurčeného pohlaví a věku – častěji muž, ještě častěji puberťák – sedí u počítače a hraje hodiny a hodiny nějakou hru. Cílem je postoupit z levelu 1 do levelu 10 (11,…15). První úrovně jsou povětšinou rychle zvládnutelné, pak se obtížnost zvyšuje a každá další úroveň stojí spoustu času a nervů. Obzvláště těch okolo hráče.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.