I když nás samoz?ejm? jako b?žce zajímá p?edevším déletrvající pohybová aktivita, musíme vzít vše p?kn? po po?ádku a stru?n? se zmínit i o t?ch zdrojích, které dodávají energii jen na velmi krátkou dobu. Ty totiž mají jak na samotném za?átku b?hu, tak i z pohledu dlouhodob?jšího pohybového výkonu nezastupitelný význam.

Na za?átku jako jakési pomocné motory pomáhají nastartovat ty hlavní zdroje, o kterých jsme již mluvili v minulém dílu. Protože by následující ?ádky  n?komu skute?n? mohly snad až p?íliš p?ipomínat školní chemii,  omezíme se jen na pot?ebné biochemické minimum a vše se budeme snažit vid?t b?žeckýma o?ima a komentovat z praktického pohledu.

Zažehnutí pomocných motor? na startu

Onen zmi?ovaný start pomocných motor? umož?uje chemická látka adenosintrifosfát (ATP), která p?edstavuje základní zdroj energie pro svalovou práci. Z chemického hlediska se jedná o molekulu složenou z adenosinu, na kterou jsou navázány t?i fosfáty.

Tato vazba v sob? skrývá relativn? velké množství energie, která je p?i jejím rozšt?pení uvoln?na. Odšt?pením anorganického fosfátu se ATP transformuje na adenosindifosfát (ADP) za sou?asného uvoln?ní energie. Bohužel je ATP ve svalu pom?rn? málo a pokud by nebylo dopl?ováno, dojde p?ibližn? za 2 až 4 sekundy k jeho vy?erpání.

Našt?stí existuje n?kolik dalších podp?rných energetických zdroj?, které zp?tn? dopl?ují energii ADP a zp?tn? vytvá?ejí – resyntezují ATP. Množství ATP tak z?stává dostate?né pro další svalovou aktivitu. První energetický zdroj pro resyntézu ADP na ATP je kreatinfosfát (CP), což je látka p?ítomná  v našem organizmu také v malém množství, a proto i tento systém posta?uje pouze pro ?asov? velmi krátkou svalovou ?innost.

V praxi by k úplnému vy?erpání veškerých zásob kreatinfosfátu p?em?nou na kreatin, anorganický fosfát a energii došlo také pom?rn? rychle. Celkové množství kreatinfosfátu posta?uje totiž jen pro b?h, p?esn?ji ?e?eno sprint p?ibližn? do 10–12 sekund.

Glykogen a laktát jako ?asto sklo?ované b?žecké pojmy

Po pomocných motorech, p?esn?ji ?e?eno po vy?erpání „rychlých“ zdroj? energie je p?i delším b?hu organizmus dále odkázán na hlavní palivo – tedy energii živin z p?ijaté stravy. Jak už víme, jedná se o energii cukr? (sacharid?, pro svalovou práci dostupných ve form? svalového a jaterního glykogenu), tuk? (triglycerid?, mastných kyselin) a v n?kterých p?ípadech i bílkovin (aminokyselin, protein?).

Živiny jsou „spalovány“ na naše známé primární zdroje energie (ATP, CP). Spalováním živin rozumíme jejich oxidaci, tedy slu?ování s kyslíkem. Poté, co jsou tyto látky p?ijaty ve form? stravy, jsou transformovány a uloženy jako energetická záloha. Zásoby tuk?, coby zdroj energie, jsou prakticky nevy?erpatelné a teoreticky posta?ují pro b?h v nízké intenzit? trvající nep?etržit? n?kolik dní.

To stejné bohužel neplatí pro sacharidy, které jsou ukládány ve form? glykogenu ve svalech a v játrech. Množství svalového glykogenu je zna?n? individuální, ale obecn? m?žeme p?edpokládat, že vysta?í pro p?ibližn? 60-ti minutový b?h vyšší intenzitou. Svalové vlákno za?íná v této fázi více využívat krevní glukózu a tím šet?it zbylé zásoby svalového glykogenu, sval p?echází postupn? z ?erpání vlastních zásob na zdroje dodávané krevní cestou. Tvorba energie z glykogenu probíhá ve dvou fázích.

V první fázi dochází k rozšt?pení glykogenu na jednotlivé stavební kameny glykogenu, molekuly glukózy. Glukóza je posléze složitým procesem št?pena na pyruvát, který vstupuje do tzv. Krebsova cyklu, v kterém probíhá intenzívní tvorba ATP. P?i nedostatku kyslíku, tak, jak to vídáme v t?žce pracujících svalech se pyruvát promptn? p?em??uje na kyselinu mlé?nou (laktát), což umož?uje sval?m získat okamžitým zp?sobem 2 moly ATP na 1 molekulu št?pené glukózy (hovo?íme o tzv. anaerobní glykolýze).

Tento proces je však energeticky zna?n? nevýhodný, nebo? poskytuje 19× mén? ATP než za aerobních podmínek, p?i kterých vzniká z pyruvátu celých 38 mol? ATP na 1 molekulu št?pené glukózy.  Tvorba laktátu anaerobní glykolýzou za?íná prakticky okamžit? po za?átku svalové práce a b?ží paraleln? s s aerobní glykolýzou. S intenzitou pochopiteln? stoupá pot?eba energie pro svalovou ?innost a s rostoucí pot?ebou energie vzr?stá i požadavek na zásobení kyslíkem. V ur?itém okamžiku za?ne být p?ísun kyslíku nedostate?ný, laktátu se tvo?í podstatn? více a za?íná se hromadit v pracujících svalech.

Laktát je kyselé povahy a proto dochází k nežádoucím zm?nám vnit?ního prost?edí organizmu – k jeho zakyselení. B?žec tento stav vnímá jako pocit bolesti ve svalech, který vede ke ztrát? jejich síly, ke ztuhlosti, snížení koordinace, zhoršení techniky b?hu. P?i anaerobním metabolismu glukózy vedoucí k p?evažující tvorb? laktátu je zna?né množství potenciální energie glukózy nevyužito.

To znamená, že i b?žec s dostate?nými zásobami energetických zdroj? na energii nedosáhne a naráz jako kdyby mu „došla š?áva“. Výsledkem je, že za t?chto podmínek nem?že pokra?ovat v b?hu dosavadní intenzitou a je nucen bu? zpomalit, nebo v krajním p?ípad? úpln? zastavit. Obecn? platí, že ten b?žec, který dokáže dlouhodob? pracovat ve vyšší intenzit? bez hromad?ní laktátu, je schopen podávat i lepší vytrvalostní výkony.

Nadbyte?ný laktát je ze sval? dále vyplavován do krevního ?e?išt?. Tento fakt m?žeme p?i ?ízení tréninku velmi dob?e využít. Podle krevního vzorku, p?esn?ji ?e?eno podle množství laktátu v krvi si lze vytvo?it pom?rn? velmi p?esnou p?edstavu o režimu, ve kterém práv? náš organizmus pracuje a o fyziologických procesech, které v n?m p?i dané intenzit? b?hu probíhají. Koncentrace laktátu v krvi v klidu se pohybuje okolo 1–1,5 mmol/l. Po vysoce intenzivním kratším b?hu (nap?. 400 m) se mohou jeho hodnoty dostat až k 15 mmol/l.

Libor Vítek, www.sportvital.cz
Docent léka?ské chemie a biochemie na 1. Léka?ské fakult? Univerzity Karlovy v Praze. Odborník v oblasti výzkumu oxida?ního stresu, nemocí jater a zdravé výživy. Pracuje na IV. Interní klinice a na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Léka?ské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Docent léka?ské chemie a biochemie na 1. Léka?ské fakult? Univerzity Karlovy v Praze. Odborník v oblasti výzkumu oxida?ního stresu, nemocí jater a zdravé výživy. Pracuje na IV. Interní klinice a na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Léka?ské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.