Tréninkový plán mi poslal Miloš v neděli večer. Byl navržený pro následující čtyři týdny. Po prvním letmém zhlédnutí jsem v duchu zajásal. Byly v něm zohledněny i mé neběžecké, avšak mnou velmi oblíbené, pohybové aktivity. Tedy cyklistika, veslařský trenažér a, jak bude patrné v třetím tréninkovém týdnu, in-line brusle.

V předstihu, ještě než Miloš vypracoval tréninkový plán, jsem si v širším okolí svého bydliště proběhl a na kole projel (a zhruba přeměřil) trasy, na kterých bych mohl a chtěl kopce trénovat. Pondělní trénink zahrnoval v hlavní části 4×500 m do kopce. Otázkou pro mě bylo, „do jakého kopce" nebo přesněji „s jakým převýšením“. Není kopec jako kopec. Dvě varianty jsem konzultoval s Milošem a ten jasně rozhodl: „Dušane, protože nemáme moc času, začneme s tím větším prďákem".

Dobrá, v podvečer, po návratu ze zaměstnání, šesti kilometrech rozklusání na startovní místo a zhruba desetiminutovém protažení, jsem vyběhl vstříc prvnímu úseku. Proti tréninkovému plánu byl můj kopec přibližně o sto metrů delší. A co je rovněž důležité, nastoupaných metrů bylo 130, v lesním, místy krkolomnějším terénu. Údaj o převýšení jsem zjistil z nějakého turistického webu a v něm uváděných měření. Nahoru mi cesta trvala zhruba šest minut. To z mého pohledu není žádný oslnivý výkon. V den „D“ na mě bude čekat vzdálenost téměř dvacetkrát delší. Převýšení raději ani nezmiňuji, abych přípravu nevzdal dříve, než jsem ji vůbec začal.

Následoval volný seběh dolů, otočka a znova do kopce. Poslední, čtvrtý úsek, pro mě byl velmi fyzicky vyčerpávající, ale zvládl jsem ho. Následovaly čtyři kilometry vyklusání. První den byl splněn a dostavil se i pocit uspokojení z odvedeného tréninku. 

V úterý jsem podle plánu absolvoval jedenáct kilometrů volného běhu, v tempu kolem 5:15min/km. Po pondělním zápřahu příjemná oddychová změna. Jen odpolední teplota kolem třiadvaceti  stupňů nebyla zrovna ideální. Doma jsem pak zařadil ještě půlhodinové protahovací cvičení.

Těšil jsem se na následující den. Po několika dlouhých měsících byla středa dnem, kdy jsem se vracel k tréninku na veslařském trenažéru. Trénink probíhá ve skupině, podobně jako u spinningu, formou kondičního cvičení, při kterém se protáhnou téměř všechny svalové skupiny. Při cvičení se mimo jiné aktivně zapojuje i horní polovina těla včetně paží. Na těchto trénincích mi vyhovuje, že si mohu zvolit zátěž podle aktuální kondice a svých cílů a současně se při společném cvičení „stírají rozdíly“ mezi osobami s různou aktuální kondicí. Protože jsem se ke cvičení vracel po dlouhé pauze, nechtěl jsem fungování skupiny narušit svými individuálními požadavky a proto můj trénink vypadal následovně: Pětiminutové pomalé rozjetí následované rozcvičením, hlavní trénink 2×12 minut. V mém případě oba úseky s průměrnou „ujetou“ vzdáleností 2 900 m, tempem 25, časem 2:04 min/na 500m a zátěží 4 z deseti možných (1 = nejlehčí). Mezi úseky byla pětiminutová přestávka. Na konci vyjetí a protažení. Čistý celkový naveslovaný čas 0:33:00 hod. a 7 800 metrů. 

Ve čtvrtek mě podle plánu čekalo „jen“ 6 – 8 km volně. Předpověď počasí oznamovala na odpoledne až třiatřicet stupňu celsia, a tak jsem se rozhodl jít běhat brzy ráno před odchodem do zaměstnání. Psal jsem, že máme neběhacího psa, přesto ho občas vezmu s sebou a tak se i stalo tento den, kdy byl v plánu jen „volný“ běh. Dal jsem 11 km (právě tolik co měří můj oblíbený tréninkový okruh a já nemusel po osmi odběhnutých kilometrech dojíždět domů MHD) ve velmi volném tempu, kolem 5:20 min/km.

Páteční probuzení do deštivého rána mi přineslo velké dilema. Obléci se do cyklistického a vyjet na plánovanou cestu na kole do zaměstnání nebo se sám sobě vymluvit na „psí počasí“ a trénink oželet? Nakonec rozhodla myšlenka, že by podobné počasí mohlo panovat v den konání mistrovství světa a trénink v takových podmínkách bude dobrou zkušeností. Manželka mé počínání okomentovala: „Jsi cvok, ale přeji ti šťastnou cestu“. Nasedl jsem na horské kolo a vyjel. Už při druhém kilometru mi déšť promáčel, co šlo a já i pod údajně nepromokavou bundou cítil čůrky vody stékající po zádech. Jen neoprénové návleky na botách mi dávaly pocit tepla pro chodidla. A tak, vydatně podporován hustým a vytrvalým deštěm, jsem ujel trasu 19 km průměrnou rychlostí necelých 25 km/h. Po krátkém protažení, sprše a šálku teplého čaje jsem se pomalu vrátil do pohody. Odpoledne, už za polojasna a bez deště, jsem se domů vracel ve volnějším tempu, které jsem ve čtyřech úsecích v délce od 1 do 2 kilometrů zpestřil jízdou na těžší převod se snahou udržet rychlost nad 30 km/hod a krátkodobě až ke 40km/hod. Večer jsem si zabalil batoh a v sobotu ráno s manželkou a psem vyjel směr týdenní relaxační pobyt v lázních Třeboň.

V sobotu podle tréninkového plánu bylo volno a tak jsem jen lenošil. První lázeňské procedury byly naplánované až na pondělí.

V neděli kolem půl šesté ráno jsem se oblékl do běžeckého a vyrazil na trasu, která mě den předem zaujala. Naučná stezka kolem rybníka Svět. Zaběhl jsem volně přibližně 13 km v tempu 5:00 min/km. Rovina, avšak fantastický balzám pro duši i tělo. Namísto rachotících pražských tramvají, hluku a zápachu z automobilů, jsem na lukách a v lesích potkával pasoucí se srny a zajíce a poslouchal zpívající ptactvo.

Na jakékoli hodnocení tréninkových úspěchů či neúspěchů je myslím brzy. Následující (28.) týden je naplánován ve volném stylu s ohledem na pobyt v lázních s plánovanými léčebně relaxačními procedurami.

Pondělí:   volno

Úterý:     8 – 10 km volný běh

Středa:   volno

Čtvrtek:  8 – 10 km volný běh

Pátek:    volno

Sobota:  6 – 8 km volný běh

Neděle:   15 km volný běh v kopcích

Milošův komentář k tréninku a tréninkovému plánu: 

Abych předešel dotazům, proč jsem Dušanovi do tréninku zařadil to či ono, vysvětluji rovnou. Dušan projevil přání připravit se na závod veteránského MS v běhu do vrchu, aniž by měl jakékoliv dřívější zkušenosti s běháním do kopce. To je první limit, který musím zohlednit. Celá dvouměsíční příprava bude spíše o tom, jak jej fyzicky připravit, aby ten kopec, o němž už jsem dostal hlášení od Vládi Černého, že je to dost kruťárna, vylezl a ve zdraví přežil. 

Další, s čím se musím vypořádat jsou časové možnosti Dušana a také jeho přání zařadit do tréninku např. veslařský trenažér nebo in-line brusle. Veslařský trenažér zařazuji coby silovou stránku přípravy, brus­le pak místo regeneračního bě­hu.

Druhý týden přípravy Dušana je ovlivněn tím, že bude pobývat s manželkou v lázních v Třeboni. Jelikož tam jede regenerovat, musím tuto  skutečnost ctít. Proto je v tomto týdnu zařazeno obden jen volné proběhnutí, aby úplně nevyšel ze cviku.

Startovní listina MS veteránů v běhu do vrchu

Web MS veteránů v běhu do vrchu