Vrchařská výzva: Když kopce rostou

V nedělní podvečer jsem vyběhl na plánovaných 15 kilometrů v kopcích, opět na Zbraslav a Závist. Mám zde již naběháno a především naměřeno několik kratších okruhů a tak nebyl problém poskládat z nich potřebný počet kilometrů pro odběhnutí tréninku. Podle plánu jsem měl mít volný běh v kopcích. Co je ale vlastně „volný běh v kopcích“? Každý běžec má o tom určitě svou vlastní představu. Ta se odvíjí od trénovanosti, převýšení na trati, silových předpokladů, o­sobních preferencí a tak podobně. Zatím nepoužívám sporttester, jehož ukazatel tepové frekvence by mi mohl přibližně určit a po dobu tréninku i diktovat vhodné tempo. Běžel jsem tedy podle aktuálních fyzických pocitů, tedy tak abych si během výkonu mohl povídat s dalším běžcem, kdyby mě nějaký doprovázel (občas jsem si i nahlas povídal). Celkem jsem uběhl zhruba 16 kilometrů za 1:51:00 hod. Nastoupané a sestoupané metry změřené nemám. A tak jen orientačně: nejnižší bod trasy byl 200 m.n.m. a nejvyšší 380 m.n.m. Během tréninku jsem byl třikrát na nejnižším bodě, jednou na kótě 335 m.n.m. a dvakrát na kótě nejvyšší. Pocitově řadím tento tréninkový den mezi dobře zvládnuté.

Následujícího dne po osmnácté hodině mě opět čekal jeden z již tradičních pondělních náročnějších tréninků. Úseky do kopce. Trať stejná, 600 m na délku s převýšením zhruba 130 m na jeden úsek. Takže nejdříve čtyřkilometrové rozběhnutí, nezbytné a důkladné protažení a hurá, tentokrát již do šesti úseků. První a druhý úsek jsem zvládl bez vážnějších nepříjemností. Avšak s třetím úsekem do kopce svaly začaly tradičně odmítat poslušnost. Přímo ukázkově se zakyselily a při dalších úsecích jsem měl pocit, že se nohy mění ve dva přetěžké kusy dřeva. Během šestého úseku jsem měl dojem, jako by se zakyseloval i mozek. Co se týká zaběhnutých časů, ty mi radost moc neudělaly. Časy úseků jsem měl od 6:30 nejrychlejší do 7:10 nejpomalejší.  Nakonec vše dobře dopadlo (přežil jsem) a já si mohl oddechnout, že „to“ mám pro tento den za sebou.

Po předchozích dvou náročnějších tréninkových dnech byl úterní krátký volný běh doslova vysvobozením především pro ztuhlé nohy. Na prvních čtyřech kilometrech mi dělala příjemný doprovod manželka. Já jsem si pak ještě přidal sedm kilometrů po rovině, v pohodovém tempu kolem 6:00 min/km.

Při středečním tréninku na veslařském trenažéru, po rozjetí a důkladném protažení, se v hlavní části jelo 3×10 min v lehčím, vytrvalostním tempu. V průměru na jeden úsek jsem „odjel“ 2 400 metrů, v průměrném tempu 2:01 min/na 500 m. Oproti předchozím tréninkovým dávkám jsem tentokrát zvýšil zátěž ze 4 na 5. Celkový „naveslovaný“ čas, včetně rozjetí a vyjetí byl přibližně 37 minut a najel jsem 9 100 metrů. Oproti plánu se veslařské tréninky v reálu trochu liší, což je dáno především časovými možnostmi v místě konání tréninků.

Ve čtvrtek jsem měl ráno běžet do zaměstnání, avšak kvůli jiným povinnostem jsem se rozhodl, že plánovanou tréninkovou dávku odběhnu odpoledne při cestě ze zaměstnání. Vyběhl jsem krátce po šestnácté hodině za doprovodu drobného a příjemného deště. Nechci se opakovat, ale jinak to nejde. Již podruhé za dobu mé přípravy mě zradily původně bezproblémové boty a ponožky. Puchýřům jsem se sice nevyhnul, ale nechtěl jsem zbytečně riskovat ještě vážnější komplikace, a tak jsem trénink ukončil po sedmapadesáti minutách zhruba na dvanáctém kilometru. Protože není moc času na experimentování a zjišťování skutečných příčin mých drobných, ale o to nepříjemnějších zdravotních komplikací, zůstanu zatím u své starší obuvi. Jsou to již tak trochu bačkory, ale aspoň mi nedělají puchýře. Zatím.

Páteční volný večer jsem využil pro zhruba hodinové důkladné protažení a mírné posilovací cvičení se snahou ulevit pocitově zatuhlejším svalům.

V sobotu dopoledne jsem obul kolečkové brusle, vzal s sebou opět běžkařské hole, nezbytné chrániče včetně cyklistické přilby a vyjel. Po celou cestu mi opět dělala příjemný a motivační doprovod manželka, tentokrát na kole. Dali jsme přibližně 26 km za 1:10 hod. Fyzicky jsem se cítil uvolněně a velmi dobře. Navnaděn pozitivními pocity jsem se nechal odpoledne zlákat na dvě hodiny beach volejbalu. V tomto sportu patřím mezi začátečníky. Považuji jej za velmi příjemné zpestření své běžecké přípravy.

Na závěr dva „důležité“ postřehy nebo spíše subjektivní pocity.

Delší a prudší opakované seběhy z kopců, i když ve volném tempu, mi přinášejí nejeden nepříjemný pocit. Zkušení vrchaři a všichni, kdo to s běháním myslí vážně, se asi zasmějí a utrousí poznámku, že jsem „objevil Ameriku“. Přesto si dovolím poznamenat, že bez dostatečně pevného svalstva v oblasti bederní páteře a především břicha, se nepříjemných pocitů a komplikací asi nezbavím. Času už moc nezbývá, ale pokusím se problémovým partiím důkladněji věnovat. Alespoň k probuzení některých zanedbaných svalů by to snad mohlo stačit.

Tréninky v kopcích mi dávají zabrat a při následných volnějších nekopcovitých bězích mám pocit, že mě opouští rychlost. Jako kondiční běžec nejsem žádný rychlík, ale udržet při tréninkové vzdálenosti patnácti kilometrů průměrné tempo pod pět minut na kilometr je pro mě v současné době dost náročné. Možná si dělám zbytečné starosti a rychlostí bych se neměl zabývat. Uvidíme co na mé dosavadní postřehy a pocity řekne trenér.

Tréninkový plán Miloše Škorpila pro Dušana na 5. týden tréninku od 28.7. do 3.8.: 

Pondělí: 4 km rozklus; protažení; 7×500 m do kopce ; MB volný seběh dolů; 4 km výběh

Úterý: 8 – 10 km volný běh

Středa: Veslařský 15´rozveslová­ní; 4×2000 m (5´pauza); 15´vyjetí 

Čtvrtek: 15 km do práce

Pátek: volno

Sobota: Závod do vrchu nebo 1 – 2 hodiny in-line brusle 

Neděle: 5 km volně (v případě sobotního závodu) nebo 15 km volný běh v kopcích

Startovní listina MS veteránů v běhu do vrchu

Web MS veteránů v běhu do vrchu