Přihlašování přes internet je sice dávno uzavřeno, ale zapomnětlivci, jakož i ti, kdož se zásadně přihlašují na poslední chvíli, mají ještě šanci. Stačí, aby si v neděli přivstali a přišli nebo přijeli do Kunratického lesa, kde jsou připravena zbývající startovní čísla. Pro muže je jich ovšem pouze kolem šedesáti, pro ostatní kategorie (ženy, dorost, žactvo a děti do 10 let) je jich dostatek.

Nechci se vracet k historii Velké kunratické – o ní píše na těchto stránkách současný ředitel závodu Mirek Koubek. Spíš bych se s vámi podělil o můj osobní vztah k tomuto závodu, který nemá obdoby nejen u nás, ale ani v blízkém a možná i dalekém zahraničí.

Měl jsem to štěstí, že jsem při svém prvním startu poprvé (ale taky naposled) zažíval atmosféru v Bartůňkově mlýně, který tehdy sloužil za šatnu i kancelář. O rok později starý mlynář zemřel a svlékali jsme se už jen tak v lese. Ke 25. ročníku vydali organizátoři krásnou vzpomínkovou brožuru, kterou mám dodnes schovanou – čtení v ní je pro dnešní běžce čtením o atletickém pravěku.

Viděl jsem na startu legendárního pana Obešla, který tehdy neotřesitelně vévodil čelu tabulky podle počtu startů. Obešlo vyhrál Kunratickou celkem šestkrát, poprvé při druhém ročníku v roce 1935, naposled o devět let později.

Kolem mne defilovali další zakladatelé – dr. Čuhel, vedoucí katedry atletiky na FTVS, prof. Karel Kněnický (ten napsal do památeční brožury nádherné osobní vyznání lásky tomuto závodu – kam se na něj hrabu). S úctou jsem se díval na roztockého Karla Šerpána, jakéhosi specialistu na běh přes tři kopce a tři potoky, který na svazích Kunratického lesa porážel papírově daleko silnější atlety. Téhož Karla Šerpána uvidíte i tuto neděli se startovním číslem 2 v první dvojici veteránů Velké Kunratické.

Muž vedle něj s jedničkou je zase Jiří Horáček (ročník narození 1924), který to letos zkusí přesně po šedesáté. Pak vyběhnou Čmelinský (3) s Klimánkem (4) a po nich další a další muži, někteří již s osmi křížky na krku. Abych nezapomněl na ženy: i jejich defilé zahájí přesně v 9 hodin pět minut veteránky v čele s dr. Slávkou Ročňákovou (36 startů).

Zažil jsem Kunratickou ještě v dobách, kdy „rekordní“ počet mužů byl 174 běžců, zažil jsem ale i ročník 1983, kdy v Kunratickém lese duněla země pod téměř 9000 páry maratonek. Možná jsme tehdy měli pocit podobný pocitu dnešních běžců, kteří se účastní masových maratonů. Plaketa z rukou tehdejšího prezidenta MOV Juana Antonio Samaranche byla zážitkem na celý život.

Zažil jsem však i doby, kdy Kuratická bojovala málem o svou existenci. Několik příliš horlivých úředníků s máslem na hlavě (a bohužel i pár lidí od pera, kteří přes noc převlékli kabát a ze soudruhů se stali pány) začalo cíleně spojovat Velkou Kunratickou se socialismem. Do toho mávalo zelenou vlajkou pár aktivistů, kteří jsou vždy proti všemu a málokdy pro něco. A tak přes nezlomné diplomatické úsilí tehdejšího předsedy oddílu atletiky Spartaku Praha 4 ing. Emila Pospíšila se nepodařilo víc, než prosadit start pouhých 500 mužů přes Hrádek. Ti ostatní museli běžet náhradní trasu a ještě mohli být rádi, že je z lesa nevykázali.

Snad jen skutečnost, že na radnicích seděli vedle ignorantů i rozumní lidé, způsobila, že závod pokračoval a dokonce se podařilo zvýšit kvótu pro muže a juniory tak, aby byla většina zájemců uspokojena. Nedostalo se ovšem na mimopražské, kteří často přijížděli s celými zájezdovými autobusy, jejichž osazenstvo tvořila převážně mládež. Z těch dob vládne mezi mnohými běžci představa, že na Kunratickou nemá cenu do Prahy jezdit, protože je stejně beznadějně vyprodaná. Možná právě letošní ročník přinese změnu, protože poprvé po letech je v den závodu k dispozici více startovních čísel. A protože předpověď počasí je letos na rozdíl od loňského zmoklého ročníku celkem příznivá, nezbývá než doufat, že jubileum bude skutečnou oslavou běžecké věrnosti. Velká Kunratická, mám tě rád!

Ivo Domanský, veterán VK č. 25

WEB ZÁVODU
ÚDAJE V TERMÍNOVCE
PŘIHLÁŠENÍ ČTENÁŘI BEHY.CZ
HODNOŤTE ZÁVOD