JAK SE BĚHÁ V...: Afrika? Maraton Marakeš!

Toto jsem opravdu ne?ekal. Žádné zimní lenošení s ob?asnými výb?hy do terénu, aby ti lépe chutnalo, žádné ?ekání na jaro, až oschnou meze. V lednu jsi totiž p?ihlášený na maraton v Marakeši! Pro ty z vás, co nemají po ruce atlas – je to v Maroku. 

Tož to je výzva. Maraton v Africe, to se ned?je každý den. Tak jsem se poslední týden v lednu vypravil s jednou n?meckou cestovkou specializující se na b?žeckou turistiku a s n?meckými b?žci-kolegy na africký kontinent.

P?íprava díky zim?-nezim? nebyla až tak nejhorší, ale m?j dlouhotrvající nep?ítel – ?as na trénink – mi d?lal dost dlouho ?áru p?es tréninkový rozpo?et. 

No co, je 28.1.2007 asi 8:25 a já stojím na startu spolu s dalšími dv?ma tisíci podobn? postižených. Maroko m?že sice být pro mnoho z nás synonymem pro teplo a horko, ale v tuto ro?ní a denní dobu se v Marakeši teplom?r st?ží dostane k 12 stup??m. 

Pro nás, co v teple zrovna b?hat nemusíme, tém?? ideální podmínky. Ale jak tu vyleze sluní?ko, je rázem 18 a více. Takže trenky, tílko, tri?ko s krátkým rukávem. Na rozdíl od organizátor? z ?ad místního obyvatelstva, kte?í jsou navle?eni v bundách a šálách, jež se u nás vytahují, až když zamrzají zámky u aut.

Ješt? den p?ed startem to ve m?st? ani náhodou nevypadalo na to, že se zítra v jeho ulicích pob?ží mezinárodní maraton a p?lmaraton, v po?adí již osmnáctý. Jen pár plakát? na místech, které spíše než jako pozvánka na mezinárodní akci vyvolávaly pocity komorního setkání sb?ratel? známek. Získat plánek trasy s alespo? krátkým popisem je tém?? nesplnitelný úkol. ?lov?k je už holt tak trochu zhý?kaný. 

Ráno je všechno jinak, televize na každém rohu, policejní auta v ulicích a na spole?ném startu cca 2 tisíce lidí. Pom?r domácí vs. hosté tak p?l na p?l. P?i pohledu na místní si ?lov?k není jistý, jestli to za rohem nezabalí, nebo to s klidem ve tvá?i nedá za 2:40. Ze zahrani?ních ú?astník? jednozna?n? p?evažují dresy francouzské, ale je tu i pom?rn? dost špan?lsky a anglicky mluvících b?žc?.

8:30 start. Hlavn? klid. Vybíháme na Avenue Mohamed VI. Je to široký bulvár asi jako Václavák, ale na délku tak 5 km. Vlevo hotely a banky, vpravo banky a hotely. Absolutní placka a silnice jak podle pravítka. Ulice vedoucí od nikud nikam, od jednoho obzoru k druhému. Asi po dvou kilometrech to otá?íme prudce vlevo okolo práv? p?estavovaného nádraží. Pár d?lník? na lešení na nás pok?ikuje takovým zp?sobem, že mám obavy, že s nimi lešení spadne.

Jinak všude relativní klid, pár trošku vyjukaných kolemjdoucích po chodnících, v podstat? takový ranní ned?lní výb?h. Asi je ješt? moc brzo. P?ebíháme koleje a jsme v n?jaké pr?myslové zón?. Tedy okolo trati, ne na ní. Našt?stí to trvá jen chvíli a navíc se mi zdá, že je tu podél trati n?jak více živo a fand?ní je alespo? trochu intenzivn?jší. 

N?kde za t?etím kilometrem zdraví maratonce nejspíš n?jaký marocký státní soubor písní a tanc?. Tady je vám už naprosto jasné, že b?žíte v Africe. Vbíháme do jedné z mnohých pomeran?ovníkových zahrad. A to už je o n??em jiném. Silni?ka, ší?kou a povrchem srovnatelná se Stromovkou, vede v p?íjemném stínu, sta?í se jen natáhnou a vzít si z nejbližšího stromu vitamínový doping.

Je tu 5. kilometr. První bufet. Tak se ukažte, co bude k snídani. Co to je? Do ruky dostávám p?llitrovou „sportovní“ PET láhev vody rovnou z palety. Prvních 300 metr? mi trvá, než p?ijdu na to, jak tu láhev otev?ít, a dalších 200 metr?, jak z ní pít. Uf, to je ledárna. To snad nechali n?kde chladit! Do žaludku je to jak rána kamenem. Uskakuji od letící PET láhve, taková rána p?litrem vody dokáže p?kn? zrychlit tep!

Pokra?uji v klidu dál, tempo se snažím držet okolo 5 min na km, pomalu ?as na zapnutí autopilota a nechat se unášet až n?kam k met? 20 km. Okolo desátého kilometru je klid ovocných zahrad vyst?ídán náhlým a docela silným dun?ním. N?co jako Katapult v dobách své nejv?tší slávy. To jen probíháme kolem letišt? a zrovna si to tu n?co roluje po ranveji.

Patnáctý kilometr: zase známá PETka, která po dvou locích letí do p?íkopu. Za?ínáme se d?lit. „Semi-marathon“ vlevo a ti, co b?ží plný ranec, vpravo. To jsem ješt? nev?d?l, že se dneska na trati znovu setkáme. Probíháme jednou z m?stských bran a podél hradeb se už jako mén? po?etná skupina vydáváme p?es jeden z místních, ale prý vyhlášených golfových resort?, který si prý chválí i Tiger Woods. 

No nevím, pom?rn? vysoké živé ploty mi ani tentokrát neumožnily alespo? na okamžik nahlédnout do života spole?enské smetánky.

Tep si držím slab? nad 150, tak jen vydržet. Vbíháme do ?tvrti pro ?ekn?me sociáln? slabší. P?ichází asi nejsiln?jší zážitek z celého maratonu. Ohromné množství d?tí, které intenzivn? fandí, neustále pobíhají podél trati a dávají hlasit? najevo, že jste pro n? v tuto chvíli hv?zda. 

A žádný strach, že by se vám snad snažily p?ebíhat p?es cestu. V den maratonu jsou na nohách všechny myslitelné uniformované složky a jsou v pravidelných intervalech rozmíst?ny podél trati. Uniforma tu je autorita, která se zde nezpochyb?uje. To v?dí už i tihle malí caparti. Uniformy jsou tu te? všude, ?ím v?tší k?ižovatka, tím v?tší šajba a placat?jší ?epice. 

Probíháme stále stejnou ?tvrtí, kde barva všech dom? je berbersky rum?lková, takže vám to za chvíli splyne v jeden dlouhý rum?lkový blok. Najednou se zleva valí pom?rn? po?etný dav b?žc?. 

Jo, to jsou naši známí z p?lmaratonu! Tak jsme se zase našli! Oba proudy se zase spojily. Výraz zd?šení ve tvá?i n?kterých p?lmaratonc? byl však výmluvný i p?es mnohé jazykové bariéry. Co se to d?je? Jsem tu správn?? N?kde jsem zakufroval a mám te? b?žet celý maraton? Ne, holt jen maratonci platili v?tší startovné, tak mají nárok na delší prohlídkový okruh. Asi po dvou kilometrech se op?tovn? a te? již definitivn? oba proudy d?lí a nám nezbývá, než se zbytkem trati poprat sami.

Na met? p?lmaratonu se objevuje první velké ob?erstvení. No už se t?ším. Že by n?jaké p?ekvapení? Už je to tak. Do ruky dostávám malinký zauzlovaný igelitový sá?ek s 10 hrozinkami. Sá?ek je tak zauzlovaný, že si p?ipadám, jako bych m?l v ruce Rubikovu kostku. Po pár metrech to vzdávám a vytahuji sv?j energetický gel na ?asy horší až krizové. 

Od 20. do 30. km pokra?ujeme na naší pouti návšt?vou palmových háj? okolo m?sta, kde se pomalu, ale jist? zabydluje z?ejm? místní ekonomicky siln?jší skupina obyvatelstva. Vysoké a nekone?n? dlouhé zdi okolo vil v tom nejnazdoben?jším orientálním stylu, mohutné d?ev?né brány s bytelným a um?lecky originálním kováním nás provázejí v této ?ásti trasy. A všude palmy, fíky a pomeran?e.

Držím se za skupinou s dresy Caiman du Senegal, zá?ícími barvami jako hanácká almara. Mám pocit, že se zrychluje, a to dost zna?n?. Je trochu brzo, 24. km. Ale co, docela to dneska jde, tak to zkusím udržet. Ješt? uvidíš, kajmane, jak jsem se na tebe dneska pochystal! Držíme tempo pod 4:30 na km a da?í se nám p?edbíhat další a další b?žce. Dneska je tv?j den, tak si to nepokaž! Jenže to jsem netušil, že za tuhle skopi?inu za pár kilometr? zaplatím i s po?ád­nými lichvá?skými úroky. 

Blížíme se po?ád stále svižným tempem k 30. km. Vybíháme z reziden?ních ?tvrtí a na velkém kruhovém objezdu se vracíme zp?t do centra m?sta. Za?ínám platit za p?edchozí sešlápnutý plynový pedál, hercna mi bije okolo 170 jako splašený šicí stroj. „A ne abys b?hal moc rychle! Budeš u?ícenej!“ To mi ?íkali rodi?e už od dob, co jsem kdysi dávno obul poprvé Botas – Orient za 39,– K?s a vyrazil p?es les ke kravínu a zp?t. 

Od 37. km se mátožím pomalu vp?ed, od jedné k?ižovatky ke druhé. Kone?n? poznávám d?v?rn? známé okolí hotelu a vím, že to do cíle bude n?co okolo dvou kilometr?. A ješt? je tu televize! Tak to honem narovnat se, zastr?it b?icho, srovnat krok a vym?nit aspo? na 15 vte?in b?žecký styl tu??ák za Paul Tergat, a? v televizi vidí, že ze zem? Emila Zátopka nep?ijíždí žádná z?ícenina! Poslední kruhá?, placatá ?epice kv?li mn? zastaví dopravu ve všech ?ty?ech sm?rech a je tu poslední zatá?ka a za ní cíl!

Tak je to tam, ?as n?kde kolem 3:40 a na krku metál! Pletou se mi nohy a vím, že když te? zastavím, nedej bože si sednu, tak chlapci z nedaleké ambulance ?erveného p?lm?síce budou mít práci. Odcházím z prostoru cíle, v jedné ruce v?tvi?ku s pomeran?em, v druhé hrst rozinek a t?i kostky cukru. Joj to byla jízda. 

Zlé jazyky, které m? vid?ly dobíhat, sice tvrdí, že m? tímto dárkem cht?la moje žena zabít, ale není to pravda. Cht?l bych jí tímto ješt? jednou pod?kovat za nápad, který m? dostal n?kam, kam bych se odvážil jenom ve snech. A co více, zatímco já si tady spole?ensky a sportovn? užívám, ona se doma v?nuje spartakiádní skladb? „Cvi?ení se sn?hem a lopatou“.

Po?adatelé nezajiš?ovali žádné šatny, kde by si ?lov?k mohl odložit v?ci. Proto se pomalu sunu do hotelu, který je dva kilometry od cíle. Do o?í se mi derou slzy, za?ínají mi lehce d?ev?n?t nohy a uvažuji o tom, že v hotelu vypíši výb?rové ?ízení na to, kdo mi sundá boty. Domorodci na m? mávají a zdraví vzty?eným palcem jako že dobrý. Tedy pokud toto gesto neznamená v islámských zemích n?co jiného. Tak alespo? pro tuto chvíli se dnes Avenue Mohameda VI. stává bulvárem vít?z?… 

Co ?íci záv?rem? Maraton v Marakeši je bezesporu zážitkem. Je však pot?eba si už p?ed odjezdem odpov?d?t, jestli chcete odjet do Marakeše pro dobrý ?as (a podmínky by na to byly – po?así, trasa bez p?evýšení s velmi dobrým povrchem) nebo se spokojit „pouze“ se silným estetickým a kulturn? spole?enským zážitkem. Za sebe volím spíše tu druhou variantu, a mohu v?ele doporu?it. 

Jirka Koupílek