Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Na vlastní kůži. Jak se běhá o (pro) peníze v Německu

Na vlastní kůži. Jak se běhá o (pro) peníze v Německu

Daniela Havránková | 28.06.2011 | přečteno: 4397×

Uličky centra německého Darmstadtu lemují závodní koridory. Hobíci již tudy proběhli, teď začíná hlavní show pro početné a hlasité publikum. V elitním závodě žen půjde o čest i o tučné finanční odměny. Vyhrají nadupané Rusky nebo některá z černých gazel? Fotografové zuřivě bleskají, napětí vrcholí, připravit ke startu… pozor… vyrážím taky.

Jak vypadají závody špičkových běžců v zahraničí, kterých se pravidelně účastní i naše elita? Měla jsem možnost být při jednom takovém výjezdu Petry Kamínkové. Profesionální běh není zábava, ale pěkně těžká řehole. To bylo zřejmé hned od počátku.

Je pondělí 20. června 9 hodin ráno. Stojím na Kačerově na domluveném místě a vyhlížím červený ford manažera běžců Bohdana Müllera. I v úctyhodném věku sedmasedmdesáti let zajišťuje starty českých vytrvalců v zahraničí. Dokonce je na ně sám vozí. Na mobilu mi pípne sms: „Ahoj, vlak Kamínkové má zpoždění, odjezd až v 9:30.“ Naše nejlepší vytrvalkyně musela vyjet z Olomouce už kolem šesté ranní!

A tu ji máme, k autu přichází usměvavá blondýnka s velkou sportovní taškou. Pohodlně se usadíme vzadu ve voze a po vzájemném představení zapředeme družný hovor. Na povídání máme čas. Čeká nás 600 kilometrů jízdy do německého Darmstadtu, který leží 30 kilometrů od Frankfurtu nad Mohanem.

Nazítří tu budeme obě startovat v elitní kategorii městského běhu na 5 500 metrů. Petra v roli běžecké stálice, já v pozici náhradníka za Petru Kubešovou. Se svou výkonností (desítka okolo čtyřiceti minut) se cítím spíše do počtu.

Petra hned začne rozebírat své dojmy z Olomouckého půlmaratonu z uplynulé soboty. Závod na domácí půdě jí nevyšel podle jejích představ, přestože do cíle doběhla jako první Češka. „Nevím, proč jsem nezaběhla líp. Na závod jsem se hodně připravovala. Asi se mi nezávodí dobře v domácím prostředí. Ale publikum bylo skvělé, akci jsem si užila,“ hodnotí.

Dovídám se, že má dost napilno v hospodě na Svatém kopečku u Olomouce, kterou vlastní s manželem. Oba v ní i pracují a pan Müller jí na to konto domlouvá: „Petro, ty si pořádně nedopočineš. Přes den jsi v lokálu a přitom bys měla regenerovat!“ Ano, i to je realita české vytrvalecké elity – málokterý běžec má skutečně profesionální podmínky.

Bohdan Müller nás po cestě informuje o včerejším závodě v Kaiserslauternu: „Startovala jen osmička závodnic a peněžitých cen bylo také osm. Z našich skončila nejlépe Petra Fousková, doběhla pátá hned za Keňankami,“ líčí starý pán.

Včera po půlnoci se vrátil z jedné cesty, dnes už zase brázdí německé dálnice. A v pátek ho čeká další výjezd opět s Petrou Kamínkovou, tentokrát do Ludwigshafenu. Jeho program je skutečně nabitý a on jej chce dodržet i za cenu znatelné únavy.

V Darmstadtu, městě o 140 tisících obyvatelích, jsme ubytováni v příjemném hotelu nedaleko centra, kde se zítra poběží náš závod. „Jezdím sem s našimi běžkyněmi už řadu let. Spolupráce s pořadateli tu probíhá bez problémů, vždy je o nás velmi dobře postaráno,“ pochvaluje si Müller. „V zahraničí zájem o české vytrvalkyně je. Horší je to v mužských kategoriích, kde je mnohem větší konkurence,“ dodává.

Jdu se s Petrou hned rozklusat do nedalekého lesíku a užívám si možnosti trénovat s běžkyní takových kvalit.

Při večeři v restauraci se setkáváme s našimi ukrajinskými soupeřkami a jejich manažerem. Dívky jsou oblečené ve sportovním, působí jako skutečné profesionálky. Dochází mi, že zítra nastoupím k běhu opravdové elity. Utvrzuje mě v tom i pohled do startovní listiny: hemží se závodnicemi ze zemí bývalého Sovětského svazu a Afričankami, jak jinak než z Etiopie a Keni. „Černošky na závod dorazí z Heidelbergu, kde právě působí. V sezóně vždy objedou pár závodů v Německu a pak odlétají přiživit fomu zpátky do Afriky, do tréninkového střediska,“ objasňuje Petra.

U našeho stolu se zastaví i ředitel závodu, usměvavý padesátník Till Luft. Srdečně se vítá s Petrou, která je zde již dobře známá. „Těší nás, že je městský běh Darmstadtem tolik oblíbený. Vždycky jde o velkou akci, při které si přijdou na své všichni – hobby běžci, závodní elita i nadšené publikum,“ prohlašuje o svém podniku Luft. Po předzávodní stravě, talíři těstovin, se odebereme ještě z cesty unaveni na pokoj.

Druhý den zahajujeme snídaní v hotelu. Nabídka švédských stolů je bohatá, ale vzhledem k dnešnímu závodu se přísně držíme stravy bohaté na sacharidy. Petra se jde dvě hodinky po ranním jídle rozklusat, protože start závodu je až ve 21:25 hodin.

Na hotelovém lobby potkáváme další soupeřky. Mám pocit, že tyhle dámy pocházejí z docela jiného světa. Na jejich vyběhaných postavách je vidět spousta odříkání i obětí, které musely položit na oltář špičkové výkonnosti. Jsem ráda, že za námi do hotelu konečně dorazila Zuzka Weissová z Kerteamu, třetí česká závodnice dnešního běhu. Uklidňuje mě, že jí to běhá jen o trochu lépe než mně.

Ve 13 hodin se vydáváme na oběd. Petra původně plánovala už nejíst nic teplého, ale nakonec si ještě dala špagety s olivovým olejem. Já je do sebe soukám s rajčaty. Není to snadné, žaludek se už pomalu stahuje předstartovní nervozitou.

Odpoledne mě a Zuzku zlákají obchody k drobným nákupům, zatímco Petra na pokoji poctivě odpočívá. Včas natahuje kompresní podkolenky, rozcvičuje se a popíjí ionťák.

Konečně se vydáváme do centra na start. Cestou sledujeme lidový běh žen na 5 kilometrů. Atmosféra je úžasná, davy lidí nadšeně fandí. Když proběhnou všechny otevřené závody, přichází na řadu naše Women´s Wilhelminen Grand-Prix.

Závodnice provádějí obvyklé předstartovní rituály, jde z nich respekt. Petra Kamínková mě upozorňuje na favoritku Rusku Zadorožnou. „Patří ke světové špičce, často startuje na mítincích Diamantové ligy,“ říká uznale o malé běžkyni s drobným tělem a dlouhýma nohama.

Ve startovním koridoru je nás pouze dvanáct. Ředitel podniku Luft náš závod ohlašuje s náležitou pompou.

Před námi je pět kol na okruhu vedoucím po pěších zónách a pasážemi. Celou trasu lemují stojící diváci. Jiní závodní dění sledují ze zahrádek přilehlých restaurací. Po startovním výstřelu nás davy mocně povzbuzují – v Čechách jev zatím dosti neobvyklý. Užívám si to, i když se záhy ocitám na samotném chvostu. Do cíle dorazím na posledním dvanáctém místě, Zuzka byla předposlední.

Zvítězila favorizovaná Ruska, nejlepší Češka Kamínková nakonec doběhla devátá. Těsně nedosáhla na peněžitou cenu – ty se udělovaly do 8. místa. Pro první tři činily 700, 500 a 300 eur a dále sestupně, sedmá a osmá závodnice brala 50 eur. „V minulosti jsem tu běžela i o celou minutu rychleji, dnes to nějak nešlo. Příliš brzy jsem ztratila kontakt s Ukrajinkou přede mnou a už jsem ji nedotáhla,“ hodnotí bezprostředně po závodě.

Přesto je její výkon obdivuhodný. Vedle náročné práce stíhá pouze jednofázový trénink. Navíc běhá sama, mimo tréninkovou skupinu, a nemá ani kouče – připravuje se podle vlastních plánů.

Naše tříčlenná běžecká formace se jde vyklusat do nedalekého parčíku u moderní budovy městského divadla. Je příjemný večer, na trávě ve tmě piknikuje mládež. Uvědomuji si, že náš běh vlastně nijak nenarušil běžný chod města a jeho obyvatel. Je mi trochu líto, že jsem neměla možnost se tu trochu víc porozhlédnout. Program to nedovolí, nazítří ráno vyrážíme zase zpátky ku Praze.

S děvčaty ještě zajdeme na malou pozávodní party v útulném podniku. Konečně na nás dolehla příjemná úleva. Připíjím si půllitrem kvasnicového piva s Petrou Kamínkovou. Trochu ji mrzí, že si neodveze žádné prize money. Konkurence dnes byla příliš velká.

A já si jen říkám: těžký život profesionálních běžců. Neměnila bych, jsem ráda, že běhám jen pro radost.

WEB ZÁVODU DARMSTÄDTER STADTLAUF

Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední

daniela82 žena 27.06.2011 19:32:18

Uličky centra německého Darmstadtu lemují závodní koridory. Hobíci již tudy proběhli, teď začíná hlavní show pro početné a hlasité publikum. V elitním závodě žen půjde o čest i o tučné finanční odměny. Vyhrají nadupané Rusky nebo některá z černých gazel? Fotografové zuřivě bleskají, napětí vrcholí, připravit ke startu…pozor… vyrážím taky.
Odkaz na článek

avatar

Otrokovice

Celkem 2214 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:46 (2007)
půlmaraton: 1:27:09 (2007)
maraton: 4:09:42 (2006)

Sef muž 28.06.2011 20:04:14

Pekny clanek. Dekuji za zajimave pocteni.

Motto: To finish first, first you have to finish.
avatar

makoshark muž 29.06.2011 23:44:47

Rusku Zadorožnou, ne Zadorožnajovou;)

avatar

Žďár nad Sázavou nebo Brno

Celkem 2784 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:40:07 (2011)
půlmaraton: 1:28:33 (2007)
maraton: 3:48:37 (2007)

Luckyboy muž 30.06.2011 11:41:03

Nevím proč jsem v úvodu článku četl místo nadupané nadopované Rusky. Asi i já nejsem ušetřen předsudků :). Jinak fajn článek.

Motto: Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. http://luckyboyonthetrail.blogspot.cz/
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.