Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Půlmaraton v Abu Dhabi aneb jak se běhá v poušti

Půlmaraton v Abu Dhabi aneb jak se běhá v poušti

behej.com | 19.12.2012 | přečteno: 4481×

Pro Středoevropana plného předsudků je první návštěva arabského světa jako výstup na povrch měsíce z modulu Apollo nevím kolik. Spojené arabské emiráty jsou tak pestrým a bohatým zážitkem, až je mi líto, že musím psát jen o běhání.

Jinak by se mé vyprávění stáčelo tu na velbloudí závody, tu na oázu Al Ain či nemocnici pro choré sokoly. Myšleno ptactvo, nikoliv členové arabské tělovýchovné jednoty, která by nicméně mohla nést stejné jméno jako ta naše, protože sokolnictví je zde národním sportem. Nikoliv však běh. Důvod je zřejmý: průměrná denní teplota v letních měsících je ve stínu kolem 50°C, a tak je snad lepší si v Dubaji sjet v obchodním centru třísetmetrovou sjezdovku s horskou chatou Svatý Mořic u její paty a pomazlit se s živými tučňáky.

Dost mne tedy udivilo, když mi kamarád Petr, rodák z Dobřichovic a usedlík v Abu Dhabi, u karlínského piva sdělil, že se v tak nehostinných podmínkách pořádají běžecké závody. Znělo to nesmírně lákavě a této zajímavé výzvě jsem mohl jen těžko odolat.

V 6:30 hodin ráno byl odstartován půlmaraton na Yas Islandu, organizovaný partičkou Abu Dhabi Striders. Ano, znalci Formule 1 znají: na TOM Yas Islandu! V těsné blízkosti okruhu, kde se týden předtím jel závod světové série nejrychlejších vozů planety. Tehdy řev motorů, dnes nad ránem opravdový sport. Bohužel i v těsné blízkosti lehce větrné pouště. Registrace proběhla hladce po internetu na www.premiermarathons.com, za cenu odpovídající morálce běžecké Evropy, nějakých 750 korun. Teplota 27°C byla překvapením i pro organizátory, kteří jinak připravili skvělé zázemí, které by jistě s úspěchem soutěžilo s PIM. I já čekal trochu příznivější podmínky. Přece jen je zima a obvykle tu bývá touhle dobou maximálně 20°C.

Jinak jsem se před startem cítil skvěle i přesto, že mne rozcvička a ranní cereálie nutily vstát už ve tři ráno. Na startu je nějakých 800 závodníků hlavního závodu a 450 na desetikilometrové trati. Byla by chyba si myslet, že zde uvidíte mnoho místních. Je pravda, že původního arabského obyvatelstva je v Emirátech pouze pětina, přesto jsem jich ve výsledkové listině našel asi deset. Několik odvážných Arabek běží desítku a celé jsou zahalené, včetně šátku. Mají můj obdiv. Nicméně spíše to vypadá, že si místní Angličané a Američané udělali pěkné sportovní ráno. Celkový dojem ale nakonec vylepšují borci z Ugandy, Súdánu a Maroka. Vypadá to na dobré časy!

Když si mezi euroamerické bankéře, turisty a 15 členů 2. výsadkového regimentu francouzské armády dosadíte navíc 2 Čechy a jednoho slovenského architekta, je váš obrázek o startovním poli úplný. My dva, já a Petr, běžíme jako správní vlastenci za tým Zátopek Reloaded. Paní Dana promine…

Za ranního rozbřesku zaznívá výstřel. Začíná se v ostrém tempu, nějakých 3:20 na kilák a naše vedoucí skupinka se trhá od pelotonu už tři sta metrů po startu. Je prima běžet takhle vpředu. Kdy se mi to zase povede? Na prvních pěti kilometrech se i my začínáme drolit na ty, kteří už někdy v poušti běželi, a ty, kteří jsou v Emirátech poprvé, koukají po krajině a zapomínají si hlídat tepovku. Patřím k těm druhým. I když se snažím sebevíc, úmorné vedro mne sráží na kolena a mezi 10. a 15. kilometrem už mám nehoráznou ztrátu na plánovaný čas. Nedá se to dohnat a jsem poprvé nadosah od potupného vzdání závodu. Poprvé zažívám stav blízký křečím. Musím zvolnit. Rovné úseky, které se vinou okolo stájí Ferrari a několikrát kříží okruh F1 po mostech, mi na psychice nepřidávají. Co chvíli chroupám písek a pití vody nepomáhá. U trati pár místních dobrovolníků, kteří se snaží zvednout náladu nám, naprosto vyřízeným zoufalcům. Ano, nebyl jsem v tom sám, a tak mne nakonec předběhlo jen asi pět lidí. Cíl, do kterého dobíháme při teplotě 31°C v 8 hodin ráno, je vysvobození. I když si tentokrát nemohu dovolit ani závěrečný sprint.

Poušť prostě nepřekvapila a byla tak drsná, jak jsem četl v dětství ve Čtyřlístku, později v ABC. Mé 18. místo je celé zlaté, přestože výsledný čas je na pár facek. Vítěz, Marokánec Ibrahim Slimani, měl nakonec čas 1:08:58. Nemusím se tedy stydět. Emil Zátopek by nicméně asi jen pozdvihnul obočí: „No, kluci… trochu trénovat, ne?“

I tak mi zbývá krásná vzpomínka na pěkný, drsný závod v sousedství dun, Perského zálivu a hlavně s prima lidmi z celého světa, kteří se jen tak nepoloží, když rtuť teploměru letí nahoru. Určitě se někdy vrátím, možná s větší dávkou pokory.

Autorem článku je Jan Hlavička, pražský kardiochirurg, běžec, jehož přípravu na květnový Volkswagen Maraton Praha jste mohli sledovat v seriálu nazvaném „Dva běžci pro jeden maraton“.


WEB ABU DHABI PŮLMARATONU

VÝSLEDKY ZÁVODU

Komentáře (Celkem 1)

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední

behej.com 19.12.2012 13:02:30

Pro Středoevropana plného předsudků je první návštěva arabského světa jako výstup na povrch měsíce z modulu Apollo nevím kolik. Spojené arabské emiráty jsou tak pestrým a bohatým zážitkem, až je mi líto, že musím psát jen o běhání.
Odkaz na článek

avatar

Ostřetín

10 km: 0:40:01 (2007)
půlmaraton: 1:27:06 (2008)
maraton: 3:05:18 (2012)

Lobino muž 20.12.2012 00:06:23

Ahoj Honzo, bezva čtení, určitě to musel být nezapomenutelný zážitek. Gratuluji k pěknému času! Mára

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.