Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

O jarním soustředění v Račicích

Miloš Škorpil | 13.03.2006 | přečteno: 5172×

Minulý víkend se v Račicích na Berounsku uskutečnilo další soustředění, kterého se zúčastnilo šestnáct běžců a běžkyň. Až na výjimky pilní čtenáři Behej.com a diskutující z fóra. Pojali jsme ho jako přípravu na blížíce se půlmaraton, ale nebylo to jen o tréninku. A jak že jsme se tam měli?

Takové „jarní“ soustředění už se nebude dozajista opakovat. Nálada byla skvělá. Jak by taky ne, když převážnou část osazenstva tvořily holky, z nichž většina z nich si zaběhla tréninkové osobáčky. Počasí bylo taky doslova jarní, dokonce jsme zažili i sněhovou bouřku. A to doslova a do písmene, když nám nad hlavami burácely hromy. 

Protože bylo všude spousty sněhu, tak jsme zvolili pro náš běh náhradní trasu, která vedla z chaty ke kolejím a po nich do Žloukovic. Odtud pak do Nižbora, přes most směrem na Bratronice, což byl kopeček dlouhý bezmála 6 km o celkovém převýšení 270 m. No řekněte, není to nádhera si něco podobného vyběhnout a při tom dát dohromady 30–36 km? Taky seběh dolů stál za to. Zvlášť když nám ho opepřila sněhová fujavice a padající sněhové krupky, kterých měl člověk za chvíli plnou pusu a plné oči.

Odpoledne jsme původně plánovali po obědě dát hodinovou chrupku, ale kupodivu všichni byli absolvovaným během doslova dobiti. Ne ve smyslu „ztlučeni“, ale plni energie, a tak jsme plynule přešli na volnou besedu o běhání a o tom, co k tomu náleží. Mluvilo se o tréninku, regeneraci, výživě. 

Na závěr jsme si pak pustili film o jednom bývalém vynikajícím americkém běžci, kterého ale skoro nikdo u nás nezná, protože na olympiádě v Mnichově skončil v běhu na 5 km „až“ na čtvrtém místě, o Stevu Prefontainovi. Bohužel někdy si s námi život zahraje ošklivou hru, stejně jako s ním. Jeho osudem se stal řidič, díky němuž skončil pod svým převráceným autem. 

Každopádně tenhle příběh, který se jmenuje „Zázračný běžec,“ by měli promítat začínajícím běžcům. Jako ukázku, co to znamená žít pro běh. Myslím, že po zhlédnutí tohoto příběhu každý pochopí, co to znamená, když říkám: „Běh vám dá vždycky víc, než mu obětujete – pocit volnosti, lehkosti, soběstačnosti a síly. Stačí se jen vydat na cestu a vše z toho je vaše.“

V neděli jsme vyběhli do sněhové podušky čítající minimálně 20 cm nového sněhu. Na silnici to po jeho shrnutí sice trochu klouzalo, ale i tak si každý uběhl alespoň 15 km, aby vyklusal kilometry z předcházejícího dne. Po obědě už jsme spěchali k autům, abychom vůbec byli schopni dostat se domů. Přesto dvěma autíčkům se nepodařilo sněhovou nadílkou projet na silnici, a tak si ještě pár dní budou užívat v lůně přírody, zatímco my už budeme zase zařezávat v práci.

Pokud vás zajímá, zda ještě letos nějaké soustředění bude, tak určitě. Všichni jsme se shodli na tom, že si to v červnu zopakujeme. Snad už se mezitím taky dostaví to jaro:-)