Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Rumunská Bukurešť během nepoznamenaná

Radek Narovec | 26.03.2006 | přečteno: 18604×

Provozovat rekreační běh v Rumunsku, pro nás více či méně exotické zemi, je možná těžší, než přesvědčit ostravského horníka, aby se dal na golf. Na otázku, co je v Rumunsku sport číslo dvě po fotbale, se moji tamní kolegové z práce zamysleli, ale odpověď nenašli. Ano, gymnastika, ale to není sport, odpověděli. Pokud by přeci jen nějaký takový žebříček existoval, běh na něm nenajdete ani náhodou. Alespoň takový jsem měl pocit z týdne v Bukurešti.

Do pražského p?lmaratonu už chyb?ly jen dva týdny, tak jsem cht?l aspo? symbolicky zafinišovat v dosavadním nemastném neslaném tréninku, ale v pátek takhle za mnou p?išel šéf, co bych ?íkal tomu, kdybych v ned?li let?l na týden pomoci oslabenému týmu v Bukurešti. Nenašel jsem rozumnou výmluvu, ?ekl šéfovi OK a šel se opít…

Dominanta Bukurešti - Ceausesc?v palácNicmén? tragédí sv?domí mi nedalo a tak jsem do kufru p?idal Mizuna a b?žecké elas?áky, že díru v tréninku po ve?erech v n?jakém parku p?eci jen zkusím dohnat. O žádných slavných rumunských maratoncích jsem v život? neslyšel, ale encyklopedické znalosti nemám velké, tak jsem to ne?ešil.

První nep?íjemné p?ekvapení mne ?ekalo už p?i p?íletu. Ve?ejné osv?tlení v Rumunsku bu?to není nebo je jen velmi slabé. Prost? p?elet na Bukureští jsem poznal jen podle n?kolika opravdu velkých palác? a pár ješt? v?tších nám?stí, ?i spíše ob?ích kruhových objezd?.

Jelikož park? v centru mnoho není a ulice spíše p?ipomínaly takový pokojný Chanov, pustil jsem z hlavy myšlenku, že bych si šel zab?hat po ve?erech a na?ídil si budíka na šestou ranní. Nicmén? vlivem hodinového ?asového posunu a popíjení výborného, le? silného rumunského vínka jsem ráno budík vypnul a šel zp?t zalehnout.

Mezitím se po bukureš?ských „bulvárech“ rozproudil neuv??iteln? zb?silý automobilový provoz, vyrovnaný souboj Mercedes? a sta?i?kých i fungl nových Dacií. Rumunsku do vstupu do Unie ješt? minimáln? rok zbývá, takže s pln?ním ekologických limit? si zatím ned?lají velkou hlavu. Padla tak další idea – jít se protáhnout volným b?hem po m?st?.

Všudep?ítomní psi, naprosto neškodníNakonec jsem ale našel ?ešení. Zkusím p?es poledne ob?hnout slavný Ceausesc?v palác, což je údajn? druhá nejv?tší administrativní budova na sv?t? po Pentagonu. Místní dokonce ?íkají, že je vid?t z M?síce… Kolega mne sice varoval, že cesta okolo ní trvá ur?it? více než 20 minut, ale ?ekl jsem si, že mám p?ece v nohách dynamit a t?ch 20 minut dám. Ouha, ona „budova“ stojí ješt? na kopci, aby lépe vylé?ila mindrák slavného bývalého v?dce tohoto 22milionového národa, který nemá rád, když se mu ?íká balkánský.

No vrátil jsem se do práce a dávám kolegovi za pravdu, že to je opravdu monstrum a t?ch 20 minut? No to teda ani náhodou. A on se zhrozil: „Ale já mluvil o objetí autem!“.

Poslední den už jsem to nevydržel a šokoval kolegy Rumuny p?íchodem „už“ v osm hodin, abych se v p?t rozlou?il, pod?koval za pohostinnost a odebral se na sv?j „luxusní“ hotel Ambasador, který pamatuje, jaké to bylo ješt? p?ed velkým v?dcem. Tam jsem rychle natáhl elas?áky a botky, co maj na sob? ješt? prach z New Yorku, a jal se jim ukázat „druhý“ konec sv?ta.

Na map? jsem našel, že snad p?l hodiny rychlé ch?ze od hotelu je park. Odmítl jsem z bezpe?nostních d?vod? cestu metrem a šel po svých. B?žet jsem p?estal už po dvaceti metrech, kdy jsem si znovu uv?domil, že Rumuni parkují své plechové milá?ky na chodnících. Parkovišt? moc nemají a mají-li, jsou obšancovaná romskými klany, z nichž mají hr?zu i místní.

Bukureš? je st?etem sv?ta extrémn? bohatých a velmi chudýchCestou jsem ud?lal pár snímk?, p?ekro?il n?kolik pokojn? ležících ps?, mistrn? obkroužil nejv?tší krátery v zemi a p?ešel do poklusu až ve ?tvrti s ambasádami, kde se p?eci jen ztišil automobilový ruch a dalo se i trochu dýchat. Mé oble?ení ovšem budilo sm?s údivu a smíchu po celé trase. Žebrák?m se mne zželelo natolik, že mi i nabídli n?jaký peníz, abych si po?ídil n?co na sebe…

Park na severu m?sta s výhledem na Palác svobodných médií (jak ho?ce vtipný název s ohledem na znásiln?ní svobody slova za komunismu…), ale velmi p?íjemn? p?ekvapil. M?l cesty, fungující osv?tlení a rovn?ž po?et ps? poklesl. Mimochodem, oficiální pr?vodce vysv?tluje, že voln? pobíhající psi se ve m?st? vzali v dobách, kdy v?dce na?ídil buldozery vyhnat chudé obyvatelstvo z jejich p?íbytk? do moderních panelák?.

Jednoho ost?e vr?ícího psa jsem podle rady koleg? ignoroval a p?idal tempo. Sám se sebou jsem uzavíral sázku, jestli za ten ve?er potkám aspo? p?t místních b?žc?. Prohrál jsem, ale stálo to za to. B?žec byl jediný, usmáli jsme se na sebe a já se po chvíli v šoku oto?il. Zdálo se mi to v tom šeru nebo ne? Fakt jsem p?esv?d?enej, že m?l na sob? Tchibo!!! ?ili šance, že to byl Rumun, klesla blízko nule…

Park nedaleko Paláce svobodných médiíCesta najednou skon?ila na mezinárodní vlakové trati a taky se velmi ochladilo, tak jsem to oto?il zpátky. B?h teda nic moc, ani jsem si to nem??il, ale zážitk? mnoho. 

Zem? to je hodn? zajímavá, národ (hlavn? až prolomí ostych v??i cizinc?m) velmi vst?ícný. Alespo? v centru Bukurešti se cítíte velmi bezpe?n? i po setm?ní, jen se musíte p?ipravit na to, že vše tady jde hodn?, ale opravdu hodn? pomalu. Vždy? pomalý byl i fast food! Alespo? se mohu po p?lmaratonu, který se tímto pro mne stal strašákem, vymluvit na rumunskou „rychlostní infekci“.

P.S. Marn? hledám po internetu, jestli se v Bukurešti b?há maraton, všechny odkazy jsou nefunk?ní. S ohledem na žalostný stav silnic by to mohl pom?rn? rychlý kros!

Radek Narovec