Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Winschoten: svátek ultramaratonu (2)

Daniel Orálek | 04.10.2007 | přečteno: 8558×

(pokračování reportáže ze závodu na 100 km) Po průběhu 7. kolem dostávám křeč zepředu do pravého stehna. Musím zastavit a za současného nadávání a odmítání pomoci místních se snažím nohu protáhnout. Naštěstí si to ta křeč rozmyslí.

?asová ztráta to byla nejmén? 5 minut a další b?h je pochopiteln? ovlivn?n mou snahou tuto zastávku si nezopakovat. Na ob?erstvení jsem postupn? do sebe ješt? dostal jeden EnergyUp a jeden Redbull, colu jsem dával každých 5 km.

Do 10. kola jsem vb?hl s v?domím, že už je to jenom 10 km, ale kdo jednou b?žel stovku, už ví, že je to nekone?n? dlouhá vzdálenost. Tady je potom d?ležité, že se dostáváte do pozice kon?, který cítí maštal, takže zmobilizujete poslední síly a b?žíte, co to jde.

Jarda Kaše po dob?hu

V posledním kole jsem se navíc snažil trochu si užívat divák? a naposledy jsem si prohlížel ulice m?sta, na kterých jsem už strávil 7 hodin. V posledních p?ti kilometrech p?edbíhám Japonce a vzáp?tí dobíhám Itala, toho sice p?edb?hnu, ale p?ed cílem mi to vrátí. P?ed náb?hem do rozária, které je 2 km p?ed cílem, se mi dostane povzbuzení v ?eštin? od místních krajanek. Na poslední dlouhé rovin? mám pocity vít?ze – cíl je na dosah, diváci povzbuzují a i když jsem nesplnil sv?j cíl b?žet pod 7:30, tak to bude hluboko pod 8 hodin. Probíhám cílem, který je pod st?echou haly, hned dostávám deku a sedám na uvoln?nou židli. Vzáp?tí dobíhá Japonec a o chvilku pozd?ji vidím Jirku, který m? nakonec stáhl na 2 minuty.

Všichni jsme v euforii. Endorfiny, které jsme ze sebe dostali ve finiši závodu, a pocit uvoln?ní z toho, že jsme kone?n? v cíli, zp?sobují, že se všichni usmíváme a sd?lujeme si dojmy jeden p?es druhého. Nep?íliš jistým krokem vyrážím k našemu ob?erstvovacímu stolu a po cest? odmítám masáž. Kdo ví, zda bych po masáži dokázal vstát. U stolu krom? V?ry, které ješt? sm?na nekon?í, uvidím Zdenu, které to vzdala. Nedivím se jí, první ultra závod v?tšinu lidí p?ekvapí intenzitou zážitk? jak bolestivých, tak t?ch emocionálních potom v cíli. Bohužel ale nebyl nikdo, kdo by ji p?emluvil k dalšímu b?hu, aby si užila i tu finální ?ást závodu. Ur?it? by to bolelo, ale asi by se do cíle dostala v limitu a d?v?ata by m?la umíst?ní v družstvech.

U stolku si sedám na židli a prosím Zdenu, aby mi pomohla do teplák? a p?ezout se, sám bych to nezvládl, protože každý neopatrný pohyb znamená k?e?. Potom se volnou ch?zí odeberu k domácím pro fo?ák, abych ud?lal n?jaké fotky t?ch, co ješt? b?ží. Po chvilce vidím finišovat Jardu, ale jeho b?žeckou fotku už nestihnu.

Milada Barešová ješt? v akci

To, že jsem letos byl v cíli relativn? brzo, mi umožnilo sledovat a fotit pr?b?h konce závodu. Vid?l jsem Mirka, který ve své zarputilosti zab?hl sv?j letošní nejlepší výkon. Potom Petra, který je schopen i v pr?b?hu závodu vymyslet n?jaký vtip, jak se snaží na konci zrychlit. Pak b?žel Honza se sklopenou hlavou, o?ividn? bojující hlavn? se svým t?lem. Miladu a Pavlu jsem mohl vid?t ješt? dvakrát. Milada vypadala, že poko?í hranici 10 hodin, ale nakonec to nevyšlo. V euforii a rychlém finiši okolo nás prob?hla a ješt? p?l hodiny po dob?hu tvrdila, že ji v?bec nic nebolí. Potom za?ala také poci?ovat, že 100 km není zadarmo.

Pohled na bojující Pavlu nás trochu vyd?sil, protože m?la triko od krve. Na otázku co se stalo, odpovídala, že se jí otev?el zavírací špendlík na ?ísle, ale že to v?bec necítí. Její dob?h potom už byl za za?ínající tmy. Jediný, koho jsem nevid?l a nevyfotil, byl Pavel, protože na 85.km, kde m?l zárove? ubytování, ukon?il závod.

Pavlína Procházková bojuje

Protože vyhlášení bylo až v 22:15 v sále Klinkeru, skrz který jsme celý den probíhali, spolu s Petrem a d?v?aty jsme šli p?ekvapit rodinu, u které jsme bydleli. Holky to m?ly moc daleko a už by to nestihly zp?t na vyhlášení. Doma byl Bert a jeho nejstarší syn a bez zaváhání naší neohlášené návšt?v? donesli pivo a nachystali slepi?í polévku.

Vyhlášení se neslo v Japonském duchu, protože Japonci vyhráli, co se dalo. Jedinou zm?nou bylo, že v mistrovství Evropy vyhráli Rusové a v ženách Francouzka. Díky Jardovi, který se umístil na WMA v kategorii nad 50 let t?etí, jsme ani my neodcházeli bez medaile.

B?žel jsem ve Winschotenu už pot?etí, a tak jsem znal místní pom?ry. P?esto m? vždy p?ekvapí atmosféra na trati závodu. Po celé trase jsou diváci, kte?í sedí na chodnících p?ed svými domy nebo se shromaž?ují v zajímav?jších místech závodu. Nap?íklad byly k vid?ní dv? po?etné velmi aktivní skupiny v d?chodcovském v?ku, jak s ?ehta?kami hlasit? povzbuzují každého, kdo b?ží okolo.

Další zajímavostí je, že p?ed závodem vyjdou noviny, ve kterých jsou kompletní startovní listiny, a potom vás p?ekvapí fanoušci, kte?í na vás volají jménem, a p?ípadn?, když vidí, že jste z ?eska, p?ipojí i n?jaké ?eské slovo – „Tobrý den“ jsme všichni na trati slyšeli n?kolikrát. Pokud na diváky mávnete nebo jinak jim dáte na v?domí, že o nich víte, vysloužíte si zesílenou podporu i do dalších kol.

Krom? oficiálních ob?erstvení vám d?ti na mnoha místech nabízí kelímky a houbi?ky s vodou. Pravda je, že tady jsem alespo? já odmítal, protože zdroj té vody nebyl zaru?ený, a navíc d?ti recyklovaly houbi?ky i kelímky ?asto p?ímo ze zem?. Další v?c je, že jako ú?astník MS m?žete p?ijmout ob?erstvení pouze v oficiálních ob?erstvovacích zónách a je jistá šance, že vás uvidí rozhod?í.

N?které ulice potom doslova sout?ží o nejlepší výzdobu. Na jedné ulici byly vlajky všech ú?astník?, na jiné potom brána s pozdravy v r?zných jazycích. Zajímavá byla Orange street, kde po celý závod nabízeli ?tvrtky pomeran??. Na celém okruhu postupn? hrálo nejmén? 5 kapel r?zného zam??ení, kde nejexoti?t?jší byla skupina ?erných bubeník? a potom sólista, který hrál v jednom míst? na dudy. Pokud byl n?kdo nucen jít a potom se op?t rozb?hl, získal velké ovace p?ihlížejících za svou state?nost.

Ultramaratony jist? nejsou pro každého, ale pokud ho chcete zkusit a zárove? si užít atmosféru velkého závodu, pak 100 km ve Winschotenu je dobrá volba.

Popis a krátká analýza tabulky mezi?as?

tabulce jsem vytáhl z výsledk? všechny naše závodníky a celkové vít?ze závodu žen a muž?. U každého b?žce je v prvním ?ádku uveden jeho mezi?as p?i pr?b?hu cílem a potom ?as prob?hlého kola. Umíst?ní v Open závod? je celkové, tedy muži a ženy dohromady. Ve sloupci umíst?ní v WMA mistrovství sv?ta je potom i informace o v?kové kategorii závodníka.

Prakticky u každého je vid?t, jak postupn? nar?staly problémy a jak se to projevilo na mezi?ase kol. U Pavla a Zdeny je z?etelné, že útlum za?al p?íliš brzo a z?ejm? zde hrál roli p?epálený za?átek závodu.

Zajímavé je srovnání s vít?zi ženské i mužské kategorie, kde oba b?želi úžasn? vyrovnan? po celý závod. Pokud byste si dali práci a podívali se i na mezi?asy ostatních závodník? na internetu, zjistíte, že oba Japonci se práv? touto vyrovnaností odlišují od ostatních a to jim asi zajistilo vít?zství. Jen málo jiných závodník? dokázalo držet svoje mezi?asy v tak úzkém rozp?tí.


Tabulka výsledk? a mezi?as?

Oficiální výsledky závodu

Fotogalerie na dao.rajce