Ze všech závodníků nejhorší je závodník zapomnětlivý. Nejsem tak pečlivý, abych před odjezdem na závody odškrtával seznam položek. Na závody obvykle nejezdím daleko a tak lehkomyslnost často vítězí. Není vlastně nic divného, že se mi už párkrát podařilo zapomenout něco důležitého. 

Zapomenout láhev s pitím není žádná tragédie. Žádný z místních závodů nevede přes Saharu. I zapomenutá čelenka se dá přežít. Nanejvýš pak pot trochu pálí do očí. Zapomenout stopky nebo sporttester je možná to nejrozumnější, co můžete udělat. Aspoň jednou za čas je dobré řídit se signály vlastního těla. 

Pokud ovšem zapomenete běžecké boty, možná skončíte jako diváci. Ochotný běžec s náhradním párem bot správné velikosti se někdy hledá těžko. Možná by nebylo špatné zapomenout na některé výsledky, ale to by bylo čisté rouhání. Vždyť můžu být rád, že jsem se zatím vždycky dohrabal přes cílovou čáru. 

Mým vrcholným kouskem byly zapomenuté trenýrky. Nevím, jak si vysvětlit rčení, že jen blbec se dvakrát spálí o stejná kamna, když já si trenýrky dokázal zapomenout už také dvakrát. Napoprvé jsem chybějící část výstroje odhalil včas a vše spravily zapůjčené tenké tepláky. Druhé zapomenutí už bylo o chloupek zajímavější, když jsem si osudovou chybu uvědomil v okamžiku, kdy zazněl povel svlékat, já začal stahovat šusťáky a pod nimi byly už jen slipy. 

Ti odvážní z vás by se asi zachovali jinak, ale já jsem raději dodržel atletické pravidlo, že závodník má jít na start v oděvu, který nevzbuzuje pohoršení. Raději jsem zbaběle zůstal v šusťákách, dosažený výkon tomu odpovídal. Až nedávno jsem zlomil prokletí a na Slivenecké sani zažil ohromnou radost. Za zapomnětlivce jsem tentokrát nebyl já. 

Když se Petr začal shánět po trenýrkách, mohl jsem si konečně jednou zahrát na zkušeného a na vše připraveného borce a zapůjčit mu náhradní součást své garderoby. Na trati už to bylo o trochu slabší. Rozbíhal jsem se volněji a většina chrtů brzy zmizela někde vpředu. Kolem mě brzy vykrystalizovala stará známá sestava, se kterou se utkávám obvykle. 

Tentokrát, snad poprvé v sezóně, jsem zase začal cítit dobrý pocit z běhu, podařilo se mi zrychlit a postupně jsem začal postupovat polem dopředu. Zdolal jsem několik soupeřů a najednou zahlédnu kmitat se něco povědomého. Mé šortky. Zabral jsem, dotáhl na Petrovu úroveň a o chvíli později jsem ho dokonce předběhl o pár kroků. Chytil se mě jako klíště a já se mu marně pokoušel utéct. Po pár stovkách metrů mi předběhnutí vrátil. Já se poslušně zařadil za něj a sbíral síly k poslednímu pokusu polepšit si o jedno místečko. V zatáčce před cílovým stoupáním jsem zabral, ale Petr byl připravený. V pohodě odrazil můj útok a já už jen zklamaně doklusal. 

Na prohry už jsem zvyklý, ale tahle byla přece jen něčím výjimečná. Pokud vím, podobným výsledkem se nemůže pochlubit ani žádný ze špičkových Afričanů. Mé trenýrky proťaly cílovou čáru o osm vteřin dříve než mé tělo. Takže po tom všem tom zapomínání konečně něco nezapomenutelného.

Miroslav Kratochvíl