---

V sobotu, po delší pauze jsem si opět nazul in-liny na hlavu nasadil nezbytnou přilbu, na kolena a lokty v mém případě rovněž nepostradatelné chrániče, přibral běžkařské hůlky a vyjel. V celkem svižném tempu jsem ujel 32 km za 1:24:00 hod. Téměř celý trénink probíhal v pohodě až na nepříjemný pád. Díky své vteřinové nepozornosti jsem se v samém závěru několikatýdenního snažení málem připravil o možnost startu na mistrovském závodě. Naštěstí, chrániče a přilba odvedly maximum své práce a já si z ošklivě vyhlížejícího pádu odnesl jen „silniční lišej“ na pravé straně kyčle.

V neděli jsem se úmyslně rozhodl pro novou a hlavně méně náročnou variantu běhu v kopcích. Oproti předešlým týdnům se jednalo o kopce se zhruba polovičním objemem nastoupaných a sestoupaných metrů. Při podvečerním slunečném počasí jsem uběhl pocitově příjemných 16 km v čase 1:30:00 hod.

V pondělí na mě čekal poslední z intenzivnějších tréninků. Po rozklusání a protažení jsem trasu zhruba 5,5 km s převýšením do 100 m odběhl za 0:25:00 hod. Pak už jen 3 km výběh a protažení. Po tréninku jsem se cítil v pohodě.

Úterý a středa byly vyhrazené volnému běhu. V úterý jsme odpoledne po zaměstnání vyběhli do mírně kopcovitého terénu společně s manželkou a doprovodil nás i náš hafan. Ve středu jsem zvolil rovinatou trasu. Zde jsem potkal dalšího „neznámého“ kolegu běžce, se kterým jsem část trasy odběhl společně. Při konverzaci se svěřil, že se připravuje na 13. září, kdy se běží Kladenský maraton.

Na závěr, těsně před samotným mistrovským závodem se pokusím stručně shrnout své dojmy a pocity:

Na začátku přípravy mě tréninky sestavené Milošem Škorpilem hodně bolely a to jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Často jsem těžce hledal motivaci. Nejhorší okamžiky byly pro mě obvykle, když jsem například v neděli odběhl celkem náročný trénink v kopcích a hned na to v pondělí jsem měl jít ještě náročnější úseky do kopců.

Kdybych se připravoval individuálně, tj. bez tréninků sestavených Milošem, pravděpodobně bych kombinaci dvou po sobě těsně následujících náročných tréninků nevolil a rozhodně bych se v sedmém týdnu přípravy nedopracoval k deseti úsekům do kopceJ. Důležitou motivační „berličkou“ pro mě byla i ta skutečnost, že jsem se hned na začátku přípravy nechal redakcí behej.com „dobrovolně namočit“ do vystavení mého úmyslu na veřejnosti v podobě seriálu „Vrchařská výzva“. Pro mě z toho vyplynul určitý pocit odpovědnosti brát tréninky vážněji a především přípravu předčasně nevzdat. Tréninkové snažení jsem dokázal s ojedinělými drobnými karamboly podpořit i úpravou některých stravovacích návyků, což se projevilo poklesem hmotnosti o zhruba 4 kilogramy. A to se při závodě do kopce určitě také bude počítat k dobru. Jen doplním, že nyní při 181 cm výšky vážím zhruba kolem 77 kg. Je to sice hodně, ale bývalo hůř.J 

Náročnost tréninků mě zároveň donutila k pravidelnému a poctivému provádění protahovacích cviků. Unavené svaly a klouby takové počínání vítaly s nadšením. Regenerace tak byla úspěšnější a každý následující trénink byl tak snesitelnější.

Troufnu si napsat, že mě, kondičního běžce, v rámci mých časových a fyzických možností Miloš připravil dobře. Sdílím Milošův názor, že na mě čekají jen dva velcí soupeři, a to hora a já sám. S ostatními soupeři, kteří se běhům do kopce věnují poctivě a pravidelně několik let se poměřovat v žádném případě nechystám a ani nemohu. Na samotný mistrovský závod, na atmosféru kolem se moc těším. Nepotká-li mě nějaká neplánovaná „závada“, tak si závod doufám příjemně užiji.

Bohužel, kvůli pracovním povinnostem mi při závodě přímo v místě konání bude chybět nejdůležitější fanoušek ze všech fanoušků a to moje manželka Hedvika, které současně touto cestou velmi děkuji, za dosavadní podporu, trpělivost a pochopení mého běžeckého snažení a nadšení.

---

Poslední slovo trenéra:

 

Co napsat k předposlednímu týdnu Dušanova tréninku? Asi jen tolik, že jsem rád, že se jeho pohled na kopečky, kopce a krpály mění. Že to, co bylo v počátku téměř neběhatelné, dneska zvládá levou a zadní a že jsem se snad tedy i já s jeho výzvou vypořádal se ctí. To ale plně odhalí až vlastní závod.

 

 

Bohužel tohle je můj poslední komentář, protože v době, kdy Dušan bude šplhat do svého kopce, já budu šplhat na Jungfrau a pak si tam ještě týden užívat, takže nestihnu okomentovat to, co se nakonec z jeho konečného snažení vyvrbí. Přeji mu tedy, aby vylezl nahoru tak, aby s tím byl sám spokojen. To samé přeji i vám, kteří budete ten den jeho pomyslnými soupeři.

Proč pomyslnými, když faktickými? Prostě proto, že u těchto závodů máme jen dva soupeře a tím je hora a my sami.

Tak tedy zdolejte horu a sami sebe.

---

Vzkaz redakce:

Dušane, víme že na to máš, budeme ti držet palce.

---

 

Startovní listina MS veteránů v běhu do vrchu

 

Web MS veteránů v běhu do vrchu

Trať závodu kategorií M/W35 – M/W50