V sobotu jsem podle plánu měl vyjet na in-linech, avšak život občas přináší i starosti a jiné povinnosti. Přehodnotil jsem momentální situaci a trénink vynechal. Mí nejbližší pro mě znamenají mnohem víc než běhání. Navíc jsme s manželkou odjížděli mimo Prahu a následující den v neděli se nabízela určitá teoretická šance se do tréninku vrátit. Přibalil jsem proto s sebou i běžeckou výbavu a z internetu vytištěnou zjednodušenou mapku okolí v cíli naší víkendové cesty. Přemístili jsme se na Vysočinu.

Sobotní odpoledne, večer a noc jsme strávili v příjemné  společnosti rodiny, přátel a kamarádů. Po krátkém, zhruba tříhodinovém spánku, jsem se v půl sedmé ráno z malebné vesničky Pohořílky vydal vstříc předem naplánované trase. Vycházející sluníčko, teplota kolem 8°C a mírný chladný vítr nabízely příjemné podmínky pro běh. Běhání po zcela automobilů prostých místních silničkách a lesních cestách bylo přímo fantastické. Nadmořská výška v místě vyběhnutí byla kolem 520 m. Následně jsem vystoupal jednou na 610 m a po trojím  seběhnutí pod 550 m jsem zpět vybíhal na kóty přes 660 m. Celkem jsem i s neplánovaným zablouděním uběhl kolem 18 kilometrů v čase 1:44:00 hod.

Pondělní dávku 6 úseků do kopce jsem opět po tradiční trati zvládl bez vážnějších problémů v časech od 6:30 min. do 7:15 min. Včetně rozklusání a závěrečného vyběhnutí jsem dal kolem 16 kilometrů a něco málo přes 700 nastoupaných výškových metrů.

V úterý v mírně zvlněném terénu Modřanské rokle jsem volně odběhal 10 kilometrů. Zde si dovolím vrátit ke slovíčkům „v mírně zvlněném terénu“. Byť moje vrchařská příprava trvá jen necelé dva měsíce, je úsměvné, jak se pomalu a postupně mění mé subjektivní pocity. Co jsem na začátku přípravy považoval za kopce, jsou teď kopečky a co bývaly „nezdolatelné hory“ jsou nyní s určitým vypětím vyběhnutelné kopce. Začínám běhání do kopců přicházet na chuť. (smích)

Středeční trénink na veslařském trenažeru sestával v hlavní části ze 7×3 minut. Pokusil jsem se udržet tempo, o kterém si troufnu napsat, že bylo kolem 85% maximální tepové frekvence. Průměrná vzdálenost za úsek se pohybovala od 760 do 830 metrů při zátěži 5 z deseti a v tempu od 1:51,0 do 1:53,5 minuty na 500 metrů. Při zpětném pohledu do tréninkového deníku, především u veslařského trenažeru, který je vybaven monitorem s mnoha funkcemi různých parametrů měření, je patrné, že běhání v kopcích, určitá pravidelnost, střídání náročných tréninků s volnějšími a povinný odpočinkový den v každém týdnu, to vše má za následek zlepšující se kondici.

Před čím že to trenér Miloš varoval v předposledním komentáři? Před zmrzlinou! No, ono se to lehce řekne, ale v mém případě mnohem hůře realizuje. Postavte přede mě „kýbl“ zmražených  drcených jahod s cukrem a bude to, jako když před hladového psa položíte klobásu, dáte povel, že ji nesmí a necháte ho chvilku s klobásou o samotě. Jen velmi dobře trénovaný pes se silnou vůlí možná odolá. Já však ne. Krátce po středečním tréninku jsem večer zdolal „kopec“ mražené jahodové pochoutky a následující čtvrteční ráno mi nebylo moc do zpěvu. Přesto jsem ráno vyběhl a v poněkud volnějším tempu 5:20 min/km doběhl po 19,5 kilometrech do zaměstnání. Celý den jsem pak popíjel teplý bylinkový čaj a doufal, že se vyhnu vážnějším zdravotním komplikacím, které by mohla zmrzlinová nerozvážnost přinést.

Pátek je již tradičně v mé přípravě vyhrazen odpočinku, protažení ztuhlejších svalů a vyřízení  i jiných než běhacích povinností. A v neposlední řadě byl i čas na úvahy o případné „taktice“ pro kvapem blížící se vrchol mého snažení.

Poslední slovo trenéra:

Co napsat k předposlednímu týdnu Dušanova tréninku? Asi jen tolik, že jsem rád, že se jeho pohled na kopečky, kopce a krpály mění. Že to, co bylo v počátku téměř neběhatelné, dneska zvládá levou a zadní a že jsem se snad tedy i já s jeho výzvou vypořádal se ctí. To ale plně odhalí až vlastní závod.

Bohužel tohle je můj poslední komentář, protože v době, kdy Dušan bude šplhat do svého kopce, já budu šplhat na Jungfrau a pak si tam ještě týden užívat, takže nestihnu okomentovat to, co se nakonec z jeho konečného snažení vyvrbí. Přeji mu tedy, aby vylezl nahoru tak, aby s tím byl sám spokojen. To samé přeji i vám, kteří budete ten den jeho pomyslnými soupeři.

Proč pomyslnými, když faktickými? Prostě proto, že u těchto závodů máme jen dva soupeře a tím je hora a my sami.

Tak tedy zdolejte horu a sami sebe.

Vzkaz redakce:

Dušane, víme že na to máš, budeme ti držet palce.

Pondělí – 3 km rozklus; protažení; 30 min souvislý běh  pokud možno do kopce – úsilí 85 TF max); 2 km výběh

Úterý – 8 – 10 km volný běh

Středa – 8 km volný běh

Čtvrtek - volno

Pátek – 5 km volně

Sobota - MS veteránů v běhu do vrchu

Neděle – 5 km volně

Startovní listina MS veteránů v běhu do vrchu

Web MS veteránů v běhu do vrchu