Před třiceti lety jste prodělal vážnou nemoc, rakovinový nádor tehdy postihl oblast dutin.

„Ano, v 38 letech jsem šel do invalidního důchodu… Dva měsíce jsem uvažovat, co dál se životem. Přece nebudu už jen sedět po hospodách?!? Musím ještě něco dokázat, říkal jsem si. A dal jsem se na turistiku. Začal jsem chodit nejdřív menší kopce, pak ty vyšší a nakonec jsem vyrazil na Lysou horu.“

Tehdy jste začal brát turistiku vážně, skoro až vrcholově?

„Na Lysé hoře jsem se seznámil s pánem, který mi řekl: ‘Já sem chodím pravidelně, jsem Lysař. A vy, jestli se vám to zalíbí, můžete přijít k nám a můžete se stát taky členem Klubu přátel Lysé hory a zároveň Klubu českých turistů.‘ A tím to vše začalo. Přihlásil se a začal chodit. Ráno jsem vyšel a za tmy přišel domů. Za rok jsem udělal 100 výšlapů, za další rok a půl 250, pak 500 a za to už je zlatý odznak.“

Pokud vím, tak jste se stal také Mistrem turistiky, což obnáší pořádnou porci kilometrů ročně…

„Ano, kromě chození jsem dělal také cykloturistiku a na jedné akci mi řekli: ‘Stando, proč se nevěnujete vrcholové turistice? Můžete se stát Mistrem turistiky.‘ A tak jsem se na to dal a začal plnit podmínky: Musíte nachodit 10 000 kilometrů na oficiálních pochodech, 8 000 kilometrů najezdit na kole a 3 500 kilometrů na běžkách a k tomu splnit určité převýšení. Trvalo mi to osm let. V roce 2003 mi pak v Kladně udělili zmíněný titul Mistra turistiky.“

S během jste začal až letos, co vás k němu nasměrovalo?

„To jsem se letos při jízdě na kole rozhodl, že začnu trénovat běh. Bydlím ve Vratimově a udělali nám novou cyklostezku podél řeky do centra Ostravy. A tam jsem začal trénovat. Já teď budu trénovat celou zimu, běžky už pověsím na hřebík. Třeba když potřebuji nakoupit v supermarketu, tak tam běžím 11 kilometrů, nakoupím si a zpátky jedu autobusem. Druhý den zase jedu na kole. Tak dvakrát, třikrát týdně trénuju běh. Ale když mám v sobotu závod a příští týden také, tak mi v tom týdnu stačí běžet jenom jednou. K tomu ještě doma posiluju s činkami. Sice hodně vážím, ale těch deset kilometrů pod hodinu musím odběhnout!“

Podle čeho si vybíráte běžecké závody?

„Zatím jsem si vybíral takové ty větší, abych dostal tričko, medaili a něco na památku. Letos jsem už uběhl devět závodů a začalo mě to hrozně bavit. Mladí lidé mě na závodech tak povzbuzují, že mám kolikrát větší aplaus než vítěz."

Zbyl vám nějaký velký sportovní sen?

„Já bych chtěl v běhu ještě něco dokázat. Chtěl bych ještě podstatně zrychlit. Teď mi bude sedmdesát v březnu, tak už budu v další kategorii, budu to mít lepší. Chtěl bych udělat za hodinu deset kilometrů. A běhat půlmaratony, třeba v Olomouci, v Praze. Abych ho zaběhnul těsně nad dvě hodiny. Hlavně ale, aby bylo zdraví. Koncem roku jdu na kontrolu, tak doufám, že to bude dobré. Lékaři mi kdysi říkali: ‚Pane Špok, kdybyste nesportoval, tak byste to léčení nezvládl. Buďte rád, že vůbec žijete. Vy jste přežil dvakrát rakovinu.’“

Držíme palce! A co maraton, přemýšlíte o něm?

„To víte, že přemýšlím. Uvidíme.“

Plné znění rozhovoru naleznete v novém čísle tištěného Běhej.com, které vyjde 24. listopadu.