Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

TÉMA: Dá se držet stabilní výkonnost i ve veteránském věku?

TÉMA: Dá se držet stabilní výkonnost i ve veteránském věku?
foto: Martin Symon

Mirek Kratochvíl | 14.06.2017 | přečteno: 3530×

Na co se připravit, když se běžci život přehoupne do druhé poloviny? Má automaticky očekávat, že jeho fyzička začne klesat a to úměrně s věkem? Co jeho zážitky z běhání, musí se také vždy a za každých okolností zhoršovat, nebo se jen začnou měnit? S ohledem na to, že typickému čtenáři tohoto serveru a časopisu je něco kolem 35–40 let, asi si tyto otázky nekladu sám. Jaké jsou mé osobní zkušenosti?

Ke zhoršování dochází, ale možná se děje natolik nenápadně a plíživě, že ho každý nemusí na první pohled postřehnout. Zhoršování totiž neprobíhá rovnoměrně. Dá se říct, že běžecká výkonnost s věkem sestupuje po schodech. Po velmi křivolakých schodech, kde každý stupeň má jiné rozměry než stupně předchozí. Jsou období, kdy se dlouho neděje vůbec nic, co by naznačovalo pokles. Veterán si drží stálou a neměnnou výkonnost celé měsíce a někdy i celé sezóny, obvykle až do nějakého karambolu. Pak stačí drobné zaškobrtnutí, zranění nebo jakýkoli zdravotní problém. Po návratu, zvlášť je-li pauza dlouhá, se už málokdy podaří vrátit k původní výkonnosti.

A pak? Pak už jen čekáme, kdy přijde další schod. A protože i každý z ostatních stárnoucích běžců kráčí dolů po svém vlastním hrbolatém schodišti, bývá takové veteránské měření sil docela zajímavé a napínavé. To, že mě Jaromír pravidelně porážel předchozí tři roky, nemusí znamenat, že to tak bude napořád. Třeba se mi na pár měsíců podaří být rychlejší než on. Vše záleží na tom, kdo dřív dorazí k dalšímu sestupnému schůdku.

Kdysi dávno, když mě problematika veteránského poklesu výkonnosti ještě moc nemusela zajímat, jsem si v nějaké chytré knize přečetl informaci, že pokles vytrvalecké výkonnosti s věkem je daný ztrátou pružnosti chrupavek a vazů v oblasti hrudního koše. Ta prý má za následek snížení kapacity plic a následně i běžecké výkonnosti. Teď, když už můžu stárnutí pozorovat na vlastní kůži, zodpovědně prohlašuji, že uvedená teorie je naprosto mylná.

Daleko větší ztráty než v nějakých chrupavkách, se dějí ve veteránské hlavě. Kde pořád brát motivaci tvrdě trénovat, když výsledkem tréninkového úsilí už nebude zlepšování, ale jen nějaké stěží průměrné výkony? Na závody si nejedu zaběhnout osobák, ale zažívám euforii z toho, že to nebyl můj historicky nejhorší výkon. K tomu se připojí další okolnosti. Udržet si stabilní váhu taky není nic jednoduchého, protože metabolismus stárnoucího těla je čím dál úspornější, ale chuť k jídlu se neztrácí. A že občas bolí nohy i po zátěži, kterou jsem dřív zvládal levou zadní? Ze začátku to člověka trochu zaskočí, ale časem si zvykne.

Nalézt motivaci k dodržování nějakého komplikovaného tréninkového plánu? Střídat intervaly, tempovou vytrvalost a tempovou rychlost? Před během se pěkně rozehřát a pak rozcvičit? Střihnout si pár rovinek a navrch ještě běžeckou abecedu? Ne, tak k tomu už bych se nedonutil. Jsem rád, že se mi podaří pravidelně vybíhat k docela obyčejnému rovnoměrnému běhu v tempu, nad kterým bych ještě před pár lety ohrnoval nos. Mám velké štěstí v tom, že jsem zapadl do party podobně postižených běžců, kteří mému pobíhání dávají řád a ustálený rytmus. Kolikrát bych se sám nevyhrabal a hledal nějakou výmluvu, protože prší, je horko, jsem unavený z práce, škrábe mě v krku nebo už je pozdě a já zítra musím vstávat. Jenomže když víte, že nepřijít znamená zradit partu, tak se zkrátka sbalíte a vyběhnete za jakékoli teploty a jakéhokoli počasí.

Relativně pomalé zhoršování je asi také dáno tím, že člověk za ty roky pobíhání přece jen nasbíral nějaké zkušenosti. Přesvědčil se, že jeho srdce asi nemá žádnou skrytou vadu, když zatím nikdy nevysadilo ani při závodě a ani po doběhu. Na trati závodu si tedy bývám poměrně jistý, že to občas nebude úplně příjemné, sem tam to bude bolet, ale do cíle se nakonec nějak dostanu. A ta jistota pomáhá výkonu, i když trénink možná stál za starou bačkoru.

Co dalšího mi ještě pomohlo? Nízko nasazená laťka. Zatímco jiní borci za mlada běhali desítku pod pětatřicet, já jsem trávil čas na gauči a možná trochu pošetřil tělo, takže to zatím drží i s výhledem na blížící se šedesátku. A každý to neunese psychicky, když se z těch pětatřiceti najednou zhorší někam přes čtyřicet. To já, když jsem se ze čtyřiačtyřiceti zlepšoval někam ke čtyřicítce, ten svůj výkonnostní sešup zpátky na pětačtyřicítku nemusím brát tak tragicky. Takhle mizerně už jsem přece běhal, když jsem začínal. Není to pro mě žádná novinka, že jsem pomalá lemra.

No a poslední úhel pohledu? Jak stárneme, čas nám ubíhá mnohem rychleji než dřív. Když jsem se jako dítě těšil, že za týden budou prázdniny, jevil se ten týden jako malé nekonečno. Teď uteče týden, ani si toho nestačím všimnout. Přeneseme-li stejné časové měřítko do běhu, dřív jsem se po nějaké trase ploužil celých dvacet minut, zatímco dneska ji mám v pohodě za půlhodinku, tedy podle mých vnitřních hodin mnohem rychleji.

Takže se s chutí budu stále pomaleji ploužit po svých zaběhaných trasách, radovat se, že to zhoršení zase není tak hrozné a doufat, že nohy, hlava a ostatní orgány ještě nějakou dobu vydrží, protože až to běhání nepůjde vůbec, bude to zatraceně těžké…

Pozn.red.: Tématu výkonnosti ve veteránském věku a po delší pauze se budeme podrobněji věnovat v červencovém čísle tištěného Běhej.

Anketa

Líbí se vám slovo veterán pro označení běžců nad 40 let?

ano
 
84 hl.
ne
 
59 hl.
Celkem hlasovalo 143 uživatelů.

Komentáře (Celkem 9)

Nalezené položky: 10 První Předchozí | 1 | Další Poslední

mkratoch 14.06.2017 06:53:00

Na co se připravit, když se běžci život přehoupne do druhé poloviny? Má automaticky očekávat, že jeho fyzička začne klesat a to úměrně s věkem? Co jeho zážitky z běhání, musí se také vždy a za každých okolností zhoršovat, nebo se jen začnou měnit? S ohledem na to, že typickému čtenáři tohoto serveru a časopisu je něco kolem 35–40 let, asi si tyto otázky nekladu sám. Jaké jsou mé osobní zkušenosti?
Odkaz na článek

avatar

Prievidza, Slovensko

Celkem 11594,4 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:35 (2015)
půlmaraton: 1:27:42 (2016)
maraton: 3:01:35 (2016)

ttomino1980 muž 14.06.2017 10:12:22

pekny clanok od srdca, poucne info.. drzim palce! ( aj sebe nech ten pokles hlava prezije :-) )

Motto: "Keď prechádzate peklom, nezastavujte sa." - W. Churchill
avatar

Olomouc

10 km: 0:43:26 (2014)
půlmaraton: 1:34:00 (2014)
maraton: 3:21:05 (2013)

BlankaM. žena 14.06.2017 13:35:12

Skvěle napsané, autor mi mluví z duše :-)

Motto: If your dreams don't scare you they are not big enough
avatar

Celkem 8501,8 km
Minulý měsíc 110,5 km
10 km: 0:45:02 (2014)
půlmaraton: 1:41:12 (2014)
maraton: 3:56:52 (2012)

RoobertG muž 14.06.2017 15:56:49

Popsáno velmi dobře, zrovna jsem po delší době se zraněním byl na hraně jednoho „schůdku“. Pomohlo střídání i s jinými sporty, úprava stravování a změna stereotypu prostředí. Také občas obměna materiálu, nebo pomůcek je dobrou motivací. V podstatě však výkony už nejsou tak důležité, především jdu za zážitkem a uvolněním výsledky se dostavují časem, a jsou snad dobrým ukazatelem jaká je aktuální kondice. Důležitá je i dobrá regenerace po výkonu, zejména pravidlo nejít do další zátěže s předchozí únavou a bez nadšení. Snad nám to tak vydrží i nadále.

Motto: spěchej pomalu
avatar

Akad.25 muž 14.06.2017 19:18:06

Ano velmi zajimavě posouzení a individuální nastřel jednoho z našich veteránských řad,mezi které se řadím i ja..sice v mnohem bych mohl s autorem tohoto článku polemizovat či nesouhlasit,ale je to jeho zkušenost a pocity…nikdo svwe běžící roky nezastaví a naši chuť a motivaci k relativně přízemním vykonnost.cílum nam však nikdo nevezme a je jen v našich silách se s tím popasovat a mit i z dílčích vykonnost.uspěchu radost a věřit,že si svujk cíl-plan ,motiv či běžecke přání mužem splnit…muj retro běžecky navrat je systematicke 7lete běhani a citim se stale velmi dobře,citim,že se mohu vykonnostně ještě zlepšit a necítit se vlastně ani tak star hluboce ve veteranskem koridoru…tedy..ať se práší za kočarem..

Motto: Myslel jsem při běhu,že umírám..omyl,jen jiné vnímání nepříjemných pocitů... a tak jsem opět začal běhat..výhra!!
avatar

Brno

Celkem 22207 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:38:30 (2011)
půlmaraton: 1:23:40 (2007)
maraton: 2:55:30 (2011)

milan muž 14.06.2017 20:14:08

Autor mě mluví z duše. Ti co začali běhat systematicteji ve středním věku a navíc metodou pokus omyl jak je to zrovna bavilo pořad maji co objevovat a je pro mě hledání motivace mnohem snazší. Bývalí výkonnostní běžci jsou v mnoha ohledech ve složitější situaci.

>> Akad.25, 14. 06. 2017 19:18:06

I s ohledem na argumenty uvedené v článku se mě líbí tvoje trvalé nadšení pro absolvování velkých objemů i s ohledem na malou potřebu konfrontace na závodech.

avatar

Celkem 2905,31 km
Minulý měsíc 142 km
10 km: 0:47:35 (2013)
půlmaraton: 1:45:32 (2016)
maraton: 3:51:57 (2013)

tinaB žena 14.06.2017 20:53:02

>> milan, 14. 06. 2017 20:14:08

oba s autorem mi mluvíte z duše, já jsem ze svých vytrvaleckých výkonů nadšená permanentně, protože v mládí bych to nedala ani za nic. Nic na tom nemění můj dnešní ne úplně nejlepší výkon v Popůvkách. Na druhé straně jako bývalá sprinterka – hm, tak tam je to srovnání dost drsné ......

avatar

Celkem 16358 km
Minulý měsíc 108 km

kralicek muž 14.06.2017 21:07:48

Ano, je to tak. S věkem výkon nutně klesá, ale to samozřejmě nesmí být důvodem přestat běhat. Měli by si to hlavně uvědomit pořadatelé různých běhů (zvláště maratonů) a dát možnost veteránům závod vůbec dokončit. Konkrétně většinový šestihodinový maratonský limit řadu z nich od účasti předem odrazuje. I ti pořadatelé jednou zestárnou…

avatar

Brno

Celkem 19689 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:34:24 (2014)
půlmaraton: 1:17:52 (2016)

mulisak muž 14.06.2017 23:01:59

>> kralicek, 14. 06. 2017 21:07:48

S vekem casto klesa take soudnost a projevuje se snaha neprijmout nevyhnutelne nasledky stari. Telo nezna kilometry, ale cas straveny pri urcitem usili. Maraton v mladi za 3 hodiny tak odpovida treba pulmaratonu ve stari za stejnou dobu.

Motto: KISS (Keep it simple, stupid) in both running and programming
avatar

maraton: 3:07:35 (2008)

Jarda_x muž 18.06.2017 00:10:08

Pěkně napsáno. Ty schůdky, to znám. Občas se dá ještě na chvilku vyškrábat zpět na schod, ze kterého mě shodilo zranění nebo nemoc. „Naštěstí“ jsem v běžeckém životě na vysoké schodiště nevystoupil, tak mám výhodu, že nesletím z tolika moc schodů dolů. A k té anketní otázka pod článkem… Proč tam je zrovna 40? (Kdyby tam stála „50“, tak se zeptám proč tam je 50? :-) ) Pohled na to se s věkem posouvá. Vždy jsou pro ostatní veterány ti starší než jsou oni sami. Ale co, stejně je to jenom slovo.

Nalezené položky: 10 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.