Proč?

Bylo velmi komorní, a přitom velmi dynamické a veselé. Těch dvanáct lidí, včetně mě, které na něj dorazilo, byť se mnozí viděli poprvé, k sobě našli velmi rychle cestu. Už večer v Chaloupce, kde jsme večeřeli, se rozproudila zábava, jako by se sešli přátelé, kteří se mají velmi rádi a dlouho se neviděli. Nepoznalo se, kdo je „starý“ matador a kdo je „zajíc.“

Cestou na hotel nás ještě stačily poďobat padající kroupy. Ale ráno už nás budilo sluníčko, sice trošku studené, byly 4 stupně, ale věřili jsme, že přes den bude teplo.

Vyrazili jsme všichni po jedné trase, s tím, že méně zdatní se někde odpojí a ti běhavější si vyzkouší, zda je pro ně maraton dostupnou výzvou. Uběhli jsme pár metrů a přes cestu se nám valila voda. Taky cesta po nacucané louce nebyla nejlehčí. Rozhodli jsme se proto, že změníme trošku plán cesty a poběžíme po asfaltových cestách.

Běhavější skupinka uběhla těm méně běhavým. Vesele švitoříce se obě skupiny posouvaly vpřed. Zatímco běhavci ukrajovali i díky Zdeňkovi, který to tu měl proběhané, jeden kilometr za druhým, druhá skupinka se zatím vydala do Němec. Zabloudila. Pomocí lišejníků, mravenišť, polohy slunce na obloze, starousedlíků a rozcestníku na kolejích (vlevo České dráhy, vpravo Deutsche Bahn) – GPS totiž ne a ne s vybitou baterkou naskočit - se nakonec dostali zpět do Čech. Tam zjistili, že z plánovaných deseti kilometrů bude osmnáct, protože desítku již měli za sebou a osm je čekalo ještě zpět do Skalné.

Možná, že tady je ten zakopaný pes, proč ostatní nepřijeli, oni se bojí, že se někde ztratí. Mohu je ubezpečit, že téměř určitě. Ale v tom je právě to kouzlo nechtěného. Zatímco Buldok si léčil virózu tím, že odplavoval ze svého těla nebezpečné bakterie či bacily proudem vody v ubíhajícím potoce, Lenka statečně za přispění ostatních tlačila vypůjčené kolo přes pole a lesy. Nechtělo se jí běhat, protože si (bláhově) myslela, že nebude ostatním stačit. Dana s Ester a Tomášem zatím svorně mleli panty a divili se, kde že ztratili orientační smysl :). Jo, těžko něco hledat, když to nikdy nebylo. Tahle skupinka ale pojede jistě příště kamkoliv, protože si to bloudění královsky užila.

My běhavci jsme zatím hltali jeden kilometr za druhým a užívali si počínajícího jara. Shora na nás krákali havrani, z pole bučely krávy, občas nás prohnal nějaký místní ořech. Ve Františkových Lázních jsme pojedli skvělou čokoládovou bábovku, vypili teplý čaj, vše nám připravily na občerstvovačce Hanka, Nelinka a Jůlinka, Zdeňkovy ženy.

Po obědě jsme se prostřídali na masážích, vyhřáli se v sauně nebo ve „virpůlu“, ale hlavně poslechli a zhlédli skvělou prezentaci od adidasu, kterou si pro nás připravil Mirek Kamarád. Večer jsme pojedli ze skvělé vepřové kýty, kterou mi ještě v Chytrově daroval Vláďa Janda, s jahodami, ananasem, výbornými sýry a dalšími laskominami.

Beseda se odbývala spíše individuálně, než řízeně během celého víkendu. Nedělní běh na SOOS byl příjemným zakončením celého našeho pobytu. Proběhli jsme zase pár louží, jeden lom, viděli stádo kanců, naštěstí jen za plotem, vyzkoušeli běh po kolejích a trošku se vzdělali z mineralogie, botaniky či jiných přírodních věd.

Celým víkendem se neslo pár zajímavých otázek

Třeba zda je běhání v terénu, do kopce, z kopce, ve vodě či nějak podobně, k něčemu dobré? Nebo z jiného soudku. Je dobré se před dlouhým během naládovat všemi těmi laskominami, co nám připravili k snídani? Patřily k nim totiž: pět druhů sýrů, pět druhů klobás, míchaná vajíčka, vajíčka na tvrdo, slaninka, šunka, další rozličné salámky, jogurt, nebo müsli…

Je lepší si dát pivo s čistou hlavou, nebo černý ležák, kvasnicové pivo, nebo víno? Či snad dokonce jen džus a minerálku? Jak vidíte sami, otázky, samé otázky. Ještě že si na ně všichni dokázali odpovědět sami, jinak bychom tam ještě nyní seděli. Ale na druhou stranu je zase o čem se bavit příště :).

Tak nashle třeba v Hnánicích.