Jestliže tuto motivaci máte, projdete více či méně komplikovaným konkursem a máte velkou šanci užít si jednu z evropských destinací.

Pokud se jednou rozhodnete pro studium ve Španělsku, určitě vás potěší, že španělština je poměrně lehký jazyk. Ke zvládnutí studia ve španělštině stačí jeden nebo maximálně dva roky přípravy. Navíc většina univerzit nabízí poměrně slušné množství předmětů v angličtině. 

Valencie je třetí největší a zároveň nejmodernější město Španělska. Mísí se tu historie s moderním uměním a architekturou. Kromě historického centra je nejnavštěvovanějším místem Ciudad de las Artes y las Ciencias, tedy Město umění a věd. Komplex v sobě zahrnuje několik budov od architekta Santiaga Calatravy – Palau de les Arts – budovu opery, l’Hemisferic – Imax kino, El Museu de les Ciencies – muzeum věd a l’Oceanografic – největší akvárium v Evropě.

Zároveň je Valencie také městem sportu. Ve Španělsku je samozřejmě na prvním místě fotbal. Tady ve Valencii to nemůže být jinak. Místní se sice letos jen taktak zachránili v lize, ale o to větší radost měli ze zisku Španělského poháru. Tím ovšem místní sport nekončí­. Loňské léto se Valencie stala dějištěm America’s Cupu. Nejprestižnější závod jachet přinesl do města ohromné investice a zároveň přilákal pozornost celého světa. Aby si tu pozornost Valencie udržela, velká cena Evropy Formule 1 se letos v srpnu pojede právě zde. Největšími hvězdami tenisového turnaje Valencia Open série ATP letos byli Marat Safin a místní rodák David Ferrer. Všichni běžci také určitě ještě mají v paměti halové mistrovství světa v atletice. Protože tenhle článek má být o běhání, nebudu se tady dál rozepisovat o Valencii, i když bych rád, protože mě opravdu nadchla, ale půjdeme rovnou k věci. Takže jak se běhá ve Valencii?

Pro běžce jsou zde přichystány ideální podmínky. Asi největší výhodou je místní podnebí. Říká se, že je tu kolem 300 slunečných dní ročně. Období, kdy prší, jsou víceméně jen měsíce říjen a duben. V tomhle směru je letošní rok výjimkou. Zatímco v dubnu bylo poměrně sucho, květen propršel celý. 60letá paní ze sousedního bytu tvrdí, že takhle deštivé počasí tu nebylo přes 20 let. Když začnete vybírat vhodnou běžeckou trasu, první co v přímořské lokalitě napadne asi každého, je vyrazit na pláž. Z nabízených možností je pro běžce nejvhodnější severní cesta spojující dvě pláže: Playa de Malvarosa a Playa de Cabañal. Podél pláže vede poměrně široká 2,5 km dlouhá promenáda, po které se dá pohodlně běhat. A jestliže vám nevadí písek, nemusíte se omezovat a můžete si přidat dalších 2,5 km až k Port Saplaya, malebné vesničce na sever od Valencie.

Pokud se rozhodnete pro běhání na pláži, pak rozhodně ne v neděli přes den. Španělé milují pravidelné nedělní procházky po pláži a promenáda je od 10. hodiny ráno až do 19. hodiny večerní úplně plná, tedy za alespoň trochu slušného počasí. Pláž byla mojí první a na dlouhou dobu jedinou běžeckou tratí.

Další možností, kam vyrazit, jsou samozřejmě parky. Parků a zeleně je zde plno, ale na běhání je nejpřívětivější park Turia. Turia bylo jméno řeky, která protékala městem, ale po katastrofické povodni roku 1957 se místní rozhodli přesunout koryto řeky na jih. Tím vznikl více než osmikilometrový unikátní park, který protíná celé město. Turia je rozdělena do několika částí. Každou projektoval jiný architekt. Cy­klostezka procházející všemi částmi je ideálním místem pro běžce. Kromě množství zeleně potkáte na trase nespočet fontán a jen o něco méně sportovišť snad pro všechny sporty, na které si zrovna vzpomenete.

Jakmile vyrazíte ven, potkáte poměrně dost běžců. Většina z nich jsou místní Španělé, kteří to s aktivitou moc nepřehánějí a běhají opravdu pro radost. Španělé mají jiný životní rytmus než my ve střední Evropě. Obědvají okolo třetí hodiny a pravidelná siesta končí až v pět. Nejvíce běžců potkáte okolo šesté nebo sedmé večer. Ve Valencii žije také poměrně dost cizinců a ani ti se v běžecké populaci neztratí.

Já jsem zpočátku chodil běhat sám zhruba třikrát týdně. První pravidelná trasa vedla od mého bytu – kousek od přístavu – do půlky pláže. Celkem tedy 5 km, které jsem běhal lehce pod 30 minut. Někteří moji spolubydlící, E­rasmus studenti z Francie, se se mnou párkrát proběhli a tím jejich běžecké aktivity skončily. Trasu jsem později změnil na 8 km za 40 minut. Do té doby jsem běhal celou pláž po písku, ale s přechodem na osmikilometrovou trasu jsem začal mít problémy s levým kolenem. Přešel jsem tedy na rytmus 8 km jen jednou týdně a k tomu třikrát 5 km.

Změna nastala s novým spolubydlícím. V lednu se k nám nastěhoval Moritz. Němec, který dokončoval praktika v jedné nemocnici na severu Valencie. Spolu jsme začali vybíhat častěji. I on měl problémy, když jsme běhali celých 8 km po písku, takže jsme změnili taktiku a většinou běželi 4 km po promenádě a 4 km zpět po pláži. Problém s běháním na pláži je nejen v tom, že písek je až moc měkký, ale navíc, pokud běžíte přímo podél moře, na sešikmené ploše jedna noha dostává výrazně víc zabrat než druhá. Později jsme na písek zapomněli úplně a začali běhat už jen po stezkách.

Začali jsme také objevovat Turii. Postupně jsme si vytvořili trasy 8 a 10 km po pláži a 13 km v Turii. Chodili jsme pravidelně pětkrát týdně. V tomhle nám pomáhala Moritzova německá morálka. Jednou 13 km, dvakrát 8 km a dvakrát 10 km. Těsně předtím, než odjel zpět do Německa, jsme vyzkoušeli běh až na konec Turie. Z našeho bytu to bylo 15 km, na které jsme potřebovali 37 minut na cestu tam a 38 minut zpět. Celkově tedy 1h 15 minut na 15 kilometrů.

Nezapomenutelný rok ve Valencii končí. Moritz odjel minulý týden, mně tady kromě zbylých zkoušek ve škole čeká ještě 14 dní volna. Pokud kdokoliv z Vás uvažuje o tom, že by strávil rok v cizině, Valencie je určitě dobrá volba.