Při letošní dovolené jsme byli rozhodnuti naplnit ty z loňských plánů, které jsme pro nedostatek času nezvládli, takže jsme vyrazili do Itálie do pohoří Monte Rosa s hlavním cílem zdolat tu nějakou čtyřtisícovku, nejlépe Punta Gnifetti s nejvýše položenou stavbou Evropy – refugio Regina Margherita (ve výšce 4554 m n.m.). Na poslední chvíli jsme posunuli termín dovolené o týden dopředu, a tím se otevřela ještě další lákavá možnost zastavit se na zpáteční cestě v St. Michael im Lungau asi 100 km jižně od Salzburku a zaběhnout si tu 15. srpna půlmaraton – Samsonman Laufmarathon.

Běh jsme během dovolené sice moc netrénovali, ale kromě kola jsme toho taky dost nachodili po horách s poměrně značným převýšením, takže jsme se na závod opravdu těšili. Počasí bylo celých 14 dní přímo výstavní, trasa Samsonmana vede po cyklistické stezce v údolí řeky Mur, převýšení téměř žádné, okolní příroda je nádherná, pořád je na co se koukat, prostě paráda.

Do St. Michael jsme dorazili s jednodenním předstihem, přípravu jsme rozhodně nepodcenili. Startovní čísla jsme si vyzvedli v místním infocentru, kde se nám dostalo podrobných informací o všem, co se závodu týkalo. Celou trasu závodu jsme si nejdříve odpoledne projeli na kole a v podvečer jsme si zaběhli 10 km, také po trase závodu. Čekali jsme s výběhem na podvečer, protože stejně jako všechny předchozí dny slunce pražilo a teplota rozhodně přesahovala hodnoty optimální pro běh. Když jsem povzdechla: "Teda, fakt nevím, proč je zítra start až ve dvě, to se během závodu upečeme,“ bylo to ode mne hodně naivní, ba až zpozdilé. Měla jsem si uvědomit, co letos víme všichni, a to, že bohové (asi nejen běhu) musí být šílení.

V noci na pátek začalo pršet. Lilo jako z konve. Celou noc až do asi osmi hodin ráno. Děsné mokro všude. To ty úseky na polních cestách budou vypadat… Ale pak se to roztrhalo, zaradovali jsme se a šli jsme zjistit, kde je v St. Michael koupaliště, že po závodě vyplaveme únavu. Je tam, krásné, úplně nahoře na kopci nad městečkem. Po návratu do kempu začalo znovu pršet, zatáhlo se tak, že bylo jasné, že to hned tak nepřejde. Nepřešlo.

Startovali jsme do hustého a vytrvalého deště. Ve 14:00 maratonci, ve 14:03 běžci na 10 km a ve 14:06 půlmaratonci. Začátek běhu ve městě byl asi 500 m mírně z kopce a pak už jsme se napojili na cyklostezku podél řeky Mur. Při běhu po polní cestě jsem se zpočátku snažila vyhýbat největšímu blátu a nejhlubším kalužím, ale když jsem nakopla kravinec, pochopila jsem, že je to zbytečné zdržování. Snad aspoň ten déšť trochu přejde, třeba aspoň bude pršet trochu míň…

Začala bouřka, práskalo nám to přímo nad hlavou. Měla jsem pocit, že běžím pod naplno puštěnou sprchou. Ale proč z té sprchy teče tak ledová voda, to by tam nemohli namíchat aspoň vlažnou!? Pozdě si nadávám, že jsem se rozhodla běžet jen v tričku. Je mi děsná zima, ale už se blíží otočka. Teď už to bude lepší, už budeme za půlkou, už to bude ubývat.

Celou dobu běžíme s Mirkem spolu a já netrpělivě čekám na každé pípnutí jeho Polaru, signalizující další zdolaný kilometr. Mám sice na ruce SportBand, ale pro vodu hrnoucí se mi přes oči a pro vlastní krátkozrakost a bouřkové příšeří na něm nic nevidím. Znáte ten vtip o rozdílu mezi optimistou a pesimistou? Přesně tak to bylo tady. Pokud si někdo myslel, že horší už to být nemůže, byl na omylu.

Za otočkou v Unternbergu začal foukat hnusný, studený, pichlavý protivítr, který na volném prostranství výrazně zpomaloval naše snažení a ještě víc ochlazoval naše promrzlé končetiny. Mezi 13. a 14. km jsem dospěla k zásadnímu rozhodnutí: "Jestli to mám vydržet a přežít ve zdraví, musí to trvat co nejkratší dobu. Musím zrychlit, nebo tu někde vypustím duši.“

Přede mnou běžely svorně vedle sebe dvě spoluběžkyně, měly náskok asi 50 m, tak ty jsem si vytyčila jako první cíl: „Ty dám, aspoň bude lepší umístění.“ Podařilo se, občas kontroluji ohlédnutím dozadu, jestli se mi nepřibližují, ale postupně se ztrácejí někde vzadu. Pak mě předběhli dva maratonci, ty chudáky čeká ještě 2. kolo, ale rozhodla jsem se nepustit je z dohledu – to se mi taky dařilo. Kilometry jen odhaduji, Mirek zůstal taky někde vzadu, chybí mi jeho hlášky tempa, ale díky včerejšku mám docela slušný přehled o tom, co mě čeká a jak daleko je to do cíle. Ani nemám čas a ani chuť kochat se výhledem na krásný hrad Moosham ve svahu nad Murem. A to jsem si včera říkala: "Tak, až zítra poběžíme pod hradem, už to bude jen kousek.“

Poslední občerstvovačka pět kilometrů před cílem, tak tady už jsme včera pobíhali. Kousek před ní do sebe soukám zbytek gelu, ten zapíjím v běhu ionťákem, jen se nezastavit, nemusela bych se už rozběhnout. Leje tak důkladně, že už se mi z boty smyly i poslední zbytky toho kravince, ale nevím, jestli je to zas až taková výhoda. Jestli něco vím jistě, tak teda to, že na koupališti nic vyplavávat nebudu. Mostek přes Mur, poslední úsek po polňačce, (pozor na ten kravinec), přeběh hlavní silnice, policie poctivě zastavuje provoz pro každého jednotlivého běžce a už vbíhám do městečka.

Který sadista přišel na to, že start a cíl bude uprostřed města v kopci!? Mám chuť zpomalit a přejít do chůze, ale přece neudělám Tragédům mezinárodní ostudu! A tak když ještě diváci před cílem začnou povzbuzovat, vydoluji poslední zbytky sil a ještě trochu zrychluji. Cílem probíhám v čase 1:53:08 a jsem opravdu ráda, že to mám za sebou.

Na krk mi věší medaili, fasuji občerstvení (nealkopivo Erdinger, energetické tablety, ovoce, müsli tyčinky), začínám se neovladatelně třást zimou, zuby mi cvakají o sebe tak, že se diváci v cíli zvědavě ohlížejí. A tak nejkratší cestou mířím do kempu a pod horkou sprchu. Cestou potkávám Mirka, který právě dobíhá do cíle, taky to stihl pod 2 hodiny, přestože ho trápila noha.

Sprchujeme se tak dlouho, že málem zmeškáme vyhlášení výsledků, které pro desítku a půlmaraton začíná v pět hodin. Chvilku po zahájení vyhlašování probíhá cílem první maratonec a po něm postupně ještě několik dalších, dokonce i první žena. Dostává se jim zasloužených ovací od všech přihlížejících.

Jak tak poslouchám časy, které v jednotlivých kategoriích stačí na "bednu“, začínám si myslet, že by se na mě mohlo taky dostat – pořadatelé velkoryse a spravedlivě vyhlásili kategorie pro muže i ženy pěkně po 10 letech. A opravdu, v kategorii ženy 50 – 60 jsem na 2. místě a dostávám krásný, velký pohár.

Za počasí pořadatelé nemůžou, to bylo to jediné, co na Samsonmanovi fakt nevyšlo. Jinak organizace byla perfektní, všechno klapalo. Čas byl měřen čipy, občerstvení na trati bylo každých 5 km, pití (voda, ionťák, cola), ovoce (banány, jablka, pomeranče), müsli tyčinky. V propozicích sice psali, že kilometry budou značené, ale nebyly – to mi trochu vadilo v závěru závodu.

Každý závodník dostal celkem pěkné bavlněné tričko s vyšitým decentním nápisem Samsonman.at, kšiltovku z kvalitního materiálu, v cíli medaili a občerstvení.

Ocenila jsem, že kategorie byly pro muže i ženy stejně po 10 letech a nikdo neřešil, kolik je v kategorii účastníků. A ve všech kategoriích všech tří závodů dostali první tři poháry.

Půlmaratonu se zúčastnilo celkem 78 běžců (19 žen), maratonu 34 běžců (7 žen) a běhu na 10 km (Jedermanns-Lauf) 63 běžců (18 žen). Je pravděpodobné, že v případě lepšího počasí by účastníků bylo o něco více. Účast byla mezinárodní, kromě Rakušanů tu byli Němci, Italové, Švýcaři, několik Rumunů a Holanďanů, jeden Polák, jeden Belgičan, jeden Slovák a my dva Češi.

Po návratu domů v sobotu večer jsme honem hledali na internetu výsledky a byli jsme zklamaní, že tam ještě nejsou. Byly tam v úterý dopoledne, nejen souhrnná tabulka, ale i povedený diplom pro každého běžce a podrobná analýza výsledků v několika grafech. Okamžitě jsme odpustili, že to chvíli trvalo. O den později byly na internetu i fotky, a když jsme se tam našli, byla naše spokojenost úplná.

Podrobné informace najdete na www.samsonman.at, příští rok se závod běží v sobotu 22. 8. 2009. Závod rozhodně můžeme doporučit. V St. Michael nebo okolí není problém najít ubytování, kromě kempu je tu řada penzionů. V okolí se dá strávit i více dní velice příjemně třeba právě na cyklostezkách nebo pěšími túrami po okolních horách – jet sem jen „na otočku“ na závod by asi přece jen nestálo za to.

Výsledky závodu

Web závodu

Fotogalerie ze závodu