Jih Francie je vnímaný především jako rekreační oblast, cíl letních gurmánských výprav podnikaných hromadnými nájezdy obyvatel studeného severu, nebo coby destinace pro nenapravitelné romantiky. To vše je částečně pravda. Nicméně slunná Provence má co nabídnout i v mnoha dalších směrech. Počínaje nepřeberným množstvím památek a konče sportovními příležitostmi.

Obzvlášť prudký rozmach v této oblasti zaznamenal v poslední době především golf. Zatímco ještě před několika desetiletími se kvalitnější hřiště soustřeďovala v Provence především do oblasti luxusních letovisek Côte d'Azur, dnes je jich v regionu několik desítek.

Neméně překotný rozvoj doznala na jihu země Galského kohouta i cykloturistika. To se týká především míst bohatých na památky, jakými jsou vinařské oblasti v okolí Vaison la Romaine, nebo ty ležící směrem k sousednímu regionu Languedoc – Roussillon.

Na druhou stranu enormní příliv turistů, velké dopravní zatížení a relativně vysoké ceny příliš nevytvářejí předpoklady pro to, aby se právě Provence stala rájem běžců. Ovšem jen na první pohled. Ve skutečnosti je opak pravdou.

Optimální pro návštěvu této části Francie je ale období mimo turistickou sezónu. Nejlépe počátkem podzimu. Z hlediska průměrných teplot je září stále ještě vhodné ke koupání v moři, ale zároveň se teploty již snižují do běžecky přijatelných rozmezí. Nevýhodou je pouze mistral. Tedy vítr, který v této době začíná vát a jemuž je radno se vyhnout. Je skutečně ostrý, často s sebou nese písek a běh v něm je sice možný, ale bude připomínat spíše projev masochismu než sportovní požitek. Jeho poryvy se však počátkem září omezují na rozmezí jednoho, maximálně dvou dnů.

Pro září mluví i několik dalších faktů. Ty první dostatečně popsal ve své knize Putování za sluncem už Miroslav Horníček a je zbytečné je opakovat. Provence je prostě nejkrásnější na podzim. Tečka. Další výhodou pro běžce je ale především skutečnost, že z oblasti jakoby mávnutím kouzelného proutku ze dne na den zmizí na 90% turistů. V důsledku toho prudce poklesne nejen objem silničního provozu, ale také ceny za ubytování a další služby.

Přesto by si běžec měl na zdejší řidiče dávat velký pozor. Obvykle nepatří k těm nejlepším a jezdí v duchu jižního temperamentu. Na druhou stranu je ale fakt, že se k běžcům nebo cyklistům snaží chovat lépe než většina řidičů u nás. Je dobré ale počítat s tím, že ve Francii se jezdí všude, a auto tak v Provence potkáte i tam, kde byste ho nečekali. Včetně gotické uličky, kde v rychlosti 50 km v hodině dře zrcátky zdi domů, nebo horské stezky.

Druhým nepřítelem běžce je soukromé vlastnictví. Velké množství cest nese označení Voie Privée, tedy soukromá cesta. Obvykle nemusí být s během po takové cestě větší problém, nicméně je vždy lepší toto označení respektovat a podobným místům se spíše vyhnout.

Jinak je ale možností jak a kde běhat v Provence nepřeberné množství. Vynechám rovnou městské varianty typu pět kilometrů po promenádě v Nice, protože výfukové zplodiny lze dýchat i v Praze, a ještě ke všemu levněji.

První, co se ale v přímořském regionu doslova nabízí, je běh na pláži. Provence v tomto směru není zrovna ideálním místem, protože většina pláží v oblasti je spíše kamenitá a ty písčité jsou obvykle krátké. Výjimkou je nejzápadnější cíp regionu, oblast Camargue. Tu zakončuje malá rybářská vesnička Le Grau de Roi, která se během let rozrostla do velkého turistického resortu.

Pláže v Le Grau du Roi jsou pro běh jako stvořené.  Jemný písek je každé ráno srovnán traktorem s radlicí, takže nehrozí různé výrony ve výkopech dětských stavitelů. Navíc pobřeží zde klesá jen velmi zvolna a tak lze běhat i ve vodě. Samozřejmě s odpovídající obuví, protože jinak se seznámíte se slávkou nebo ústřicí nejprve ve svém chodidle a teprve následně na talíři.

Oblast Camargue, známá především svými slanisky, hejny plameňáků a stády zdivočelých koní, je pro běžce zajímavá také velkým množství stezek podél zdejších kanálů. Využívají je především cyklisté a běžec zde působí lehce jako exot. Ale jde o nenáročné tratě s minimálním převýšením, které navíc vedou i kolem zajímavých přírodních nebo historických památek. Například přímo z Le Grau du Roi lze po jedné z těchto stezek doběhnout do sousedního opevněného středověkého městečka Aigues Mortes, které rozhodně stojí za vidění.

Ti, kdo přesto pojedou do některého z proslulých letovisek Côte d'Azur, měli by kvůli běhu zamířit spíše mimo města. Například jen několik kilometrů od Saint Tropez lze najít velmi zajímavé crossové terény. Stačí třeba zvolit výběh z Grimaud po silnici Chemin de la Rascas a následně odbočit na některé z vedlejších cest. Zdejší terén se sice vyznačuje velkým převýšením a vysokou náročností na fyzickou kondici, ale odměnou jsou nádherné výhledy na Golf de Saint Tropez i pohledy do míst, kam se běžný turista nikdy nedostane.

Milovník vína naopak zamíří do středu Provence. Tamní známé vinařské oblasti začínají v podstatě již od údolí řeky Le Rhône nedaleko Marseilles a táhnou se daleko na sever k alpským hřebenům. Protože prašné cesty v národním parku Camargues jsme již zmiňovali, přesuneme se o něco severněji. Přesněji řečeno ke skalnímu městu Les Baux de Provence. Běh zdejšími soutěskami a výstupy na vrcholy skalnatého terénu s úžasnými pohledy do krajiny jsou něčím, co rozhodně za ten zážitek stojí. A když už budete mít zdejší prašné středomořské krajiny tak akorát dost, poskytne Vám útočiště třeba některý z okolních vinařských sklepů vytesaný do skal. Skrývají se v nich neuvěřitelné poklady…

Pokud od crossu zamíříme zpět k disciplínám stravitelným i pro běžce rekreačnějšího druhu, rozhodně bychom neměli opominout návštěvu okolí starého římského městečka Vaison la Romaine. To je samotnými obyvateli Provence považováno za jeden z nejkrásnějších koutů regionu.

Proč Francouzi milují tuto oblast? Není v tom jen zdejší víno a množství římských památek, kterým dominuje divadlo v Orange, ale hlavně je to kvůli krásné krajině. Ta zahrnuje lehce zvlněné terény, ze kterých například nad Gigondas vystupují středně těžké terény s množstvím udržovaných cest kolem Dentelles de Montmirail až po alpské vrcholy korunované zdejším velikánem, horou Mont Ventoux. Na tu lze vyběhnout jak po silnici, tak po horských stezkách, nicméně s ohledem na zdejší silniční provoz lze doporučit spíše vedlejší stezky. A také pořádné oblečení, protože rozdíl teplot mezi úpatím hory a vrcholem je zcela běžně větší než deset stupňů.

Tolik alespoň letmý pohled na některé ze zajímavých běžeckých terénů v Provence. Podobných a neméně krásných míst zde najdete tisíce a je jen na každém, co chce spatřit. A konec konců je i jedno, zda z auta, na kole, či po vlastních nohou. Pokud ale zvolíte tu poslední variantu, nejen že uvidíte tento nádherný kout Francie ze zcela jiné perspektivy, ale také ho ucítíte.

Vladislav Podracký
Autor je korespondentem německého deníku Freie Presse v České republice