Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

PRAŽSKÝ PŮLMARATON: Tréninkový poločas

PRAŽSKÝ PŮLMARATON: Tréninkový poločas
foto: Leona Macháňová

Leona Macháňová | 23.02.2009 | přečteno: 10165×

Pět týdnů intenzivní přípravy na půlmaraton je za mnou. Současný stav mysli – to nemůže vyjít. Trénuji sice dle plánu a dodržuji předepsané dávky, ale přijde mi, že jsem pořád na jednom místě. Možná za to mohou ztížené podmínky v podobě namrzlých chodníků, závějí, vánic, tří oparů a rýmy. Cítím se prostě hodně unaveně a sklesle. Kde jsou sakra endorfiny?!

Problém může být v jídle. Od útlého dětství jsem měla problémy s jídlem, prakticky nic mi nechutnalo, jedla jsem snad jen kuře, řízek a lentilky. Časem jsem se lehce srovnala, ale dodnes nepřikládám jídlu žádnou důležitost. Hodně jsem svůj přístup vylepšila před 11 lety kdy jsem začala chodit do posilovny. Tenkrát jsem se prostě musela naučit jíst.

Při první lekci jsme seděli s mým trenérem a povídali si o jídle. Začal otázkou: Tak co jste dnes snědla? A já pyšně odvětila že tatranku, 4 rajská a balkánský sýr. Myslela jsem, že mě pochválí za malé množství, které mělo dle mého názoru vést k úbytku několika přebytečných kil, ale místo toho přišel údiv a poznámka, že jím málo. Musela jsem se naučit jíst víc a jíst jinak, zařadit müsli, tvarohy, zeleninu, ryby, rýžové chlebíčky a podobné zdravé věci, a také víc pít. Zpočátku jsem k jídelníčku přistupovala s nevolí a nechutí, ale pak mi to zachutnalo a dnes mi na něm nepřijde nic divného. Škoda, že s přibývajícími roky a s naordinovanými léky je mému tělu úplně jedno co jím a kdy jím a jak jím a svévolně si ukládá tuky dle libosti.

No ale abych se vrátila na začátek – díky rýmě jsem se dostala s jídlem do mínusu, nic mi nechutná a jíst se mi nechce. Po večerním tréninku si dám banán a kafe, po dlouhém dva banány a nějakou tyčinku. K obědu jím většinou rýži s tuňákem, nebo brambory a cottage, svačiny nestíhám. Jen snídaně nešidím, asi proto, že ráno mám fakt hlad. Dávám si müsli s jogurtem, obložené celozrnné pečivo nebo vaničku tvarohu. Je jasné, že se musím vzchopit a jíst víc. Zkusím si zajít  na něco nezdravého, ale přitom úžasného, třeba na stripsy nebo na twistra, abych se nastartovala.

Čím se naopak můžu pochlubit, je poslední dlouhý výběh. Vlastně se dá říct, že to byl takový jiný trénink. Minulý víkend jsem strávila u přátel na severní Moravě, ale ani na návštěvě jsem se nechtěla o tréninky připravit. Krátký běh jsem si zaběhla na místním ovále. Že je to ovál vím jistě jen podle tvaru, jinak to byla prostě jen plocha pokrytá sněhem. Po půlhodině běhu ani nebyly vidět mé první stopy, tak moc foukalo a sněžilo. Dokonce mi ani nevadilo, že běhám kolem trénujících fotbalistů.

V sobotu jsem si řekla, že běh oželím. Sněhu bylo mraky a stále ho přibývalo. Naštěstí pro mě jsme šli na výlet na Palkovické hůrky. Z bodu A, čili z parkoviště u motorestu U Hrocha, do bodu B, čili do restaurace na kopci, byla cesta ani ne tak dlouhá jako zasněžená a tudíž namáhavá. Jako trénovaný jedinec jsem se sama postavila do čela výpravy a bez řečí a zastávek hodinu pochodovala. Pěkně pravidelně, s klidným dechem a tepem (škoda, že sporttester zůstal doma). Nahoře jsem se odměnila svíčkovou, drůbežím vývarem a malým pivem (no jo, občas něco sním) a šlo se zase dolů.

Zpočátku katastrofa. Nohy jsem měla po odpočinku a jídle těžké, bořila jsem se a jen s námahou postupovala vpřed. Přestože cesta měla logicky vést z kopce, přišlo mi, že jdu spíš po rovině nebo nedej bože opět stoupám. Pak jsem tak nějak od radosti nad okolní krásou popoběhla. To mám teď pořád. Jsem někde venku, nebo stačí i jen ubíhající krajina za oknem auta či vlaku, a hned si říkám: Tady by se běželo… A jak jsem popoběhla zjistila jsem, že se tolik nebořím. Další rozhodnutí se tedy nabídlo samo: zpět poběžím.

Na nohách jsem měla něco jako důchodky (pro mladší ročníky – nízké kozačky s plochou podrážkou), na sobě těžkou zimní bundu a pod ní další tři vrstvy oblečení, prostě na běh absolutně nevybavená a nepřipravená, ale i přes to se mi běželo krásně. Nemám ponětí, kolik to bylo metrů či kilometrů, myslím, že to ani není tak důležité. Pro mě bylo důležité, že jsem celou  trasu zpět uběhla v pohodě. Ať to bylo kolik chce, byl to zážitek. Naprostá euforie z toho, za jak moc ztížených podmínek jsem schopná běžet a jak dlouho.

Komentáře (Celkem 4)

Nalezené položky: 5 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Nymburk

Celkem 2830 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:41:42 (2009)
půlmaraton: 1:35:37 (2009)
maraton: 3:47:55 (2008)

dan67 muž 23.02.2009 12:54:49

Kde jsou sakra endorfiny?!
Ve dvou posledních větách.
 :-)

Motto: http://dan1967.blogspot.com/
avatar

Praha

Celkem 259 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:57:20 (2009)
půlmaraton: 2:11:05 (2010)
maraton: 4:59:05 (2010)

pulec žena 23.02.2009 13:27:22

Máš pravdui, tam jich bylo very hodně, úplný balzám pro mé skleslé a nastydlé já. Budu si to muset častěji připomínat.

avatar

Co se nevzdává muž 23.02.2009 19:44:06

Ahoj, no jo, u Frýdku je teď snihu dost.
Moje příprava jde taky pomalu, ale nevadí mi to. Běhám jen na „suchém“ (na asfaltu beze sněhu), takže teď spíš na rotopedu v posilovně, no a zítra u nás v UH už snad budou cyklostezky odtáté, tak na to zas najedu. V sobotu Rohálovská desítka jako poloviční test (dojeď, moc krásný závod) a pak si aspoň jednou nebo dvakrát zkusím do PIMu dát i tu „půlku“ (21 km). A s tím jídlem mám opačný problém – jím vše a kdyby to šlo, tak stále. Nejraději mám máslové zákusky, ale ježto mi dalo rok práce shodit 10 kg, odměňuji se jen po zhruba měsíci svou dávkou – to po běhu sním třeba 5–7 zákusků. Vím, je to zvrhlé, ale jiné závislosti nemám.
Přeji ti hodně trpělivosti, klidu a hlavně radosti z běhání.
 ID

avatar

Praha

Celkem 259 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:57:20 (2009)
půlmaraton: 2:11:05 (2010)
maraton: 4:59:05 (2010)

pulec žena 24.02.2009 15:22:33

>> Co se nevzdává, 23. 2. 2009 19:44:06

5–7 zákusků? No tedy! To kdybych snědla já, tak ztratím status Těžké běžkyně a rázem se ocitnu v kategorii Ultratěžké :o) Ze sladkého jím teď jen Milchschnitt čili Kinder mléčný řez.
Tak ať Ti to běhá
 L.

administrator 03.04.2010 13:32:46

Pět týdnů intenzivní přípravy na půlmaraton je za mnou. Současný stav mysli – to nemůže vyjít. Trénuji sice dle plánu a dodržuji předepsané dávky, ale přijde mi, že jsem pořád na jednom místě. Možná za to mohou ztížené podmínky v podobě namrzlých chodníků, závějí, vánic, tří oparů a rýmy. Cítím se prostě hodně unaveně a sklesle. Kde jsou sakra endorfiny?!


Odkaz na článek
Nalezené položky: 5 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.