Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Pražský půlmaraton: Jak jsem agitovala

Pražský půlmaraton: Jak jsem agitovala
foto: Leona Macháňová

Leona Macháňová | 23.03.2009 | přečteno: 8653×

Prapůvod mého běhání dnes zná kdejaká teta z Horní Dolní – astma, krize… No však víme. Že jsem si běh zamilovala, také ví všichni. Ale jak to, že letos nakonec běžím půlmaraton? To už tolik lidí neví. A tak vám ten příběh svěřím.


Jakmile jsem se odpoutala od první zadýchaných metrů a dostala jsem se do závratných deseti kilometrů, bylo mi jasné, že musí přijít něco velkého a že jestli na něco mám, tak je to trať 21 km. Zajímavé je, že jsem si to myslela loni, ale ne teď. Věděla jsem, že kliknout a přihlásit se bude jen otázkou času, ale potřebovala jsem nějaký impuls.

Jednou na podzim, na nějaké oslavě, jsem opět začala zaníceně hovořit o krásách běhu a lanařit všechny své ovíněné kolegy do nějaké akce. V růžových barvách jsem jim vykreslila, jaká by to byla úžasná věc zúčastnit se na Pražském půlmaratonu firemní štafety, že bychom si každý zaběhli 5 km, já bych se fakt úplně dobrovolně ujala role kapitána a zaběhla 6. A co by bylo úplně nejlepší, že bychom mohli vyzvat celou firmu, aby se mohlo přihlásit daleko víc lidí, a že bychom si zasoutěžili i mezi sebou.

Plamenně jsem hovořila a hovořila, až jsem dva lidi donutila mi to odkývat. Na firemní net jsem pak dala výzvu a čekala, co bude. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a za krátkou dobu vznikly 2 štafety. Ba co víc – přihlásilo se osm lidí a já najednou byla jaksi plonková. Samozřejmě, že plonkový měl být ten, kdo se přihlásil poslední, ale já byla ráda. S lehkým srdcem jsem opustila družstva štafet a rychle se přihlásila sólo na půlmaraton.

Řízením osudu se v lednu začaly na behej.com objevovat mé články a já dostávala spousty SMS i mailů od svých kamarádek a známých, že když čtou, jak o běhu pěkně píšu, že mají chuť jít běhat také. Žádná jiná pochvala mě ale nepotěšila víc, než když dvě z mých kamarádek opravdu běhat začaly. Jednu z nich jsem dokonce přemluvila, aby si se mnou na podzim zaběhla závod na 5 km. Chtěla jsem, aby u běhu vydržela, a nic nedonutí člověka držet se zvolené cesty, než vědomí, že má nějaký cíl. K mé velké radosti se o běh začala zajímat i má dcera, což beru jako bonus mé agitace.

V sobotu 28.3. se nás tak z jedné firmy postaví na start celkem devět. Sezvali jsme i ostatní z firmy, aby nám fandili a přitom si prohlédli Prahu. Večer pak jdeme všichni společně oslavovat svá vítězství do naší oblíbené hospůdky, kde pečou báječného krocana. Ať to dopadneme jakkoliv, časy nebudou důležité. (A psssst, tajemství – až budou v té euforii, tak je ještě budu lanařit na maratonskou štafetu :o)

Ale abych nezapomněla referovat o své přípravě. Noha se celkem zmátožila, ale přestože nebolí, je trochu nateklá v kotníku. Skoro týden jsem jí nechala v klidu, ale na dlouhý výběh jsem se vydala – 120 minut šetrného a hodně pomalého běhu v lese mě opět přivedlo do stavu blaženosti nad tím, že mi to jde a že kdyby nejhůř, tak tím pomalým a šetrným během můžu uběhnout celý závod.

V pondělí jsem si pak přečetla vaše komentáře a najednou jsem propadla bezmezné radosti nad tím, že to klidně mohla být „jen“ křeč. V ten mžik mi ale osud uštědřil další ránu, tentokrát v podobě již druhé ledvinové koliky v průběhu mé přípravy. Ani jsme nevěděla, jestli se mám smát, nebo brečet. Na druhou stranu: co mě nezabije, to mě posílí, alespoň se konečně naučím pořádně dodržovat pitný režim. I další týden je tedy poznamenán lehčím výpadkem, ale myslím, že teď už stejně nic nezachráním. S klidným svědomím mohu prohlásit, že jsem se připravovala svědomitě, a teď už děj se vůle boží.


Systematickou a dlouhodobou přípravu Leony, kterou nám sama představuje ve svých článcích, se rozhodl Garmin ocenit a věnuje jí sporttester Garmin50. Ten se snad stane motivací k dalšímu běhání a zdolávání cílových čar.

Komentáře (Celkem 5)

Nalezené položky: 6 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Praha

Celkem 259 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:57:20 (2009)
půlmaraton: 2:11:05 (2010)
maraton: 4:59:05 (2010)

pulec žena 23.03.2009 07:18:07

Cože?
:o))))
Já vábec nevím, co mám říct…
Asi děkuji
 Děkuji

avatar

Praha

Celkem 259 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:57:20 (2009)
půlmaraton: 2:11:05 (2010)
maraton: 4:59:05 (2010)

pulec žena 23.03.2009 07:18:43

>> pulec, 23. 3. 2009 07:18:07

…vůbec… vydíte jak se klepu :o)

avatar

Nymburk

Celkem 2830 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:41:42 (2009)
půlmaraton: 1:35:37 (2009)
maraton: 3:47:55 (2008)

dan67 muž 23.03.2009 10:31:02

To lýtko mě těší, že to nevypadá na nic horšího.
Ledviny a kameny jsou „svině“, sám jsem si to v mládí zažil.

Držím palce v sobotu. Hlavně si to užil, poprvé je to jen jednou…

Motto: http://dan1967.blogspot.com/
avatar

apowell muž 23.03.2009 21:19:14

>> pulec, 23. 3. 2009 07:18:43

„vábec“ opravíš, ale „vydíte“ necháš být… neboj, nemusíš být z 1/2M tak vyklepaná, oproti tomu, co se uběhlo o poseldním víkendu v Brně, jde o zanedbatelný počet km :-))

avatar

Praha

Celkem 259 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:57:20 (2009)
půlmaraton: 2:11:05 (2010)
maraton: 4:59:05 (2010)

pulec žena 23.03.2009 22:02:08

>> apowell, 23. 3. 2009 21:19:14

No fakt! Omlouvám se :o)

administrator 03.04.2010 13:32:50

Prapůvod mého běhání dnes zná kdejaká teta z Horní Dolní – astma, krize… No však víme. Že jsem si běh zamilovala, také ví všichni. Ale jak to, že letos nakonec běžím půlmaraton? To už tolik lidí neví. A tak vám ten příběh svěřím.


Odkaz na článek
Nalezené položky: 6 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.