Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Deník A. Pichrtové: Mistrovství světa nevzdávám!

behej.com | 22.05.2007 | přečteno: 5228×

Na začátku bych chtěla upřímně poblahopřát všem, kteří zvládli uběhnout Pražský maraton. A je úplně jedno, jak rychle. Ten krásný zážitek, když protnete cílovou čáru, jen málo ovlivní čas tyčící se nad cílem! 

S tím bude snad každý souhlasit. Dokonce si myslím, že ti pomalejší to mají o hodně těžší, protože jsou na trati mnohem déle než „elita“.

Já jsem svým srdíčkem sice více spojena s přírodou a běhy do vrchu, ale maraton je pro mne docela výjimečná „běžecká událost“. Ani nedokážu popsat pocit, který prožívám při vbíhání do cílové rovinky maratonu, to si musí každý prožít!

Letos jsem měla hodně zdravotních problémů a hodně jsem toho „zkusila“, ale to nechci rozebírat. Po dlouhém přemýšlení a také po poradě s trenérem Frantou Pechkem jsem se rozhodla, že ten maraton ještě teď na jaře zkusím.

Přiznávám, chybí mi speciální trénink hlavně specifického maratonského tempa, ale to se pokusím nahradit srdcem a bojovností. Prostě poběžím skoro na plný plyn od začátku a uvidím, co se stane. Maraton mne čeká už 3. června v a­merickém San Diegu a věřím, že jej zvládnu. 

A když to nebude supr čas? To vůbec nevadí, budou další závody. Já jsem hlavně moc ráda, že po těch zdravotních peripetiích zase běhám a vlastně dělám to, co mám ráda.

Po maratonu mne čekají ještě dva vrchařské závody v USA, Mt.Washington Road Race a Cranmore Hill climb. Mt.Washington jsem již vyhrála čtyřikrát a jednou jsem tam byla druhá, je to vlastně Mistrovství USA v běhu do vrchu a cítím se tam jako doma.

Po návratu z USA se pak soustředím na ME v běhu do vrchu a další závody Světové vrchařské Grand Prix. Pokud by se mi podařilo kvalifikovat na MS do Ósaky, pak by samozřejmě následovala letní maratonská příprava na šampionát.

A když ne, tak zase vrchařské závody, možná Sierre Zinal a Mistrovství světa v běhu do vrchu ve Švýcarsku. Bude se běžet nahoru i dolů, což mám ráda a docela mi to jde, i když s mou rukou je to trošičku těžší.

Uvidíme, jak mi to všechno půjde. Běhání však pro mne znamená hodně a jsem vděčná, že mohu kdykoli vyběhnout do lesa a běžet prostě jen tak pro radost! Závodění je jenom „třešnička na dortu“. Když to jde, tak je to supr, a když ne, tak to motivuje a určitě to půjde zase někdy jindy… třeba na příštích závodech!

Všem čtenářům behej.com přeji hlavně hodně zdraví a chuti do tréninku a pamatujte: nic není nemožné, když to opravdu chcete, věříte v sebe sama a umíte tvrdě pracovat! Mějte se krásně!

Anna Pichrtová