Zkusím popsat několik „stavů“, které snad známe všichni.

1. Jsme pořádně naštvaní, rozzlobení… z práce, po hádce ze sousedy, z domova, anebo jednoduše sami na sebe – tady přichází zloba zevnitř. V tomhle případě se do běhání většinou nemusíme nutit. Když vyběhneme, svaly jsou hodně ztuhlé, napjaté – „přenesla“ se tam totiž naše zloba, naštvanost, je to reakce obrany těla proti stresu, psychika „zevnitř přechází ven“ a ovlivňuje tělo. Ještě i to naše čelo se vraští, pěsti jsou zatnuté, ztuhlá šíje, skoro nedýcháme…

Ze začátku bych tělo do ničeho moc nenutila…„ono“ se to „usadí“ právě pomocí rytmicky opakující se práci svalů – čili běhu. Právě ta práce bude mít uvolňující účinek, soustřeďme se pouze na dýchání, to je důležité! Postupně se svaly začínají uvolňovat (tady působí i vyplavování různých chemických látek do krevního oběhu). Pomalu začne uvolněnost „pronikat“ zvenčí (z povrchu našeho těla) směrem dovnitř, do naší dušičky, mysli. Když to začneme pociťovat, můžeme se pokusit i sami – vědomě – o uvolnění, resp.zklidnění celého těla jako celku. Někdo je dokonce schopný a připraven řešit problém, který ho tak rozzlobil, někdy je však ještě příliš brzo…

Tempo běhu ve „stavu naštvanosti“ je obyčejně dosti svižné, hlavně ze začátku, než dojde k uvolnění, pak přichází tendence zpomalovat. To však nevadí, nesnažme se o překonání svých nejlepších časů a zeptejme se sami sebe, proč jsme si šli zaběhat? Co bylo motivem? Chtěli jsme přece našemu tělu i duši „navodit“ znovu stav rovnováhy, uvolněnosti, klidu a vyrovnanosti.

Pokud jsme rozzlobení moc na celý svět, proběhneme se radši sami (aby to nikdo „neodnes“) a můžeme do běhu zařadit i rychlé rovinky, úseky „na vybití“ negativní energie a agrese.

2. Jsme smutní, melancholicky naladění, cítime se bez energie, malátní… Tady nastává trochu problém, protože se nám vlastně vůbec nechce jít běhat! Nejlepší je mít po ruce nějakého běžeckého kamaráda plného optimismu a chuti do všeho a jít se proběhnout s ním nebo i s běžeckou partou…a když k tomu zasvítí sluníčko!!!

Ze začátku jsme vláční, pomalí, nohy nás sotva nesou. Co potřebujeme? Jednoduše energii! A tu získáme buď sami ze sebe, zevnitř (máme jí všichni hodně, pokud jsme zdraví, někdy je však „zaházená kupou malicherných, ale i vážných problémů“. Snažme se ji však znovuobjevit! Jindy ji získáme z vnějšího zdroje, od kamaráda, vnímaním přírody, vůně ve vzduchu, stromů (pokud však neběžíme ve smogem zahaleném městě). Jak působí běh tady?

Svaly postupně nabývají tonusu, zdravého napětí a běžecká práce napomáhá jejich probouzení. A tak jako „ožívají“ svaly, ožívá i náš vnitřek, čili mysl i duše. A pokud ještě můžeme běžet ve sluníčkem zalité krajině a se supr kamarádem, dochází k získávání anebo znovuobjevení tolik potřebné energie. Co se týče tempa, ze začátku je spíš pomalé, loudavé, je to takové ťapání, ale s probouzením, aniž bychom si to uvědomovali, se rychlost zvyšuje. Nebraňme se tomu a klidně běh vystupňujme. Že bychom si na závěr s kámošem zasprintovali? Klidně!

3. Jsme optimisticky naladění, máme radost ze života, úsměv na tváři! Jsme klidní, vyrovnaní, plní energie. To je nejlepší stav pro dobrý a rychlý trénink anebo, když chceme pomoci, pro běh se „smutným, melancholicky naladěným kamarádem“, co potřebuje kousek naší energie! Od začátku se nám zdá, že lítáme, běžíme rychle a skoro „bez námahy“, napětí ve svalech je správné, tělo pracuje rytmicky a v souladu, všechno je v rovnováze, jsme uvolněni.

Dávejme však pozor, v tomhle stavu se často padá (nosem na zem), když „letíme“, nekoukáme totiž moc pod nohy a můžeme lehce zakopnout! Co udělá běžecká práce ve stavu radosti a dobré nálady? Řekla bych, že naši kladnou energii ještě zvětší, jako kdyby ji zdvojnásobila, tak to alespoň cítím já. I celková radost z našeho prostého bytí je větší!

Milí běžci, tak jak jsem to tady popsala, tak to cítím já Těch „psychických stavů“ je daleko víc, ale nechci psát knihu. Chci jenom, abychom si někdy zapřemýšleli o tom, jaké vlastně máme štěstí, že jsme běžci

Já jsem moc ráda, že mohu běhat a jsem vděčná za každý běžecký krok, který mohu udělat. Pořád znovu a znovu objevuji (i po tolika naběhaných km!) jak mě běh, ten jednoduchý pohyb, obohacuje a otevírá novému poznání. Poznávám propojenost těla, psychiky i duše! Poznávám, jak mohu ovlivnit uvolněnost svalů působením zevnitř (pomocí mysli a duše) a naopak, jak postupným uvolněním svalů mohu navodit stav „zklidnění“ duše a psychiky. Je to prostě úžasné! A to vše se pak dá přenést i do normálního života! Základem obou je rovnováha a radost, která z ní pramení!

Ahoj všichni a jdem si zaběhat, ne?