Proč ses rozhodla běžet první letošní silniční maraton teprve na samém konci sezóny?

To je jednoduché, letos jsem kvůli různým zdravotním problémům na jaře maraton absolvovat nemohla, i když jsem to měla původně v plánu. Přes léto jsem se opět zaměřila spíš na vrchy, na mistrovství světa jak na krátké, tak na maratonské horské trati.

A proč padla volba zrovna na Florencii? Kvůli soše Davida?

Od začátku sezóny jsem měla v plánu běžet horský mistrovský maraton v tyrolském Söllu a Florencie měla od tohoto startu dostatečný odstup. Potřebovala jsem trochu času na zotavení a pochopitelně také na modifikaci přípravy. Zamlouval se mi maratonský profil a v neposlední řadě jsem se opravdu chtěla podívat do Florencie. Toto město, plné historických skvostů, je skutečně úžasné. Sochu Davida jsme si s přítelem pochopitelně nenechali ujít, je překrásná a to podotýkám, nejen pro dámy.

Jak probíhalo jednání s pořadateli, jaká byla tvoje celková kilometráž a tréninková kvalita? A jak jste cestovali do Itálie?

Jednání s pořadateli bylo dlouho pouze jednostranné, Italové mi zprvu vůbec neodpověděli na několik mailů. Pak napsali, že všechno, co pro mne mohou udělat, je zajištění elitního startovního čísla zdarma. O víc jsem se nepokoušela a byla ráda, že se nebudu muset prodírat mezi zhruba 10 000 maratonci. Co se týká kilometráže, to se omlouvám, já počítám trénink spíš na hodiny. Naběháno jsem měla relativně hodně, ale chybělo speciální maratonské tempo. Do Itálie jsme jeli autem v pátek 27. listopadu ráno, cesta nám trvala necelých 11 hodin.

Jak probíhal vlastní maraton a jaké jsou tvé dojmy z trati a organizace, jaké byly tvoje mezičasy? Zaujalo tě něco před startem nebo v cíli?

Prezentace byla hladká, krátce jsme prošli obligátní maratonské Expo a koupili si pár drobností. Potkali jsme tam taky vrchařku Evu Jiráskovou z českotřebovského Iscarexu a vzájemně si s ní popřáli hodně štěstí v maratonu. Start měl být v neděli už v devět ráno, ale kvůli televizi jej posunuli asi o 20 minut. Nečekaný problém vznikl, když jsem chtěla vstoupit do elitní zóny. Měla jsem sice elitní číslo jako několik dalších cizinek, bylo však dvojciferné a pořadatelům se to nějak nezdálo.

Nakonec jsem se mezi elitu protlačila. Závod jsem běžela rovnoměrně, první pětka byla snad o něco rychlejší, protože se mírně sbíhalo. Věděla jsem, že mezi soupeřkami je například Švédka Lena Gavelinová s osobním rekordem 2:30:39 a účastnice OH v Pekingu Rakušanka Ewa Maria Gradwohlová, která loni vyhrála Linec v čase 2:30:52. Dále byla na startu jedna běžkyně z Etiopie a jedna z Keni, pochopitelně také kvalitní domácí maratonkyně. Moc jsem nad tím neuvažovala, ale v závěru jsem cítila, že mám ještě dost sil, tak jsem pomalu přidávala a na posledních deseti kilometrech se posunula z osmého místa až na páté. Postupně jsem předběhla běžkyně z Etiopie a Francie a nakonec i Keňanku Chepkorirovou.

Trať nebyla úplně lehká, i když to byla typická placka. Ztěžovaly ji dlouhé úseky po kamenných kvádrech v historickém centru Florencie a také hodně zatáček. Počasí bylo skoro ideální, vítr jen mírný. Co se týče občerstvení, v polovině (půlmaraton jsem běžela za 1:20:22) jsem snědla svůj gel a jinak pila pouze vodu. Vlastní občerstvení jsem neměla. Mezičasy jsem měla tyto: 5 km 18:36 – 10 km 37:57 – 15 km 56:52 – 21,1 km 1:20:22 – 25 km 1:35:27 – 30 km 1:54:36 – 35 km 2:13:41 – 40 km 2:33:30 – cíl 2:41:58.

Bude jádro tvé zimní přípravy letos v borových houšteckých lesích, kde v současnosti žiješ, nebo zase zmizíš nadlouho ve Spojených státech?

S cestou do USA letos nepočítám, změna je život, a tak se budu připravovat nejspíš doma. Já tu přírodu kolem sebe prostě potřebuji jako vzduch nebo vodu, je pro mne životní energií a ty lesy kolem Staré Boleslavi jsou nádherné!

Co od tebe můžeme čekat v příští sezóně? Něco jsi už naznačila.

Hlavně chci zůstat zdravá a užívat si v pohodě běhání. Pak teprve se dá něco kloudně plánovat. Ano, ráda bych na jaře zaběhla kvalitní silniční maraton a přibližně šest týdnů poté největší ultramaraton světa, Comrades Marathon v Jihoafrické republice, který se poběží v neděli 30. května z Pietermaritzburgu do Durbanu, tedy směrem z kopců dolů. Je to 89 kilometrů a ženský rekord je tuším 5:54 hod. A pak samozřejmě opět vrchy, ale to vše bude záležet hlavně na tom zdravíčku.

Využívám této příležitosti, abych všem čtenářům popřála klidné prožití nejkrásnějších dní v roce mezi jejich drahými a do roku 2010 hodně štěstí a pohody. Když budou mít radost ze života a světlo v duši, tak jim to bude taky dobře běhat.